Muž, který nebyl

Krutá, výstižná a nutná zdrcující facka směšným pokusům obyčejného člověka o jakékoli určení svého osudu. Nezoufej si, bude hůř. Lépe řečeno: už nemůže být lépe. Cokoliv uděláš se v horší obrátí. Propracovaná, inteligentní, nenásilná a přece tak neodvolatelná diagnóza lidské bezvýznamnosti a směšné umíněnosti objektivního smyslu. Billy Bob Thornton skoro nemusí otevírat ústa. Kamera mě nutí, abych si u televize stále častěji vypínal barvu. Za jedinou chybu považuji trojnásobný konec, jenž měl být podle mě raději shrnut pod jediné vyústění. (28.06.2005)

Pro mě překvapivý a zcela odzbrojující film. Souhlasím, že tento snímek Joela a Ethana Coenových není noirem, jelikož "černý film" je vymezen především dobou. Ale líbí se mi užití výrazu - neonoir. Je tedy spíše poctou filmům, které ve 40. a 50. letech minulého století reflektovaly kulturní a politické vlivy ve Spojených státech a staly se díky svému přízračnému stylu spíše novým směrem filmového umění než pouhou reflexí. Podobu můžeme nalézt jak v charakteru a formě, tak ve volbě způsobu technického zpracování. Zápletka je samozřejmě kriminální a snad neprozradím příliš, když řeknu, že se jedná o vraždu. Je zde víc než kdy jindy patrná "špinavost" a zkorumpovanost světa - druhá strana mince. Jakoby zmizela nějaká clona a odhalila divákovi dříve neviděné zkažené jádro společnosti, kde však vždy zbývá nikdy nenaplněná jiskřička naděje. Zobrazované prostředí není nijak ohyzdné, zato z něj však čiší depresivní všednost a osamocenost. Povětšinou je noc nebo šero (kterým působí i mnohé interiéry), kdy vznikají pitvorné stíny a vše, co je za dne jakkoliv krásné, vzbuzuje touto dobou obavy a hrůzu. Ale přes všechnu stylizaci a bezchybnou režii by tento film byl polovičatý bez fantastického projevu Billy Bob Thorntona. Ten odvádí vynikající výkon v roli Eda Cranea, životem otráveného zaměstnance typického amerického holičství. Ed vede jednotvárný život, je často zmítán silnou paranoiou a pomalu nerozeznává realitu od iluzí (létající talíře). V důsledku těchto exotických stavů vědomí jedná často tak, jak by se za běžných okolností pravděpodobně nezachoval. Ed Crane boří dnešní zažitý model o vlastnostech ústředních postav. Je pasivní a odtažitý a přitom ve filmu vynikne. Ani jeho identita není příliš konkretizovaná, což je příznačné názvu filmu. Vlastně sám sebe vnímá velmi méněcenně a ve svých vypravěčských monolozích se o sobě dokonce zmíní jen jako o "přízraku". Jeho život je postupem čím dál nuznější a nevyhnutelně vede k z mého pohledu hlavnímu motivu tohoto filmu - ztrátě kontroly nad svým životem. Nejvyšší mocí je zde totiž osud, jehož bizarním machinacím se pouhý člověk nemůže ubránit. Zvláště, když vlastně vůbec nebyl. (19.02.2006)

Braťja Coenovci zrají jako víno a s každým dalším filmem jsou lepší a lepší. Billy Bob tu předvádí nesnesitelnou lehkost nebytí a se svým kamenným výrazem rozehrává herecký koncert. Miluju Coenovskou poetiku, miluju jejich smysl pro absurdno, kterého si i v tomto díle užijete dosyta. Jasná pětihvězdičková záležitost. (23.12.2002)

Naprosto nádherný film, pro mne určitě nejlepší od Coenů a to nejen pro výkon skvělého Billy Bob Thorntona, černobílou kameru, výborný scénář, ale i pro dokonalost každého záběru a vypravěčský způsob hlavního hrdiny. Všichni herci zahráli výborně, na což jsem u Coenů celkem zvyklá, ale Billy Bob Thornton byl prostě neuvěřitelný, můžete se celý film soustředit jen na něj a skvěle si to užijete. (28.09.2005)

Nic proti černobílému zpracování (tomuhle snímku fakt prospělo), ani hercům (Billy Bob Thorton je vynikající), ani proti režii a kameře, a už vůbec ne proti hudbě, ale jako celek to nezapůsobilo :( Sorry - možná to ale bylo tím, že když jsem si předem přečtetl ofic.text distributora (ten původní to byl jeden dlouhý spoiler!), tak už mě nemohlo nic překvapit. Uvidíme napodruhé :) (27.02.2003)