Boj o oheň

Třebaže se Annaud nedrží zdaleka všech faktů, která má o životě pravěkých lidí věda k dispozici, podařilo se mu vytvořit působivý snímek. Úspěšně v něm zprostředkoval to, co věda příliš neumí. Dává diváku možnost zažít pocit moci pravěkých lidí, kterou oheň přináší, strach, že ho ztratí i naději, že ho opět naleznou. Beze slov a s mnoha zapovězenými výrazovými prostředky, které nebyly neandrtálcům vlastní, v nás herci i tak dokáží probudit empatii. A právě scény s ohněm patří k těm nejemotivnějším. Vždyť mít či nemít oheň, může znamenat žít či zemřít. Sapienti tento boj vyhráli, díky kouzlům jako bylo rozdělání ohně či woomera - vědomí jejich vítězství ve spojení s Annaudovým filmem nám tak dává nahlédnout na evoluci jako na proces sice přirozený a nevyhnutelný, nicméně lemovaný bezpočtem smutných tragédií. Krutý Darwin proti, z tohoto pohledu laskavějšímu, Lamarckovi. Poznámka na okraj: Je setkání sapientů s neandrtálci inspirováno teorií, že neandrtálci se křížili s rannými sapienty? Film nám nabízí hned tři pohledy na to, jak k tomu mohlo docházet... A ještě malý SPOILER na závěr: uvědomte si, jaký objev byla dnes tak haněná misionářská poloha! (01.09.2008)

Je hezké uvědomit si, jak se naše hodnoty za ty léta změnily a co zůstalo stejné. Počátek veškerého vývoje - oheň, znamenal všechno. Dokud se ho člověk nenaučil sám rozdělávat, nemohl se posunout dál. Právě tuhle důležitou událost film dokumentuje, a i když je těžké natočit příběh o lidech, kteří jsou nám tak vzdálení, že je pomalu ani nemůžeme považovat za jedny z nás, opírá se film právě o to, co k nám patří od počátku lidstva: závist, zloba, ale i humor nebo láska. (06.12.2016)

Dva dny mi trvalo, než jsem si utřídil dojmy z tohohle neortodoxního filmu - a hned pro začátek vzdávám respekt tvůrcům, jelikož natáčet podobnou věc muselo být dosti vysilující. Příběh se odehrává před osmdesáti tisíci lety, v době, kdy byl člověk obyvatelem jeskyní, řeč mu byla ještě upřena a největší starostí bylo udržování ohně. Právě o oheň naše tlupa po střetu s nepřátelskou skupinou přichází. Tři muži (nebo samci?) se vydávají na nebezpečnou pouť, aby nalezli oheň nový a donesli ho zpět k prosperitě svých druhů. Cestou dochází k nejednomu střetu s rozličnými zvířaty a jinými skupinami pralidí. Aby mohli tvůrci lépe pracovat se symbolikou a poselstvím filmu, ustupují od prehistorických faktů a staví vedle sebe tlupy v různých fázích vývoje člověka, což nic nemění na faktu, že srozumitelné slovo (kromě psaného úvodu) nikdy nezazní. Neartikulované skřeky, náznaky primitivní řeči, mimika i hrubé pohyby jsou součástí téhle civilizace a titulní čtyřka (Everett McGill, Annaudův oblíbenec Ron Perlman, Nicholas Kadi a Rae Dawn Chong - jo, to je ta borka, co pomáhala Arnoldovi v Komandu) je naprosto skvělá. Velkou devízou je syrovost a sugestivnost, jichž se podařilo dosáhnout a skvělý cit pro vybrané lokace natáčení, jež jsou přirozeně krásné a nedotknuté, aniž by ohromovaly svou monumentálností. Neotesanost, primitivnost i autenticita z obrazu vysloveně tečou a základní emoce pralidí jsou rovněž vykresleny dobře. Stačí surová bitka na začátku, útěk před vlky a lvy, bezmoc mrznoucích uprchlíků po ztrátě tepla a přírodní necivilizovaná tvrdost stojí před divákem v plné kráse. Respekt z prozatím mocnějšího / předobraz uctívání Boha v podobě setkání s mamuty je asi vrcholem filmu. Nezvyklý a dost dobrý zážitek. (16.02.2008)

O co by byl chudší filmový svět, kdyby se v něm před lety neobjevil Jean - Jacques Annaud? O hodně. Jasným důkazem toho je jeho v pořadí třetí a zároveň první velký film - Boj o oheň. Celý film má úžasnou atmosféru dobrodružných knih pro mládež s nádechem fantasy, i když jejich lyrika je tomuto vyprávění na hony vzdálena. Cynik by řekl, že se jedná o prolog z Kubrickovy Vesmírné odyssey, roztažený do sta minut. V akčních scénách je nebývale realistický (vlci), ani s erotickými scénami se moc nepáře (krom té poslední připomínají spíše páření opic). Zárukou přesvědčivě naturalistického vyznění jsou rovněž skvělí herci. Everett McGill, představitel především menších rolí zločinců, bouchačů a vypatlaných lampasáků, se zde dokázal výtečně vžít do postavy Neandrtálského člověka. Rae Dawn Chong (komu to jméno nic neříká - holka co pomáhá Arnoldovi v Komandu) jsem vůbec nepoznal a výtečný debutující Ron Perlman nechává spekulovat o Darwinově teorii, že by člověk skutečně mohl pocházet z opice. O nejlepším filmu z pravěku se mohou vést spory. Faktem je, že Boj o oheň je nejrealističtější, nejvýpravnější (scéna s mamutama je přímo omračující) a nejniterněji zobrazuje pouť nejen za ohněm, ale i za láskou a poznáním sebe sama. Jenom nečekejte romantiku Štorchových románů. Boj o oheň smrdí potem, špínou a spáleným masem z mamuta. 95%. (01.10.2008)

Dávno videný francúzsky film, svojho casu v našich kinách dosť populárny, Už len kvôli deju som ho nedávno stiahol a ukázal vnukovi , ktorí to mal tuším práve v škole. Musím priznať, že film som si znova pozrel s takou ľahkosťou ako aj po prvý krát. A dosť som sa pri sledovaní aj zabavil, aj keď dnes si už neodpustím pár poznámok. Ide o film kde scenárista troška povolil fantáziu a stvárnil pravekých ľudí a ich vitálne spôsoby žitia, niečo medzi neandrtalcami a kromaňoncami. Vo filme sú dosť výrazne rozdiely vo vývoji inteligencii sociálneho správania a vizáži severských rodín, ktoré mali predsa len viac bližšie k praopom v spôsobe chôdze vo vzhľade postavy v spôsobe žitia, ktorí však už oheň poznali, oproti južanskym rodinám (riečnym), intelektuálne a sociálne podstatne na vyššej úrovni( žili v prístreškoch, tvarovo sa podobali podstatne viac na súčasných ľudi, používali zbrane na obranu (útok) mali pestrejšie verbálne vyjadrovanie mali výrazne členenie v skupine, používali vlastne primitívne masky ošatenie a tak.. Hold tradičný rozdiel medzi Severom a a juhom. Napriek tomu všetkému je film pozerateľny a dávam mu spoľahlivých 4b. (02.06.2013)