Piano

Ráda si vymýšlím skryté významy. *SPOILER* Nedostala kovový prst, neučila se mluvit, nebyla s ním šťastná. Prostě si jen v posledním záchvěvu představila, jaké by to mohlo být. Vysnila. Ale pak otevřela oči a spatřila hlubinné ticho. Nemyslela na to ve šťastné budoucnosti. Prostě to prožila a zůstala spjata s pianem. S ním až do konce života. Ale bohužel tvůrci to asi zamýšleli jinak, ačkoliv... kdo ví.*KONEC SPOILERU* A hlavně, pokud si film chcete opravdu užít, sledujte ty její oči. Ty její výrazy, ty záchvěty, ty vlny emocí, co se přes něj převalí. (27.02.2009)

Netřeba komentáře. To je prostě krása úchvatná... Přemýšlel jsem dlouho, kterou ženu režisérku zařadit mezi své NEJ režiséry... (proč tu dámy a pánové na ČSFD vlastně není kolonka pro NEJ režisérky? :-) ...a už to vím!... Pět hvězdiček (s hvězdičkou :-) i pro Michaela Nymana. Dle mého subjektivního názoru jeden z nejlepších filmových soundtracků. (04.09.2005)

8 / 10 Piano malo všetko, čo má mať dobrý film - výborné herecké výkony, prepracovaný scenár, citlivú réžiu a, samozrejme, aj nádhernú hudbu. O to viac som bol prekvapený, keď mi približne v polovici začali klipkať oči a ja som sa neovládol a nedočkavo pozrel na hodinky - a to by sa pri päť-hviezdičkovom filme určite nestalo. Škoda preveliká, sám si to neviem vysvetliť. Možno keby som si to pozrel druhýkrát... (15.11.2005)

Opravdu působivé milostné drama z krásné krajiny Nového Zélandu. Všichni zúčastnění zde ztvárnili své životní role. Nelze opomenout ani nádhernou klavírní (jak jinak, heh) hudbu! (04.06.2002)

(1001) Také se občas probouzím a mám pocit, že mě nějaká kotva táhne ke dnu oceánu a já se nemůžu vyprostit, protože už jsem vlastně mrtvá. Hudba. ♥♥♥ (22.08.2010)

Piano je vysoce hodnocené milostné drama, se kterým mám jeden zásadní problém - nefunguje na mě v emocionální rovině. Mám totiž dojem, že herecké obsazení a snaživě artové zpracování jen nedbale zakrývají celkem banální historku z červené knihovny. Necítím tam tu hloubku a významy, které nacházejí mnozí jiní. A nenacházím ani funkční chemii mezi Holly Hunter a Harveyem Keitelem. Tři hvězdičky nakonec horko těžko zachraňují záběry krásné novozélandské přírody a jejích obyvatel. Celkový dojem: 50 %. (08.07.2013)

Postrádal jsem zde jakýkoliv silný moment, který film předurčí k tomu, aby byl něčím lepší. Pouze klasické drama, kde oheň vášně mezi Adou a Bainesem jde uhasit cáknutím vody. (31.05.2011)

Velmi zvláštní, podivné romantické drama. Jeho kouzlo mu dodává především přenádherná hudba (po předchozím minimalismu pro mě byl Nymanův soundtrack k Pianu mírným šokem). Nosným dílem tohoto filmu je jistě výborná Holly Hunter, která očima dokáže vyjádřit spoustu emocí, i když občas by menší nápověda neuškodila, těžko se v její hrdince zorientovat (natož pak nějak víc pochopit). Mužští jedinci, ať už šílený žárlivec či nadrženec jsou pro mě osobně postavy spíše podřadné. Naproti tomu Anna Paquin je výrazná až dost; směle se může přihlásit do soutěže o jedno z nejprotivnějších dětí v dějinách filmu (navíc ani motivy její postavy nejsou příliš dobře zvládnuté). Příběh je jinak docela tuctový, originálnějším ho dělá spíš prostředí, ve kterém se odehrává než jeho téma. Díky Holly Hunter a Nymanově hudbě ještě dávám slabší 4*. (05.07.2012)

Obsahuje spoilery ! ... Jaké to je býti němý? Jaké to je vstoupit do svazku manželského s úplně cizím člověkem? Jaké to je podvádět jej s jeho nejlepším přítelem? Nejspíš většina z nás něco podobného nezažije a Piano se nám alespoň pokouší dát odpovědi. Holly Hunter je ve své roli přesvědčivá, stejně jako všichni ostatní (obzvláště pak představitelka dcerky). Film se z poloviny točí okolo hudby, a tak zmiňovat se o její výjimečnosti je naprosto zbytečné. Příběh obsahuje spoustu silných momentů, které se mnou hnuly o trochu více, než jsem si byl schopen po přečtení komentářů připustit. Jak se nejspíš cítí osoba, která pro zisk jediné věci, která má v jejím životě alespoň nějaký smysl, musí překonat odpor, ponížení a okusit zakázané ovoce v podobě nemanželského sexu? Jak se musí cítit osoba, které tuto věc vezmete? Hlavní hrdinku to dohnalo až k sebevraždě, téměř. Za pět minut dvanáct uniká smrti, čímž se snímek liší od ostatních, podobně laděných. V tomto případě je happyend překvapením, a to překvapením příjemným. ... Obsahuje spoilery ! (15.10.2007)

Tak nějak nevím. Piano jsem chtěla zhlédnout již dlouho a nakonec to vypadá, že to bohužel bude jeden z těch filmů, od nichž jsem očekávala asi něco jiného. Obsazení je výborné, zejména Holly Hunter a Harvey Keitel excelují. O úžasné hudbě Michaela Nymana snad ani nemá smysl se více rozepisovat. Anna Paquin mě však nijak neuchvátila. Zřejmě je docela obtížné vyjadřovat se o hereckých schopnostech malého dítěte, ale musím říct, že výkon Anny mi na Oscara nepřišel. Zejména čin, jehož se dopustí v závěru filmu a zapříčiní tak, sice nevědomky, ale přece jen, sled docela krutých událostí, které následují, mi zajistil to, že její postavu, která mi už tak během celého filmu přišla jaksi nepříjemná, jsem v tu chvíli opravdu hodně neměla ráda. "Děcko blbé", pomyslila jsem si:) Přišlo mi, že se celý příběh v podstatě nikam příliš nevyvíjel, a až na klavírní scény a nahé scény Holly a Harveyho (mmm... dobré tělo má:), se tam toho příliš moc nedělo. Piano je vysoce kvalitním filmem, ale obsahově i emočně jsem toho čekala více. (12.06.2013)

Sentimentálne, senzitívne, veľmi poctivo a precízne natočený filmík, ktorý pohladí uši i oči. Záverečná polhodinka má dokonca veľmi napínavú atmosféru, zvyšok je pekná romantika s krásnymi lokáciami Nového Zélandu. 85%. (09.02.2010)

Aneb, jak jedna melodie a ostrá sekera udělají film. (28.04.2012)

Australský klenot. Jednoduše silný film, v hereckých výkonech, výpravou, hudbou, scénářem a kamerou jakbysmet. Na Nový Zéland situované drama němé Angličanky Ady, jejíž život představují dvě věci – láska k pianu a malé dcerce. V divokém maorském kraji má začít znovu, s novým manželem, aby unikla viktoriánskému odsuzování kvůli nemanželskému dítěti. Ale právě piano se stává pojítkem vášnivé lásky k místnímu negramotnému osadníkovi. Účelový partner totiž o klavír nejeví zájem, zatímco pro Adu je jediným symbolem civilizace, a právě dcerka matčino tajemství vypustí mimo čtyři stěny domorodého přístřeší. Ona sice nemluví, ale ani pánové z nezkušenosti hovořit „neumí“. Oscary za scénář, v obou ženských kategoriích, Zlatá palma v Cannes 1994 za film i pro Holly Hunter, zcela zasloužený divácký zájem a překrásné klavírní sekvence, nasnímané v chladných barvách nehostinné země. Přesto jsem, když jsem tenhle kus viděl potřetí, přeci jenom čekal silnější emoce. (16.01.2006)

Soundtrack je bez jakýchkoliv pochyb za plný počet. Herecké výkony Anny Paquin a Holly Hunter taky. Bohužel mi přišlo, že příběh je… jednoduchý a prostě nestačí na vyplnění téměř dvou hodin. Protože už po hodině je vám jasné, co bude dál, kdo co udělá a vy jen na to čekáte. A to je důvod, proč prostě tomuto (jinak krásnému) filmu nemůžu dát plný počet - to bych totiž šel proti většině plných počtů, které jsem zde udělil a proti filmům, u kterých jsem se nenudil. 80 %. (30.04.2011)

Film, který chce být moc krásný, ale ve výsledku pro mě zůstává opravdu krásnou jen hudba Michaela Nymana. Ale je to zvláštní. Zatím vždy, když jsem si zamiloval soundtrack před zhlédnutím samotného filmu, byl jsem nakonec i se samotným filmem velmi spokojen (Barbar Conan, Omen, Amélie nebo Hodný zlý a ošklivý). Teď to neplatí. Zde jsem nedokázal překlenout naprostý nezájem (z mé strany) o nepříjemné hlavní postavy, námět, který mi vyloženě nesednul (i když uznávám, že v subžánru trojúhleníkových romancí se jedná o zajímavější variaci) i použití hudby mě zklamalo (přílišný výskyt hlavního tématu a kruté střihy ostatních, dle mého, zajímavějších kompozic). Milosrdné hodnocení dávám kromě hudby (která na něm má lví podíl) za scény se sekerami, sympatickou Annu Paquin a samozřejmě, jak jinak, za sexy prdelky Harveyho Keitela a Sama Neilla. (22.11.2008)

Doklad toho, že se dá v dešti a blátě natočit romantický film, dokonce s takovým hlavním hrdinou jako je Harvey Keitel. (15.07.2014)

Dokonalost. Na tomto filmu nelze najít jedinou šmouhu. Dokonalý v detailech, dokonalý po formální i obsahové stránce. Piáno se mi zarylo hluboko pod kůži již úvodních záběrem, staví na výborném scénáři, nepotřebuje šokující zvraty, ale ukazuje, jak velká síla je právě v detailech, každý dotek, každý pohled vypráví příběh a těch krásných metafor, kterých tady je. Excelentní herecké výkony, malá Anna Paquin je fantastická, obě herečky si svého Oscara bez debat zasloužily. A má snad cenu zmiňovat nádhernou hudbu? Ústřední skladba je snad jedna z nejpůsobivějších filmových skladeb vůbec, ta člověka chladného nechat nemůže, já bych tuto skladbu mohla poslouchat pořád dokola. Prostě další krásný a silný filmový zážitek. (23.06.2012)

SILENCE - - - There is a silence where hath been no sound./There is a silence where no sound may be,/In the cold grave--under the deep, deep sea,/Or in wide desert where no life is found,/Which hath been mute, and still must sleep profound;/No voice is hush'd--no life treads silently,/But clouds and cloudy shadows wander free,/That never spoke, over the idle ground:/But in green ruins, in the desolate walls/Of antique palaces, where Man hath been,/Though the dun fox or wild hyaena calls,/ And owls, that flit continually between,/Shriek to the echo, and the low winds moan--/There the true Silence is, self-conscious and alone. (Thomas Hood) (08.08.2007)

Priznam sa,ze okrem prenadhernej klavirnej melodie,ktora je asi pre mnohych dozivotne nezabudnutelna,na mna cely tento film posobi tazko depresivne,chvilami priam nestravitelne.Neviem,ci za to moze pochmurna atmosfera prostredia,v ktorom sa pribeh odohrava,alebo tazko identifikovatelny chlad jednotlivych postav.Kazdopadne musim povedat,ze maloktore dieta vo mne vyvolava taky odpor ako mala Anna Paquin,ktorej zamracena,mrzuta tvar ma na hony daleko k prirodzenej jemnosti a povabu,priznacnych pre vacsinu deti.Pri ,,erotickych scenach" sa mi mierne dvihal zaludok.Ak si mam predstavit samu seba niekde,kde by som sa nechcela nikdy v zivote ocitnut,tak by to bolo prostredie tohto filmu,v tej istej dobe a s tymi istymi ludmi.Len si neviem predstavit,ako by ma hnusny potetovany Baines dostal do postele,musel by mi dat viac ako rozladene piano. (09.04.2012)

Piano nepatří do sorty snímků, které by vyrážely dech náhlým emociálním výbuchem. Zapadá do té početně slabší, ale o to cennější skupiny, kde pocity mistrně oscilují mezi hraničními přímkami smutku a vášně, mezi klidem a bouří, aby se tu a tam zlehka vrcholu dotkly a zase se stáhly do prostoru neklidného čehosi. Nevím, jestli je to tím, že na režisérské sesli seděla žena, ale výmluvnost některých scén je ohromná, bez potřeby komplikovaných dějových rekvizit. Stačí jeden záběr na Adin obličej, hledící za klavírního doprovodu na pláž "zdobenou" opuštěným pianem, a víme, že bez svého milovaného nástroje nedokáže pokojně žít. Baladicky rozehraný příběh se nesnaží soustředit na kontrast vznešenosti postav s nehostinností Nového Zélandu - ten slouží jen jako hezká kulisa vesmíru citu a necitu, který se rozprostírá mezi třemi hlavními postavami. Nádherná je kupříkladu scéna, kdy se již uvědomělý Stewart snaží se vší marností v lese "získat" Adu, která před obchodnickým chladem svého manžela stále dobrovolněji utíká k touze negramotného dobráka Bainese. Černobílost tu neexistuje, nikdo není vítěz, nikdo není poražený. Kdoví, jestli na tom tváří v tvář institutu člověčenství není nejlépe právě Stewart. I přes ohavný čin, spáchaný v náhlém bolestném zmaru. A ten dvojsečný konec je prostě vytoužená třešinka na dortu. Proč by piano, které je středobodným symbolem všeho, nemohlo být i finálním elementem, rozhodujícím o... moment, ono už je tak trochu na divákovi, který obrázek si dosadí na poslední místo právě dokonaného díla. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných - malá Paquinová si odnesla oscara zaslouženě. Lokace nemohly být vybrány lépe. Všechno je tolik neučesané, tolik krásné... 10/10 (19.03.2008)