Narušení

Komornější feminí Přelet nad kukaččím hnízdem (tomuto srovnání se prostě nelze vyhnout) bez onoho výrazného metaforického přesahu k podobenství o svobodě a totalitní moci, ale s o to výraznějším akcentem síly jedince změnit stagnující systém a s výraznou vírou v dobro člověka i principy víry v sebe samého. Symbolický motiv hledání - generačního, dobového, metafyzického... je opsán v příběhu mladé dívky, jejíž diagnóza je tak všední, že by se dala vypsat v záhlaví zdravotní dokumentace téměř každého z nás - nejistota, neujasněná pozice, pochyby o tom, kdo a proč tu jsem... Výborné herecké výkony (Winona Ryder, ale i Angelina Jolie dokazují, že umějí hrát...), slušně napsaný scénář s psychologickým vývojem postav, celá řada míst k zamýšlení (sama podstata a fungování psychiatrických léčeben, hranice normality v lidském jednání, manipulace a manipulativní sklony...), výstižně ztvárněné ,,bezčasí" léčebny s občas probleskující atmosférou konce šedesátých let, místy možná trochu moc typizované interiéry psychiatrického ústavu a s tím spojené deja vu mizanscény... Rozhodně však podařený a nadprůměrný film... Podobné filmy: Přelet nad kukaččím hnízdem, Prozac Nation, Veronika Decides to Die (11.11.2007)

Chtěli tvůrci pouze ukázat, že psychicky nemocnému člověku je vcelku jedno, jak se jeho diagnóza odborně jmenuje, že se svou diagnózou stává prostě bláznem, kterému okolí, lékaři a ani on sám nerozumějí? I kdyby ano, vadí mi, že psychiatrická léčebna je zde jen lákavým prostředím a nejde se víc do hloubky, sice nám řeknou, že hrdinka trpí hraničním narušením osobnosti, ale dále už se její poruše, kromě atraktivních projevů, moc nevěnují. Nějaké ty deprese, pokus o sebevraždu, polehávání na lehátku a zpovídání se psychiatričce. Také mi, oproti pozdějšímu Mangoldovu "Walk the Line" chybí zdůraznění vlastní aktivity v procesu nápravy, zdůraznění, že je to složitější, než se může zdát. Postava Angeliny je mnohem přístupnější a zajímavější. Její dlouhodobý pobyt v ústavu, v němž našla své místo na světě, mě vlastně zaujal více než příběh hlavní hrdinky. 6/10 (10.06.2006)

Opět Angelina a opět jako pilíř a tentokrát tak mohutný a silný, že z filmu, který je už tak dost zajímavý, dělá film mimořádný. Její Oscar je více než zasloužený, Angelina opravdu hraje tak, že si říkáte, jestli se, probůh, takhle chová i doma, a s přehledem zastíní Winonu Ryder. Pro mě je Angelino herectví zážitek, a tak se vnucuje otázka, jak to, že v některých filmech působí naopak jak spící panna a koukat se na to je utrpení. (23.02.2005)

Herecký výkony to je to co tenhle film fakt drží nad vodou, ba dokonce si myslim, že z toho dělaj fakt skvělý drama. Winonna Ryder tady předvádí pravděpodobně svůj nejlepší výkon a Angelina Jolie, která je tady naprosto k nepoznání, si toho oscara jednoéznačně zasloužila. Ovšem příběhově se jedná spíš o průměr (12.11.2007)

Dvacet let jsem kolem toho filmu chodil a neměl nijak velký zájem ho vidět. Když zvědavost nakonec zvítězila, usoudil jsem bohužel, že bych o moc nepřišel, kdybych ho dál ignoroval. Filmy o lidech zavřených za zdmi nějakého ústavu mě nikdy moc nebraly, a tento je navíc ještě životopisný, jak jsem zjistil, což vysvětluje, proč mi přišel tak nudný (osobně asi neznám žánr, který by byl nudnější). Kromě úmorné délky mě moc neoslovilo ani obsazení - nikdy jsem nebyl nějakým velkým fandou Winony Ryder (byť zde je velmi dobrá), na Angelinu Jolie mám vyloženě alergii a nemůžu ji ani vystát, a ani ve zbytku castu jsem nenarazil na jméno, které by mě nějak plnilo nadšením. Střídavě mě to nudilo a střídavě mi to přišlo jako strašná depka, u které jsem nepochopil, proč to vlastně chtít vidět a co by mi to mělo dát. Navíc souhlasím s názorem, že tenhle typ filmů do značné míry vulgarizuje psychiatrii, s čímž mám osobně dost problém. Podle mě je zde tento film dost přeceňovaný. (25.03.2020)