Režie:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHrají:
Jaroslav Moučka, Jiří Němeček, Otto Lackovič, Viktor Očásek, Jiří Štěpnička, Jiří Vala, Jan Přeučil, Štěpán Bulejko, Petr Patera, Miroslav Samek, Rudolf Pechan, Jana Březinová, Jiří ŽákObsahy(2)
Do cely věznice v jednom krajském městě je převezen odsouzený Josef Koval, který se zde druhý den má zúčastnit svého odvolacího řízení proti nespravedlivému rozsudku u krajského soudu. Během čekání na eskortu máme možnost seznámit se nejenom s obyvateli cely, ale i samotným osudem Josefa Kovala, který si odpykává trest v Jáchymově, údajně za utajení půdy... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (42)
Nepřítel lidu za katrem. Možná nevinně, ale hlavně určitě zaslouženě. Byl sedlák? Byl. Tak stál na druhé straně a i tím je vinen. No a že dostal 15 let? Však on to vydrží, to uteče jako voda...85% ()
"Vy se máte, návštěva a ještě balíček. Úplné dítě štěstěny." Komorní zpracování tématu politických procesů 50.let, v němž zajmou některé komičtější dialogy mezi vězni a policisty. Jaroslav Moučka překvapivě nikoliv v roli komunistického "potentáta", ale politického vězně, který se musí vypořádat s tím, když mu soudce (Jan Přeučil) připomíná: "Lidstvo jde kupředu, to je vývoj a vy jste se proti tomu vývoji postavil. Prohrál jste jako třída." Zajímavou figuru uniformovaného náčelníka vězeňské služby, tu sehrává Jiří Vala. ()
"Diplom za brambory vod ministra Ďuriše..." Vynikající Moučka, kterému se v té době o roli Pláteníka ještě ani nezdálo, skvělý Lackovič jako "reakcionář" Čepický a samozřejmě Vala i s tím heslem v jeho kanceláři...Žhavé srdce, jasná hlava, absolutně čisté ruce! ()
A proč tady leží ten cigán? Má to povolené? Naprosto samizdatová inscenace. Jak kdyby to psal Havel. 1969 to ještě šlo, ale naposledy. Moučka není komunista, ani tajemník, ale kulak. Výborné!!!!! ()
Velmi dobre, Moucka jako odsouzeny sedlak, cekajici v cele na jednani o propusteni po 8 letech v Jachymove...temne, na padesat minut vynikajici. ()
Subtilní televizní dílko, nabité však syrovou, bezvýchodnou atmosférou komunistického lágru. Cynický justiční pracovník v podání Jana Přeučila je skutečná zrůda v těle lidském, obdařená však (na komunistické časy) perfektním vystupováním. I výkon Jaroslava Moučky je obdivuhodný - prostý, tragický až k pláči v momentech těch nejprostších otázek po smyslu obnovy procesu, když se jej nesměl účastnit... Rozhodně velký rozdíl oproti jeho pozdějším Pláteníkům. Doba, kterou pomáhal vyhladit z lidské paměti, mu paradoxně nabídla nejlepší životní roli. ()
Návštěva a balíček místo propuštění?! Co víc by si mohl přát, tak proč si ještě stěžuje. Udivuje mě že za dob hluboké totality v době normalizace byl natočen takovýdle film, který defakto ukazuje chyby režimu v 50. letech. ()
Drama se odehrává v omezeném prostoru vězeňské cely, kterou sdílí několik vězňů. Zatvrzelý partyzán, který i přes svůj trest obhajuje systém, rozkrádač národního hospodářství, nemastný mladíček či naopak vetchý, ale zvrhlý dědek. Údajný kulak, který se stává jejich novým spolubydlícím nepřestává doufat, že nakonec se ta spravedlnost přece jen nějak projeví a on bude moci jít domů. Otázkou je, zda mu to byrokratická šavle režimu umožní. Bachaři působí spíš jako takové karikatury, ale ukazuje se, že i mezi nimi jsou v podstatě "lidé"....ovšem kdo dostane skoro tříkilový balík .... co by ještě chtěl? ()
"Lidstvo jde dopředu, prohrál jste jako třída, tak to pochopte!" Dost dlouho vypadalo tohle televizní drama nezajímavě, ale závěrečné dialogy vše vynahradily. A zase se mi chtělo z těch komančů zvracet... "Čest!" ()
Mistrná miniatura vypovídající o 50. letech víc a přesvědčivěji než dlouhé kroniky. Přesně napsané i inscenované. ()
Smutný příběh, který dobře dokumentuje bezvýchodnost postavení politických vězňů v 50. letech. Natočení tohoto snímku zřejmě umožnilo krátké období pražského jara, během něhož došlo i k faktické rehabilitaci řady politických vězňů a snaze o nápravu podobných křivd. S nástupem husákovské normalizace by už podobné téma opět nemělo v televizi a ve filmu šanci. ()
Jaká škoda, že tak dobří herci jako Moučka a Vala propadli komunismu. Tohle se hodně povedlo. ()
Trošku divné. Že by se s tím předsedající tak mazal? A že by se vůbec obtěžoval? No dobrá, budiž. Herci toho moc hrát nemuseli a věděli to, takže odcitovali své texty, sebrali výplaty a zmizeli. Dost škoda, protože téma je to vynikající. ()
Vynikající a zárověń jednoduchý film, který by měli vidět všichni, kteří již zapomněli jak zrůdný předchozí systém byl. Jeden z tisíce příběhů (lidských osudů), který si všichni neseme na bedrech. ()
Soudruh Moučka rozhodně není pro inscenaci přínosem a působí zde tak trochu jako toporná proprieta sloužící příběhu a ostatním hercům. I tak se ale jedná, hlavně kvůli svému námětu, o dobrou podívanou, která i přes svou nízkou technickou kvalitu, opět ukazuje krásu režimu a jeho myšlenkových pochodů. 68 %. ()
Já zírám, že něco takovýho natočili v šedesátýmdevátým... ()
I když jde o levné televizní zpracování a vězení nepůsobí zrovna opravdově, nic to neubírá na závažnosti tématu. Tu dobu je třeba stále připomínat. Moučka, ale nejen on, zahráli velmi dobře. Dobré výstižné komentáře např. Kulmon, Snorlax. 21.11.2014, 75%. ()
dávám "jen" 4 hvězdičky,protože prostě Moučku v této roli nemůžu překousnout...navíc na mě vůbec nepůsobil věrohodně,naopak působil na mě,jako by se v duchu hrozně bavil ()
Tak tohle bylo naprosto skvělé! Skvěle napsaná hra se skvělými dialogy, skvěle odehraná všemi zúčastněnými. Konverzační drama na velmi malém prostoru ukazující nespravedlnost politických procesů, zoufalou bezvýchodnost situace jednoho nevinně odsouzeného i absurditu celého systému. Jedna vězeňská cela obsazená řadou rozdílných postav, osudů a také povah a názorů a jeden nově příchozí chudák (přesvědčivý Moučka) čekající na obnovu procesu, který i po všech letech věznění naivně doufá v právo. Vedle toho tupost a omezenost některých bachařů, ale bez černobílého pohledu, protože téměř každý z nich má i lidské momenty (i když z té lidskosti může někdy mrazit) a mnozí, vlastně většina, je z pobytu ve věznici otrávená v podstatě stejně jako vězni a stejně jako oni na to reagují dle rozdílnosti svých povah, od tvrdosti přes občasnou smířlivost po rezignaci, s tím rozdílem, že oni mohou po osmi hodinové šichtě jít domů. Proti tomu cynický právník, předstírající lidskost a preferující prý pro své svědomí osobní styk, ale naprosto chladný a bezcitný, ovšem s dokonalou fazónou, svině s uhlazeným chováním gentlemana. Výborný Přeučil, který se svého slizouna zhostil s gustem. A nakonec velitel věznice, který sice slouží režimu, drží se důsledně předpisů a umí být k vězňům i nepříjemný, sám uznává přínosnost vězení pro některé odsouzené a přátelsky konverzuje s Přeučilem, ale zároveň působí, jako by si kdesi uvnitř uvědomoval Moučkův tíživý osud a snad i nespravedlnost jeho uvěznění, takže se zdá (alespoň ve mně Valův herecký projev prostě vyvolal ten dojem, i když nemohu vyloučit ani možnost, že se u mne projevuje stockholmský syndrom), že se na Moučku na konci neutrhne ani tolik proto, že je rozzlobený na něj, ale spíše obecně z celé situace, která je mu vlastně hrozně nepříjemná a trapná. Přesto mu ale ten balíček o půl kila sníží. Vynikající Vala, který své nikterak kladné postavě opět dokázal vtisknout plasticitu, nejednoznačnost i určitou dávku komičnosti, ačkoli na to měl de facto jen pár minut. Je s podivem, že tohle mistrovské dílko vůbec mohlo vzniknout, ale v šedesátém devátém to ještě šlo. Naproti tomu není nijak překvapivé, že skončilo v trezoru. ,, Tak vidíte, že s vámi postupujeme s maximální benevolencí.",, Budete mít návštěvu a balíček, to se taky tak často nestává." ,, Přece vám tady nikdo nechce ubližovat, chlapi. Dyť jste naši lidi, i když jste udělali nějakou tu chybu v životě, ne? Tak vidíte, sami to musíte uznat. Jsme přece lidi, hergot." ()
...tak žádná změna. Komunisté, Bolševici, vládnou dál v ČR. Válková sviní od revoluce a podobní také. Komunisti si jezdí do Bruselu pro kapitalistický prachy. Bratříčkují se s ostatními stranami od levice po pravici. No a pan pláteník Moučka si mohl alespoň trochu vyzkoušet reformační děs padesátých let. Ve "Dvou písařích" mu to ovšem sedlo více. ()