Touha Veroniky Vossové

Zabijácká Fassbinderova přestylizovaná historka, která by měla být poctou, ale je pouze trapným výsměchem. Mimo čas a prostor se veze na vlně všech těch Sunset Blvd. a jejich leitmotivů o padlých divách, jejichž generace byla z veřejného života vyf*ckována nejpozději v roce 1952 (na západě) společně s křiklavými barvami Zpívání v dešti. U nás byl podobný film natočen na konci 60. let - Hvězda - a Jiřina Štěpničková se v něm kála sama za sebe. Queer čtení si tady sice užije, ale s tím na mě nechoďte. Tohle je špatný film z rodiny Protektorů, který se líbí jen tam, kde je divák ochoten sledovat pranýř optikou růžového kukátka. A mimochodem, které ty "staré německé filmy" vypadaly nebo fungovaly jako Veronika? Já se obávám, že je to jen další iluze, která byla RWF spapána i s navijákem. (20.05.2013)

Drahý bože, to je podivný film! A to už se mi dlouho nestalo, že bych si tohle řekla, mám velkou radost. A dalo by se říci, že jsem příliš vyděšená na to, abych prošla tmavým bytem do své postele. Sama už tři dny dýchám jako hlavní čarodějnice Helena Marcusová ze Suspirie, spánek se mi vyhýbá a takovéhle věci nadměrně podporují moji představivost. Sehnsucht je myslím mnohem obsažnější slovo než česká touha. (05.02.2015)

Osaměle a ztraceně bloudí okolo tramvajové zastávky Geiselgasteig nedaleko Bavaria-Studios žena děštěm. Fascinován jejím elegantním zjevem zavede ji sportovní reportér Robert Krohn (Hilmar Thate) do města a den nato ji vezme do nobl kavárny, kde si ona od něj půjčí 300 marek. Reportér ještě netuší, kým tato diva vlastně je: Veronikou Voss (Rosel Zech) - bývalou Ufa-star. Rolí již nedostává, ale starší dámy ji ještě drží v paměti - ve foyer kavárny dokonce visí její obraz... Pozdní dílo Rainera Wernera Fassbindera tvoří prostředník mezi filmy Die Ehe der Maria Braun a Lola a je součástí grandiózní trilogie, jež se vypořádává s kulturním a politickým dědictvím nacistického Německa. Film je vlastně založen na skutečném osudu herečky Sybille Schmitz a svojí černobílou formou je ostrou alegorií vůči všem těm melodramatům, jež tak hojně vznikala za Třetí říše. Do německých kin se film dostal jen čtyři měsíce před smrtí svého autora. (26.05.2005)

Nadchla mě především vizuální stránka (způsob snímaní kamery-podhledy, nasvícení, hra světla a stínu) a s ní spojená téměř magická atmosféra plná tajemna (navíc vložka s podivným postarším párem). Jenže od tohohle slibného kurzu se film začal postupně odchylovat k docela tuctové kriminální hře, úvodní dvojice se mi začala dost protivit, večírek mě poněkud minul a konec byl na mě možná až moc střízlivý, takže to budou pouze lepší 3*. (24.03.2013)

Toto drama s nádechem krimi, je natočeno tradičnějším způsobem, než jsem u Fasbindera zvyklý. U tohoto věčného experimentátora, však film, který nejde vlastní cestou, jako experiment působí. Přeci jen se zde ale fanoušci fanoušci hříček dočkají. Skvěle je například vymyšlen úvod do filmu. Veronika Vossová sedí v kině a sleduje film, ve kterém hraje hlavní roli. Scéna, jenž pozoruje na plátně je však její život. To však divákovi docvakne až někdy v polovině filmu. Jinak se film vyznačuje skvělými hereckými výkony. Krom hlavních představitelů stojí za zmínku například postava amerického černošského vojáka, která filmem bez nějakého hlubšího významu proplouvá a kterou jsme mohli za stejných okolností vidět i ve snímku Lola. Zajímavá je i dvojice starých lidí, kteří jsou nepřirozeně veselí. Když se však divák dozví příčinu jejich štěstí, až z toho zamrazí. A to je asi největší klad tohoto filmu, režisér nám zde předhazuje různé absurdní výjevy, jenž se pak v průběhu snímku stávají zcela logickými. Jedná se o skvělé dílo, bohužel je však ve stínu starší Fassbinderovy tvorby. (15.06.2009)