Kwaidan

U třetí povídky jednoznačně platí, že ani těch několik uhrančivě krásných obrazů nespasí že to je místy tak ukrutně zdlouhavé, že i Bella Tarr je najednou jak Michael Bay - ale snad je na tom kratší verze filmu lépe (viděl jsem 3+ hodinovou). Ostatní kratší části jsou na tom ovšem výrazně lépe, a uchovávají si velmi zajímavou atmosféru i přes velmi divadelní podání. 8/10 (29.10.2020)

Nic moc teda, čekal jsem daleko více. První povídka je celkem dobrá ale nějak jsem nezacítil ani ždibet atmosféry která byla tolik slibována. Druhá povídka mě vůbec nebrala a nudil jsem se strašně. A třetí povídka byla ale nejlepší a z té paní šel strach:-) A 4 povídka mě nějak nezaujala ani nepohoršila. Tenhle téměř 3 hodinovej horor považuju za průměr. Ale šlo to ale čekal jsem více. (21.04.2012)

Kwaidan je poviedkový film. 4 príbehy sa dotýkajú obľúbeného japonského fenoménu - duchov. Tí sa stali tradičnou súčasťou japonských hororov a v súčastnosti s obľubou bombardujú aj americké kiná - aspoň teda tomu tak bolo pred troma rokmi. Kobayashi sa inšpiroval tradičným japonským divadlom, a zároveň využil niekoľko prostriedkov filmovej reči. Umne skĺbil divadlo a film, ktorý vychádzal z literárnej predlohy. Film sa môže pochváliť pomalým tempom, nájazdmi kamery na hlavné postavy, natáčaním v exteriérov a pred kulisami, a experimentovanie s hudbou a tichom. Rozhodne sa filmu nedá uprieť filmárska inovácia. Prvá poviedka Čierne vlasy rozpráva príbeh o samurajovi a stratenej láske. Okrem posledného vyvrcholenia, sa jedná skôr o romantický príbeh, kde niečo tajomné len tušíme. Snežná kráľovná je rozprávkovou a zároveň romantickou výpoveďou bez šťastného konca. Podľa mňa sa zároveň jedná o najlepšie zvládnutú poviedku zo všetkých. Muž bez uší si krásne pohráva s Japonskými tradíciami a kultúrou. Umne prepája veci minulé a súčasné a prezentuje nám až lyricko- baladický príbeh o duchoch a mníchoch a príbehu, ktorý dokáže zahrať a prerozprávať len slepý mních. Najdlhšia ale zároveň najpestrejšia z poviedok. Čajová miska je najkratším a zároveň asi naj nevýraznejším príbehom - odohrávajúcom sa v typickom prostredí obrovských palácov. Film síce umne prepája fikciu a skutočnosť a necháva otvorený koniec bez vysvetlenia a tým pomyselnú bodku za celým filmom, ale chýba mu čaro predchádzajúcich príbehov. Jedná sa o komplexnú výpoveď podžárnu hororu s prívlastkom duchársky, ktorý aj dnes nestráca nič zo svojej sily, hlavne vďaka perfektne vytvorenej atmosfére. (25.04.2012)

Tohle bylo jako dokonalé spylnutí duší. Z pohledu diváka zvyklého na dnešní tempo a formu by se samozřejmě pár věcí vytknout dalo, ale nakonec i ta vražedná stopáž (naštěstí jsem si to dávkoval jednotlive po povídkách, jako vcelku by se to i dalo, ale myslím si, že bych ochudil sám sebe o ten dokonalý prožitek pořádně se ponořit do každé povídky a vychutnat si ji samostatně a s plnou pozorností), ultrapomalé tempo (ale japonské filmy té doby prostě takové jsou, a i když by se povídka o bezuchém muži dneska smrskla na nějakých max. 20 minut, z té její zdejší hodiny jsem se nenudil ani vteřinu, naopak, každou jsem se, opojen, snažil prožít co nejvíce - protože je nejlepší) a jednoduchá prostota příběhů (ano, nakonec se zase ukáže, že ty dobré věci jsou často prosté a jednoduché, že není potřeba nějaké zvratověpointové onanie, že i jednoduchost dokáže vyděsit a mrazit) se nakonec stejně jen přičtou k dobru celého filmu. Kwaida je prostě lahoda, úžasná výprava, dechberoucí vizuální stránka, zajímavé příběhy, úžasné zpracování a naprosto, opravdu naprosto skvělý hudební/zvukový doprovod, z něhož se mi ježily chlupy po celém těle). Lahůdka. Lahůdka. Kdyby po mě někdo chtěl, abych mu jmenoval dokonalý film, a nesměl bych říct Nekonečný příběh, zřejmě bych neváhal a řekl Kaidan. Protože on dokonalý je. Věřím, že asi ne pro každého, ale pro mne jo. (17.03.2014)

Černé vlasy a Sněhová královna jako by z asijské verze původních Andersenových pohádek vypadly. Škoda, že obě působí pouze jako podařené prology k mnohem rozsáhlejším (a zajímavějším) látkám, protože když už se to dostane do té nejzajímavější fáze, tak to končí. To třetí kaidan Muž bez uší má přesně opačný problém, i přes ne až takovou zajímavost je roztažen na nejdelší stopáž. Slušelo by tomu spíše kratší a údernější podání. A tak vlastně pouze Šálek aka předchůdce všech těch japan shocků funguje jak má. Přesto žádný z kaidanů není špatný, ale žádný není ani vyloženě skvostný. Mnohé však zachraňuje "skřípavý" ruchový podkres a krásná interiérová "à la studio Hammer" výprava. PS: Já už si tu Hearnovu sbírku kaidanů budu muset pořídit, škoda že je v antikvariátech nesehnatelná. (15.08.2010)