Napola: Hitlerova elita

Přísný podmínky byli dost dobrý, ale myslel jsem že to bude větší drama. Moc se toho za ten film nestalo, kromě toho že to bylo celý zajímavý a dobře natočený to nepopírám. Jediný co mě tak dostalo byl skok na granát to ostatní už mě tolik nezasáhlo. Víc emocí jsem si prožil u Chlapce v pruhovaném pyžamu. (10.01.2017)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)

Film natočen v České republice na Moravě na hradě Bouzov. Je to skvělý film, který ukazuje německou přesnost, přísnost, ale též krutost na téměř ještě dětské duši. Film měl daleko zajímavější záběry (což se dá vidět v Bonusu na DVD), ale nechápu proč byl tak sestřihán ? Snad proto, aby se neukázala celá pravda i krutost na výchově mladých chlapců - budoucí vládní elity Německa. Je to skvělý film pro toho, kdo chce bez zaujatosti poznat, jak to za Hitlera i v Německu bylo pro chytré chlapce těžké. (18.05.2008)

Příběh chlapce z chudé německé rodiny, který se díky sportovnímu talentu dostane do elitní vojenské školy. Tam Friedrich zažívá každodenní drill a vymývání mozků nacistickou ideologií. Jednoho dne do školy přijde syn vysoce postaveného nacisty Albrecht a s Friedrichem se skamarádí. Albrecht má talent na psaní, což jeho otec absolutně neuznává. Naopak, shlíží se ve Friedrichovi. Po incidentu, kdy jsou studenti v noci povoláni do honu na mladé neozbrojené Rusy, se Albrecht rozhodne, že už nechce dál pokračovat. A Friedrich má možnost volby mezi skvělou kariérou a chudobou. (05.04.2020)

Bouzov potažený nacistickými prapory aneb Princové zakletí v čase. V pár jednotlivostech se to dostane pod kůži (tělocvik s granátem, kazatelovy ruce na ramenech pozůstalých), někdy to zase i kvůli předvídatelnosti vyšumí do prázdna (plavání pod ledem). Myšlenka, že když se má přejít od slov k činům, tak ti zdánlivě slabí můžou patřit k nejsilnějším, je patřičně nosná, ale to nic nemění na tom, že období nacismu ve spojení s prakticky jakýmkoliv námětem dává filmařům už při startu náskok a ten by měl být kompenzován vyššími nároky na celkový výsledek.. (30.01.2023)