Jana Eyrová

Nejdříve jsem viděl verzi z roku 1996. Té jsem dal 4 * proto, že se mi líbila, ale něco mi v ní chybělo. A potom, co jsem viděl tuto verzi, tak vím, co to bylo. Atmosféra a Joan Fontaine, protože tohle je pro mě pravá Jana Eyrová! A Orson Welles taky nebyl špatný, vlastně byl více než dobrý… Takže pokud jsem verzi z roku 96 dal čtyři, tak tady musím logicky jednu přidat. (06.07.2009)

Ani takmer dokonala kamera Georgea Barnesa, ktorý pozná sestru Olivie de Havilland, ako vlastnú dlaň, nie je definitívna záruka výslednej kvality filmového diela. Nechcem pôsobiť záhadným dojmom, ale myslel som nádhernú JOAN FONTAINE, ktorá zase veľmi dobre vie, kto je tento chlapík za kamerou, ktorý ju kompletne nasnímal v populárnej Rebecce, pod taktovkou Alfreda Hitchcocka. Obaja si teda odskočili k Jane Eyrovej, kde pozorujem ďalšieho velikána americkej kinematografie, Orson Welles síce tentokrát (ne)režíruje, ale koľkokrát mi to tak pripadalo, že áno. Kontrola nad filmom očividne bola, pretože svojim zovretím sa podobá na Občana Kanea, najmä klasickými uhlami kamery, ktoré vďaka tomu vytvárajú väčšiu hĺbku obrazu ! V celom snímku je dosť nepríjemná atmosféra, najmä úvodných 30 minút z CHUDOBINCA malej Jany, ktorú viac-menej všetci psychicky deprimujú, a patrí sa spomenúť, že sa v takejto sekvencii objaví budúca DIVA - CLEOPATRA. Len s tým rozdielom, že súcití so zlomenou Janou. Ako som už spomínal, extra priaznivo sa mi pozeralo na tento klasický film, ktorý v podstate nemal ani čím ohúriť, okrem technickej zložky, t.j. kamera, či napríklad strih. Nakoniec to nie je bohviečo, je to strašne zamotané, ako v nejakej mexickej telenovele. Vidieť sa to ale oplatí... (25.02.2018)

Přesto, že je tento klenot dlouhý jen 93min. a má mnoho změn vůči předloze (vím to, četl jsem ji dosud 4x), tak díky Občanu Kaneovi aka Orsonu Wellesovi a Joan Fontaineové+úžasná výprava a hudba, je dokonalý. A Blanche Ingramová aka Blanka se svou koketní frivolností, je šíleně podobná na Vilmu Cibulkovou. Tuto a naši skvělou verzi z r.1972, si pouštím nejčastěji. Tenhle film má jen jednu zásadní chybu, je moc krátký. Když si představím, tak 3h verzi,pociťuji až fyzickou bolest. Tohle, společně s Casablancou a Vertigem, je jediný film, do kterého jsem se doslova zamiloval. Miluji každý úhel kamery, každý dialog/monolog, nasvícení. No prostě vše. Jinak se to popsat nedá. Velmi přesný a zároveň krásný komentář, Jossie. Complete ost, existuje. Doporučuji sehnati Blu ray. (04.06.2017)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Charlotty Brontë. Mohu-li o knižní předloze napsat, že je to viktoriánský poklad, který mě doslova ohromil, u tohoto filmu se nemohu ubránit stejně silnému dojmu. Získal mě od prvního záběru a doslova přibil k obrazovce mimořádně šťastným obsazením všech rolí - absolutně všichni herci do puntíku typově odpovídají jejich literárním předobrazům, a především dvojice Welles a Fontaine tvoří dohromady něco neuvěřitelného. Jejich herectví mě nesmírně zasáhlo a naplnilo hlubokým úžasem, jak mistrně je možné na filmovém plátně oživit literární postavu. Z filmu je sice zcela nepochybně znát doba jeho vzniku a komplikovaná látka knižní předlohy je zde pochopitelně brutálně zredukována do prostoru relativně krátké stopáže, ale přesto za sebe nemám problém napsat, že mě tento skvostný film bezmezně nadchnul a shledávám ho zcela fascinující podívanou, která je jak z jiného světa. Nemám slov, abych popsal bouři pocitů, které ve mě tento mistrovský film vyvolal - lze-li někde mluvit o kouzlu starého dobrého Hollywoodu, je to přesně v tomto případě. Vážně NÁDHERNÝ film. (12.09.2014)

Šíleně poplatné době vzniku, ale díky bezmála hororové atmosféře proklatě zábavné. Té je z velké části dosaženo relativně konvenčními prostředky (stínohrou, působivými gotickými kulisami, mlhou a větrem hnanými temnými mračny), nicméně největší díl děsivosti spočívá na Wellesových rozložitých bedrech, který si zde střihl dalšího z rozmanité galerky svých sadistických manipulátorů. Jeho Rochester se pevně vryje do paměti. Na scénu nastupuje zpravidla tak, že se vynoří ze stínu (nejlépe v detailu tváře), zpoza rozvalené zídky, vztyčí se z mlhy jako Drákula, nebo odněkud vyskočí s dramaticky vlajícím pláštěm za doprovodu hřímajících žestů. V mizanscéně se vždy - jako zachmuřený démon, jako temná, nedobytná věž - hrozivě tyčí nad chudinkou vzlykající Joan Fontaine, koulí očima, do kterých je mu namířeno bodové světlo, takže se zdá, že mu v nich poskakují ďábelské plamínky a repliky odříkává monotónním barytonem, který se pouze ztišuje do mumlavé nesrozumitelnosti nebo vzpíná k autoritářskému zahřmění. Naprostým vrcholem je scéna, kde Jane donutí k tomu, aby svolila se sňatkem. Jak pozvedá hlas, aby umlčel dívčiny námitky, nabírá se kolem páru bouře, což vrcholí tím, že si Jane majetnicky přitiskne na hruď, triumfálně vystrčí bradu a do stromu udeří blesk. :) (31.07.2011)