Nesnesitelná krutost

Na Nesnesitelnou krutost je třeba se dívat pozorněji než na běžné romantické komedie, ale na druhou stranu se také krutě nevyplatí aplikovat na ni velká měřítka jedinečnosti filmů bratří Coenů, protože tenhle film geniální skutečně není... Za vnějším tuctovým příběhem o neromantické lásce, zbohatlících a ziskuchtivých paničkách se skrývá vychytralá satira a manželsko-právnická parodie plná minimalisticky vtipných gagů (s jedním opravdu maximalistickým), které je třeba nejdříve prohlédnout a pak se jim můžeme od srdce zasmát. Film si nehraje na věrohodnou realitu, vše je přehnané v rámci jemné parodie a speciálně na první pohled nechutně sladký konec, chápu spíše jako úsměvné vyvrcholení absurdity. "You're exposed!" 7/10 (22.03.2009)

Soudili se, soudili se rozvedení o svý jmění, o svý jmění, o portmonky, o kastroly, o potomky. Byl to spor ukrutnej s křikem a pláčem, ó, jak si překrásně po krku skáčem... Těžko snesitelný kousek, u kterého bych asi nezůstala, kdyby před titulky nezazněli Simon a Garfunkel a neobjevil se Geoffrey Rush, během titulků nezazněl Elvis a po titulcích se neobjevil George Clooney. Pomyslela jsem si, že aspoň hudbu (i když ten Jahelka z úvodu by se hodil ještě líp) a herce si uměli vybrat a rozhodla se vytrvat. Byla jsem po zásluze potrestána držitelkou ceny za chvění řas, zvedání obočí a špulení rtů CZJ, nesnesitelně pastelovým L.A., obvyklým K.O. udíleným hollywwodskými slaďárnami, nesnesitelně krutými ve svém předpokladu, že si člověk oblíbí hejno chabě načtrtnutých figurek místo něčeho aspoň trochu připomínajícího lidi, a nesnesitelnou změnou J. a E. Coenových z ostrých hochů v číšníky servírující romantické komedie, v nichž je romantiky asi jako v rozvodovém listě a humoru jako v dohadování se brzy bývalých manželů, čí bude stůl a čí bude skříň. Romantické duše si můžou libovat nad tím, že se konečně mohou dívat na něco ze svého oblíbeného ranku dívat s hrdostí ("vždyť je od těch Coenů, že jó, holky?"), já složím poklonu nesvaté trojici Rush, Clooney a Thornton, kteří takřka ze všeho udělají záležitost snesitelnou, a půjdu pustit Rockyho a Reda na Coenovy, aby si bratři v saku objasnili rozdíl mezi dobrmanem a rotvajlerem a zažili nesnesitelnou krutost na vlastní kůži. (09.04.2008)

Je pravda, že bez Clooneyho, kterému tato vyhroceně komediální až sebeparodická poloha sedla překvapivě výborně a Zety-Jones, která je zde opravdu ikonicky snímaná (tehdy ještě po právu), by to byl pouze průměrný, lehce zlomyslný film. Osobně mě hodně bavila ještě do absurdna vytahovaná linie o Masseyho smlouvě (a jejím trhání), naopak za neuvěřitelně otravnou, tisíckrát viděnou scénu s Clooneyho vrcholně trapným proslovem a ještě trapnějšími prostřihy na tupé, malomyslné ksichty jeho posluchačů (měly působit zamyšleně a oduševněle, uvědomujíc si svůj dosavadní mrzký život) a následným klišovitým "postupným" potleskem, by si milí bratři zasloužili pořádný výchovný záhlavec. Tohle se nedělá! Žádnou podvratnost jsem tam totiž nepostřehl, stejně jako v občas nepříjemně patetické Burwellově hudbě (která měla asi upomínat na klasický Hollywood - Alfred Newman, Dimitri Tiomkin), ale nefungovalo to. (08.04.2014)

Bratři Coenové se odpoutali od svých temných černohumorných příběhů a pro radost (a hravost) si natočili romantickou komedii, která je snesitelně krutá, staromódně rozverná a „hawksovsky“ úderná. Právě komedie Howarda Hawkse především pak Jeho dívku pátek, mi Nesnesitelná krutost velmi připomínala, čemuž napomáhá i angažování George Clooneyho a jeho využití s vědomím, že tento herec je Cary Grantem naší doby. Clooneyho groteskně rozverné výstupy a mimické herectví jsou v některých situacích totožné s těmi Grantovými a ne, nechci Clooneyho obviňovat z „opisování“, naopak jsem rád, neboť dle mého každé filmové období potřebuje svého „Granta“ a neznám nikoho lepšího, než je právě Clooney, kdo by mohl převzít jeho odkaz. Proto tak moc zbožňuji i jeho značně nedoceněné Tvrdé palice, které mají s tímto filmem nemálo společného. Poté, co se na scéně objeví i Clooneyho protihráčka/milostný objekt v podání Catherine Zeta-Jones, jsem si zase nemohl nevzpomenout na společné projekty Sophie Loren a Marcella Mastroianiho (např. skvělý film Škoda, že je to taková potvora), které právě těžily ze skvěle sehraného ústředního páru, kterému byste věřili jak milostné vzplanutí, tak i souboj na ostří nože. A to je právě případ i spolupráce Clooneyho se Zeta-Jonesovou, přičemž scénář nabízí dostatek od obojího – milostné linie i inteligentního souboje…avšak k tradiční romanci má Nesnesitelná krutost opravdu daleko, nezapomínejme, že se jedná o film bratří Coenových, jejichž filmy nejsou nikdy tradiční. _____ Proč se Nesnesitelná krutost dočkala tak chladných ohlasů? Jednoduše proto, že se jedná o film, který nynější generaci nabízí něco staromódně vystavěného, co má velmi blízko k „těm černobílým filmům“, kterých se v dnešní době spousta lidí štítí. Stejným případem je i další Coenovic film – Lupiči paní domácí. Mě jakožto filmového nostalgika a fanouška Caryho Granta i jeho nynější reinkarnace – George Clooneyho – tento film velmi potěšil a záliba bratrského dua v bizarnostech, detailech charakterizujících postavy (Clooneyho posedlost vlastním chrupem…co s těmi zubaři Coeni furt mají?) a nekompromisním zacházením s osudy svých postav mě nikdy nepřestane nudit. Jestli tito Coeni pro vás nejsou dostatečně „coenovští“, pátrejte pozorněji…jejich styl v tomto filmu nechybí, jen je vzhledem k žánru a nostalgickému tónu značně umírněný. 80% (23.03.2010)

Normálně bych tomuto filmu dal hvězdičky 3, protože první třičtvrtina filmu se celkem táhne...ale hraje zde půvabná Catherine (jejíž mladou blonďatou verzi máme u nás v Ostravě :), která byla snad stvořena k tomu, aby hrála mrchy...a hraje je skvěle. Jen doufám, že ve skutečném životě taková mrcha není. (11.06.2005)