Expres foto

Vážně silný kafe. S každou minutou mě Sey šrouboval hloubš do křesla, jeho vlasy, jeho brýle, boty, auto, pohled, úsměv,pohyby, gesta,.. všechno to bylo takový - hladký, bílý, tichý. Robin Williams zhmotnil moji představu plíživýho zla. Civěla jsem na to chvílema bez dechu a přiznávám, že úzkost střídala paniku. Vsedě, v křesle, u telky - milé. (16.07.2008)

Jen úplnou náhodou jsem narazil na toto dílko. Válelo se v regálu Tesca. A to ve výprodeji za pouhopouhých 29Kč. Po zhlédnutí nelituji. Mrazivě chladný Robin zde předvedl skvělý výkon. Film velmi vyniká svoji atmosférou, která diváka udrží v napětí až do konce snímku. Hudba se povedla zvláště ke konci. Fotky u každého člověka na světě vyvolávají různé pocity a zvláště vzpomínky. Nechávají v nás připomenutí našich blízkých, kteří už s námi bohužel nejsou. Film doporučuji všem, kteří mají rádi drama, mísící se s prvky thrilleru. Tento snímek dlouho zůstane v mé paměti. Hodnotím 87 % (30.05.2010)

Výsledkem není i přes užitý styl pouhý dlouhý videoklip, ale velmi precizní dusná podívaná ve virtuálních kulisách, které jsou dokonalým zrcadlovým odrazem samotné Seymourovi mysli. Není to úplně čistých pět hvězdiček, ale pro brilantní mrazivou atmosféru a velmi sugestivní výkon Robina Williamse jsem ochotný přejít těch několik drobných dějových nedostatků... (15.01.2006)

„Jenom jsem fotil“ Fotografie – uchovatelé našich vzpomínek. Těch dobrých především, jak správně podotýká Seymour Parrish. Jenže naše životy tvoří i události méně líbivé. Ty, na které chceme zapomenout, ne si je prohlížet v rodinném albu. Seymour Parrish podobné fotky v tom svém rozhodně mít nechce. Námět hodný krvavého thriller přetvořil Mark Romanek v „přesymbolizované“ psychologické drama o rodině a svědomí. Robin Williams je trochu jako klaun, který odhodil všechny masky. Dokáže v jedné scéně bezbolestně přejít od milujícího strýčka k zákeřnému pedofilovi. Škoda, do jak nenápadité formy byl tvárný materiál jeho kvalit nalit. Závěrečné moralizování naštěstí patří do řádu těch cyničtějších a matný dojem z mizivé gradace zachraňuje sice nijak objevné, přesto působivé „sdělení“. 70% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, genetique (05.01.2009)

Vlastně mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad postupem, jakým vznikají ve Fotolabu naše dětinské a rozjívené manželské momentky s latexovými králičími oblečky, katetrem a trojitou koženou plácačkou. Poté, co jsem viděl tohle psycho se slizkým tátou v sukni, necítím se zrovna rozjařený z varianty, že usměvavá laborantka Regina s prsy pevnými jako dva igelitové pytlíky sulcu po večerech slintá nad negativy a svá žhavá ústa chladí v ustalovači. Od teď už si tam nechám vyvolat tak maximálně fotky naší potkanice Kateřiny a želváka Ignáce. Vážně nestojím o to, aby Regině hráblo, zatoužila po naplnění snu o těsnějším kontaktu s mou rodinou, přihnala se nám kázat o morálce a fotit Zenitem 11 garniže. (13.08.2012)