Kad budem mrtav i beo
When I Am Dead and Pale
Až budem mŕtvy
Obsahy(1)
Jimmy Bárka (Dragan Nikolic) je veliký flákač, který se k poctivé práci v socialistické Jugoslávii rozhodně nemá. Živí se různými menšími podvody, přičemž nejraději využívá mladých či osamělých žen. Jakožto asociální element žije ze dne na den a z místa na místo. Ale právě to ho činí svobodnějším než většinu ostatních lidí.
Tento film, o kterém se často píše jako o inspiračním zdroji pro Schlesingerova PŮLNOČNÍHO KOVBOJE, získal na filmovém festivalu v Pule roku 1968 ocenění Zlatá aréna. (decouble)
(více)Recenze (19)
(KB - J) Lidé píšící o AŽ BUDU MRTEV se často soustřeďují na kontext (černá nová vlna, vliv na Schlesingera a Jarmursche, podobnost s jinými novovlnými tituly) na místo textu samotného. Přitom i pro nestudenty genderu musí být ukázání náležitostí ke společenským rolím a vykreslení vztahu muž - žena zajímavé, protože se nabízí otázka šovinismu, možná až mizogynství režijního díla Živojina Pavloviće. Hlavní hrdina, Jimmy Bárka, je zloděj a podvodník, přitom velký svůdník, kterému neodolá žádná, ať jde o sebevětší hvězdu. Všechny ale jenom využívá k tomu, aby měl peníze/střechu bad hlavou/úkryt/udělal si jméno apod. Ani samotný konec nenasvědčuje změně náhledu na celou věc, protože Jimmy skončí tragicky poté, co se poprvé k ženě zachová jinak, než jako k pouhému objektu, jenž se mu zrovna hodí. Nabízí se ale alternativní možnost čtení, kdy se snímek vyjeví ne jako šovinistický či dokonce mizogynní, ale tento přístup a vůbec způsob života odsuzující. Je naznačeno, že vztahy mezi Jimmym a jeho rodinou nejsou zrovna nejlepší, poukazuje se na jeho neadekvátní vnímání sebe sama jako zpěváka... a ono využívání není tak jednostranné, jak by se mohlo zprvu zdát. Není to zpěvačka, která potřebuje někoho na vystoupení, a tak si můžou být vzájemně prospěšní? Není to "výpravčí", která se chce zabavit během dlouhé cesty vlakem? A dalo by se takto pokračovat, ale nejednoznačnost co do přístupu k "hrdinovi" je to, co dělá AŽ BUDU MRTEV velmi dobrým filmem, u kterého divák rád přehlédne některé nedostatky (vedení neherců, časté pohledy do kamery). ()
V klasickém snímku „černé nové vlny“ se můžeme soustředit na postavu Jimmyho Bárky a přemítat nad tím, do jaké míry jde o antihrdinu a jak vlastně hodnotit jeho přístup k ženám, ale taky si lze všímat obecnějších souvislostí, například vztahu velkoměsta a vesnice. Pro film je totiž důležité, že Bárka je za zpěváckou hvězdu až do chvíle, než se dostane do Bělehradu, kde na soutěži zcela vyhoří. Na filmu není nejděsivější obraz provinční bídy, do které se také v závěru opět vracíme, ale nekritické Jimmyho přesvědčení o vlastních schopnostech, živené podporou nesoudných lidí z maloměsta. Málokdy se stane, že film dokáže natolik deziluzivní sdělení, jakým tahle bezútěšná zpráva o neprůchodnosti sociálních vrstev rozhodně je, podat tak ambivalentní cestou. Svoji roli určitě hrají již zmíněné záporné rysy hlavní postavy, ale také znatelné komediální ladění snímku vyvažující jeho výslednou pochmurnost. ()
Tento jugoslávský film, jehož doslovný překlad znamená něco ve smyslu Až budu mrtvý a bledý (název, jenž mi evokuje přesnou představu o způsobu života hlavní postavy), lze směle zařadit do období jugoslávské nové vlny (novi film), ze které se o něco později vyprofilovala komunistickým režimem nazvaná černá vlna. Sociálně-kritický vhled do života Jimmyho Barky, který bez jakýchkoliv vazeb ke společnosti bezstarostně proplouvá krajinou až k tragickému a nenadálému konci. Černobílý, křišťálově čistý skvost, ukázkový příklad jugoslávského nového filmu. ()
Bez starostí o zajtrajšok, s momentálnou chuťou si užívať. Uprostred rozbordelárenej krajiny, blatových ciest, nedostatku práce a dostatku uniformovaných síl všade naokolo. Vždy sa nájde nejaká pipka, čo naletí a pomôže. Raz z krádežou, inokedy s jedlom, spánkom alebo vyfabulovanou správou do novín o úžasnom talente. S takouto povesťou sa dá prežiť medzi jednoduchými dedinčanmi, či vojakmi, ktorým je v zásade jedno, kto spieva. Horšie je, ak sa na týchto scénach nadobudne nezdravo nadnesené sebavedomie, ktoré v ozajstnej súťaži zhasne ako zápalka. Obrazovo pestré, dialogicky úsporné dielo s mnohými humornými scénami a nadhľadom ukazuje dráhu slobodomyseľného tuláka, ktorý sa živil prítulnosťou žien a charizmatickým výzorom. Po tom, ako zisťuje, že všade mu kvety nerastú, vracia sa odkiaľ už raz hrdo odišiel. Pribudlo sebavedomie a odvrávanie. Hoci prácu celkom istú nemá, vymyslí napochytre zámienku. Návrat do starých koľají je však vždy niečím iným ako pokračovaním vo vychodených šľapajách. ()
"Vidíš tie prachy?, určite vystačia do soboty...!" Jimmy Bárka je lajdák, povaľač, zlodej a príležitostný spevák. Podľa mnohých vo filme výborný, no ja som si hovoril, že asi mám problém so sluchom. Spevácka súťaž, na ktorú sebavedomý Jimmy nastúpil mi našťastie dala za pravdu. Mám rád srbské filmy, ale v tomto som nenašiel príbeh, ktorý by ma silnejšie chytil za srdce. Ak bol tento film inšpiráciou pre vznik polnočného kovboja tak mu patrí vďaka. Jimmy Bárka je cool chlapík, ale bohužiaľ v priemernom filme. 60%. ()
Syrový a depresivní film, při tom neskutečně pravdivý a upřímný. V šedesátých letech se točila velká filmová díla snad všude... ()
Film, který vyhrál Karlovarský filmový festival v roce 68 a posloužil jako inspirační zdroj třeba pro Schlesingerova Půlnočního kovboje nebo tvorbu Jima Jarmusche. Jimmy Barka žije ze dne na den. O svých rodičích všem tvrdí, že jsou mrtví, na život si vydělává kradežmi, zneužíváním jiných lidí (zejména naivních žen;)), případně zpěvem. Jako jeden z mála v komunistické Jugoslávii je ale opravdu svobodný. ()
O Crnom talase viem len málo, takže časť kontextu mi zrejme unikla. Kamera je zaujímavá, filme je koncipovaný do dlhých scén, kde je iba jedna kamera, ktorá sa hýbe, ako sa hýbu postavy a strih nastáva, až sa zmení priestor či čas. Obraz Juhoslávie šesťdesiatych rokov je tiež fajn, no ten scenár je jeden veľký účelový balast, kde sa veci dejú len preto, aby sa v ďalšej scéne udiali iné veci, ktoré nakoniec uzavrú kruh. Či už bola tá epizódnosť zámer alebo nie, postavy tým pádom pôsobia ako bábky v hre. ()
Zpěvák, který neumí zpívat, se snaží dobýt Balkán, muž, který není schopen milovat, "obdělává" (když použiji výraz přímo z filmu) každou ženu, na kterou si vzpomene, pohrdavý flákač, který si na svůj chleba nevydělá, hlady netrpí - Jimmy Bárka a jeho cesta životem. Tam a zase zpět, neb prozření a přiznání si skutečného stavu věci může být někdy až moc rychlé. "...já? Já nic, jsem odepsanej...". Jugoslávská nová vlna - syrovost a nekompromisní obraz drsné atmosféry, (de)formující charaktery i celou společnost. Celebrita své doby, jako předobraz prohnilosti dnešních hvězd - i tak se dá film brát. ()
Spočiatku sa zdá, že sledujeme ďalšiu zdanlivo bezdejovú Pavlovičovu artovú nudu, kde je tá kvalita v niečom inom, ako dejovej línii. Lenže Až budem mŕtvy sa celkom slušne rozbehne a kulminuje veľmi vtipnou (najmä z dnešného hľadiska) sekvenciou zo speváckej súťaže. Jimmy Bárka je nezamestnaný, nezodpovedný, rád sa zabáva a spieva a obľubuje časté rozopínanie nohavíc. Je na diskusiu, či nie je nakoniec jeho koniec vo filme to jediné dobré, čo sa mu mohlo v danú chvíľu prihodiť. Kto si môže z nás povedať, že žil, žije svoj život na plno? ()
Příkladně neučesaný, černovlnný vrchol Pavlovićovi kriticky nastavené tvorby sleduje kroky vášnivého (avšak nepříliš talentovaného) zpěváka Jimmiho Barky (Dragan Nikolić). Ten žije arogantním stylem ze dne na den, podvádí a využívá vhodně každé příležitosti, jež se mu naskytne, a skrze svody žen a dívek i jiné známosti se na své cestě během několika dní dostává na hospodské slavnosti, do kasáren, kde pracuje jeho strýc, i na soutěž mladých hudebních talentů, kde jej však čeká zdrcující debakl. Svým nepříkladným plahočením napříč dezorientovanou a zmoženou krajinou socialismu rozhodně nevytváří pozitivní, povzbudivý obraz tehdejší mladé generace a pojetí bezútěšného filmu, v němž jsou ukazovány „zapadlé dvorky“ lidských příbytků i životů ve vší autenticitě, míří za zdrcující obžalobou srbské reality dané doby. Rázná, ostrá a nečekaná tečka, která přijde po Jimmiho návratu domů, je přitom ve své výhružnosti natolik krutým rozuzlením, že má zpětně moc přehodnotit dosavadní divákův vztah k antihrdinovi a vydolovat z něj kus lítosti. Film, jenž by se za svou syrovost jen hodil do vitríny československých zlatých šedesátých (nejblíž má takto k prvním Schormovým snímkům). ()
Je nespochybniteľné, že o zločincoch sa nakrúcajú zaujímavejšie filmy, než o slušných ľuďoch. Ale keď niekto nakrúti film o povaľačovi a lúzrovi a v celom filme divák nenájde ani jednu zaujímavú epizódu, tak potom je namieste otázka, načo sa namáhal. Bol som rád, keď film skončil. ()
Zas jeden A Bout a souffle po východoevropsku. Neskutečná syrovost z toho táhne – u nás tohle bylo ve filmech o deset let dřív. Cítil jsem v atmosféře takovou tu zaprděnost, maloměstskost, které si ale byl tvůrce evidentně vědom a utahoval si z ní (námětem je životní pouť nýmanda, zlodějíčka, hákaře, ale i „lidového zpěváka“ bez intonace a hlasu napříč estrádami srbského venkova). Jugoslávie v podání Pavlovice byla zaostalý militaristický státeček. Chování postav evokovalo dokonce něco z temperamentu postav italských neorealistů. Nicméně: okamžitě se mi vybavil Kusturica – mix srbské divokosti – turecká bizarnost a slovanská lyričnost, do toho magický realismus jak z Undergroundu či Černé kočky… V tomhle je film úžasný jako předchůdce, pramen. Jo: a koluje po netu ve velmi špatné kopii, která tomu všemu přidává pocit opravdové staroby. Řada scén s komparzy je na hraně profesionality – režisér se na to asi vykašlal, prostě se mu tam pořád někdo kouká. Herec je perfektní Belmondo – je to asi od přirozena, takhle by ho nikdo nezrežíroval. ()
Pokud budeme rozlišovat mezi "asociály" (dnes lze snad i říct "nekonzumenty") na ty, kteří někam zalezou, společnosti si moc nevšímají, a pokud ano, tak jen proto, aby je (negativně) neovlivňovala, a na typ "Jimmy Bárka", pak donedávna se pozornost filmařů soustřeďovala téměř výhradně na prvý typ. Důvod je zřejmý, jsou akčnější a hmatatelnější, z jejich vnějších projevů se dá snadno složit jejich "charakter". Akční asociál Živojina Pavloviće je vykreslen skvěle ve všech situacích, do kterých se - většinou náhodně (ale náhoda je jednou ze základních situací) dostává. Nyní, když stále více (ale stále málo) rozumíme činnosti mozku, je nejspíš možno výskyt obou typů přisuzovat jeho abnormálnímu vývoji v raném dětství. Ale i tom se budou točit filmy! ()
Ppribeh o tom, ako mlady clovek Dragan Nikolic sa v Titovej Juhoslavii pretlak zivotom v socialistickej krajine,. Zije len zo dna na den, neplanuje na viac ako 24 hodin, otvorene tvrdi, ze je odpisany ...... udajna inspiracia pre Midnight Cowboy : 78 % ()
Dobre drama s nekolika usmevnymi scenami. Jimmy Barka cestuje po vlasti, co muze ukrade a pomiluje kazdou zenskou, ktera se mu postavi do cesty, aby ji v zapeti nejakym zpusobem vyuzil. Zajimave dobove realie, urcite stoji za zminku, ze v socialisticke Jugoslavii existovala nezamestnanost a Urad prace. Pevecka vystoupeni Jimmyho jsou odlehcenim celeho filmu a otazka, kdy se svym talentem narazi, byla jen otazka casu:-). ()
Obdobie krutého budovania socializmu v Juhoslávii nevyzeralo vôbec lákavo po žiadnej stránke. Žiť sa dá všelijako, ale tento spevák mal robiť čokoľvek iné, len nie spievať. Aj robil, okrádal ľudí, oblboval ženy, ale pri tom pretĺkaní životom niečo charakteru v ňom zostalo. Vo filme je dosť priestoru aj na zábavu, balkánska hudba v balkánskom filme je samozrejmosť. Inak je to zvláštny príbeh, miestami roztopašný, nie až tak smutný a čierny, ako sľubuje juhoslovanská čierna vlna. –––– Keď mohli súdruhovia vo vojne hladovať, môžeme aj my! ()
Nějak jsem ten film nepochopil. Floutek, kterému se nechtělo dělat, utíkal před každou povinností - pracovní i milostnou... Dobrá, ale scénář byl tak osobitý, že jsem ho nestrávil. A hlavně jsem nepochopil, proč se na konci filmu na záchodě zastřelil. ()
...ubíjí ambiciózní lidi, vytlačuje je ze svého středu a podílí se na jejich úpadku... ()