Noční můra v Elm Street

Já na horory moc nejsem, ale když už v televizi byla jedna těžká klasika, kterou jsem neviděl, odhodlal jsem se na ní podívat. Přeci jenom to i s reklamami nebylo tak dlouhý. Wes Craven každopádně zaručí kvalitu, u které se někdo posere blahem, což je podstatnej fakt, díky kterému je film tam, kde je. Chápu to, u mě v paměti Freddy Krueger ale zůstane jako postavička, kterou někdo bere jako kultovní, ale já jí spíš beru jako standardní klasiku. Lekačky dobrý, všecko dobrý, ale Freddy není ten typ borca, ze kterýho budu chcát maggi v koskách i po třiceti letech od vzniku. (25.03.2013)

Zkratkou JFK nemám ode dneška na mysli zastřeleného amerického prezidenta, ale Jedinečného Freddyho Kruegera! Zabiják ze snů - to je přeci parádní hororový nápad, který navíc výborně zhmotnil démonický Robert Englung, i když jsem čekal, že se projeví (fyzickou přítomností) o trochu více. Mordy jsou skutečně děsivé, zvláště ten, ve kterém Tina natře zdi a strop pokoje načerveno. Ale i za Glenovu smrt si může Freddy udělat ve své kotelně na zeď hluboký zářez za hluboký divácký zážitek. A ta scéna ve vaně s rukou... Wau. Napětí bych mohl balit do fólií a po desítkách uchovávat na horší filmy. Dalším prvkem s výraznými rysy je hudba Charlese Bernsteina, zejména ústřední motiv a úvodní elektronická melodie povídačky "Jedna, dvě, Freddy jde...", to je fakt boží! Trochu mínusem byla hlavní hrdinka (mně nesympatická) a příprava na vstup do posledního snu (takové nevhodné, nesedělo mi to příliš do filmu). Závěrečná scéna s "oživlým" autem byla hrozně atmosférická, hlavně ta černočervená střecha, a pak už ... řach... vysklené okýnko... zpomalovačka... a "Jedna, dvě, Freddy jde..." Luxusních a originálních 90% 1,8 miliónů dolarů(rozpočet)/25,5 miliónů dolarů(výdělek v USA) (30.12.2007)

Jeden z nejlepších hororů a jednoznačně nejsympatičtější brutální zabiják. Craven zkombinoval horor a komedii takovým způsobem, jako nikdo předtím (ano, viděl jsem Ples upírů i Malý krámek hrůz) a dlouho po něm (podobně vyšperkovaná byla druhá polovina Od soumraku do úsvitu)! Škoda, že Freddymu vzápětí došel dech! …Ale opět ho nabral v duelu s Mikem Mayersem! (05.02.2006)

Tak už vím, proč je A Nightmare on Elm Street považován za klasický horor či klasickou sérii hororů, chcete-li. Tento první díl je naprosto bezchybný - ať už theme song, ze kterého mě příjemně mrazí, přes mladého Johnnyho Deppa až po postavu, bez které by tato série nebyla tím, čím je - Roberta. Parádní atmosféra, parádní horor (i když jsem o jedné lekačce věděl, stejně jsem se lekl)… prostě parádní film. O legendě se těžce píše, tu musíte vidět. 100 %. (24.11.2011)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)