Pošťácká pohádka

Plivání na zem zakázáno! Plivejte na strop! To druhé už na poště není. Ještě že tak. Vsadím boty, že by se našel blbec, co by to udělal. Docela dlouho mi vrtalo hlavou, kde bydlí skřítci normálně. Ta vehementní kulisovost tomu dává specifické kouzlo. Dialog, kde si Mařenka vyšívá rubáš do rakvičky je k popukání. A moje babička se jmenovala Marie Nováková, pravda, ona až po svatbě, ale i tak je hezké, že to je jméno z pohádky, bez ohledu na to, že to je nejčastější české ženské jméno. (28.09.2011)

Karel Čapek je snad jediný autor, jehož pohádky jsou skvostné, ačkoliv jsou papundeklové. Své pohádky napsal tak kouzelně, že jejich kouzlo vítězí i v laciných televizních inscenacích. Tahle Pošťácká není sice takový skvost jako LOUPEŽNICKÁ POHÁDKA, ale svým moderním pojetím a se svými poštovskými skřítky je geniálně vtipnou pohádkou pro nedělní odpoledne. [1154. hodnocení, 24. komentář, 74%] (02.02.2020)

Krásná pohádka Karla Čapka o obětavém pošťákovi, který zklamaný svým povoláním v něm přece jen najde určitý smysl i poezii, převedená do podoby studiové pohádky. Líbilo se mi provedení poštovních skřítků i herci, kteří je hráli i Josef Dvořák jako pošťák. Velice pěkně pohádka zachovává "klasifikaci dopisů" na jednotlivé karty. Oproti předloze tu ale chybí závěrečná a dynamická jízda automobilem (chápu, že by se špatně filmovala, a proto se vše odehrává v restauraci nad sklenicí limonády) a taky mi tu nějak nevyniklo, jak je ta naše vlast vlastně krásná... Ale obětavý pošťák a dva šťastní lidé tu vyniknou, jak se patří, a to snad stačí. Myslím, že tato pohádka má co říci i dnes, kdy jsme dopisy ve valné většině nahradili telefonem, e-maily a SMSkami... zajímavé komentáře: triatlet, Karlos80, duklak2, blackrain, otík, Elisebah (26.07.2012)

Pohádka, která neměla ten správný "čapkovský šmak", ale svůj určitý půvab ano. Na poště se válí spousta nedoručených dopisů a v nočních po úředních hodinách, když všechno kolem ztichne, s nimi tady hrají karban poštovní skřítci, kteří obsah dopisu poznají po hmatu, a podle druhu takového psaní se určuje i herní výše dopisních karet. Hodnotu nejvyšší karty, tedy esa, mají zamilovaná psaníčka. A o jednom takovém zamilovaném dopisu bez adresy a obětavém poštovním doručovateli Kolbabovi, kterému "pošťácká" svědomitost nedala, aby se na to "vykvajzl", vypráví tahle milá pohádka, která přece jen v mírně strohé televizní úpravě nemá až tak trumfy na rozdávání, když už jsme u těch karet. Riskantní sázkou bylo obsazení hlavní role. Josef Dvořák byl v té době u diváků v pohádkách zažitý převážně v rolích vodníků, s nimiž dokonale srostl, a každá jiná role nesla riziko, že se na ni nehodí, neboť v hereckých análech byl vedený jako komik, nikoliv jako charakterní herec. Spojení komik Dvořák, hrající v Čapkově povídce, rozhodně moc kladnou odezvu nemělo, ale přesto si myslím, že se s rolí popasoval dobře a dokázal, že jeho odsouzení k jednostranným typům rolí nebylo úplně fér. Zkušená režisérka Libuše Koutná děj Čapkovy povídky s pohádkovými prvky přenesla do ne moc atraktivních kulis a až příliš podtrhla jejich studiovost. Otřesná, v podstatě hodně trapně vyznívající, je závěrečná scéna vzdychající Krbové v okně nad domnělou ztrátou milého způsobenou nedoručenou korespondencí, hrál ho skvěle Havelka, který jen pár metrů sedí zasmušilý v přilehlé restauraci se svým řidičem. Tahle pohádka měla celkově nevyrovnaný ráz vyprávění, tápala v prostorovosti s občasnou příslušností k charakteristickému rukopisu velkého spisovatele, ale aby tohle víceméně průměrné zpracování trumflo jeho skvěle napsanou povídku, to opravdu nehrozí. 60% (12.12.2013)

I na malém prostoru se dá rozehrát geniální příběh, ve kterém nechybí kouzla, vtip (hlavně ten čapkovsky jazykový), drama, romantika i poučení, že kdo dělá svou práci s nadšení, přináší radost svému okolí. I když byl Frantík v pravopise nevzdělaný a navíc sklerotik, patří k jedinečným pohádkovým hrdinům. (28.09.2011)