The Brood
Mláďatá
The Brood
The Brood
The Brood
Režie:
David CronenbergScénář:
David CronenbergKamera:
Mark IrwinHudba:
Howard ShoreHrají:
Oliver Reed, Samantha Eggar, Art Hindle, Henry Beckman, Susan Hogan, Reiner Schwartz, John Ferguson, Nicholas Campbell, Felix Silla, Robert A. Silverman (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Frank Carveth se obává o duševní zdraví své bývalé manželky a jeho dopad na jejich šestiletou dceru. Jednoho dne je učitelka jeho dcery Ruth napadena dvěma znetvořenými dětmi ve školce, což Carvetha vede k odhalení souvislostí mezi sérií vražd, bouřlivým vztahem s bývalou ženou, radikální psychoterapeutickou sektou a tajemným doktorem Raskinem. Hrozba děsivých a nebezpečných bytostí se stále více přibližuje a Carveth musí udělat vše pro to, aby ochránil sebe i svou milovanou dceru. (Cinemax)
(více)Recenze (179)
Nápaditá myšlenka, realizovaná do laciného a příliš nudného filmu, kde genius Cronenbergových kvalit zklamal především u ztvárnění jednotlivých vražd. I závěrečná scéna zrození po mnoho let vzor nechutenství, časem ztrácí svou působivost :-(. Alespoň že atmosféra udrží člověka v napětí téměř až k závěrečným titulkám. ()
Brood jako entita jsou sice bizarní až běda, ale co dělá The Brood jako film skutečně bizarní je nonšalatnost se kterou jsou všechny šílenosti divákům servírovány. ()
Vraždící bezpohlavní, trpasličí děti, které ovládá svým hněvem zhrzená matka, podstupující lékařskou péči psychiatra, který právě takové rakovinotvorné nádory (děti) způsobuje.... Kurva..... Závěrečný "míting" s porodem, který probíhá mimo matčino lůno, prokousnutí placenty a výsledek porodu jsou nezapomenutelně odporné a hnusné... Cronenberg šperkuje svůj smysl pro absurdnost a všechny druhy úchylek a pomocí obrazů a zvuků je formuje do filmu, který se nepodobá ničemu co jste doposud viděli... a konec také není moc optimistický... ()
Ve svých barevných bundičkách byli až skoro roztomilí. Dokud nezabili hracíma kostkama paní učitelku ze školky. Poté už jsem těm malým příšerám moc nefandil. Zajímavý horror a pěkná role pro Olivera Reeda. ()
Spíš než abych se bála jsem byla zvědavá :) Od začátku mě zajímalo, co to tam ten "doktor" s těmi pacienty dělá :) Malé děsivé kreatury pro mě byly až na druhém místě :D Víc k filmu zatím nemám co říct :) ()
Pořádně úchylně zvrhlý horor od pro mě už teď mistra po tomhle zážitku Cronenberga. Doporučuji a dávám 100% ()
Hodnocení neberte nijak kriticky, jenom jsem čekal něco naprosto jiného. V rámci žánru je to nadprůměrný horor a jak už jsme u Cronenberga zvyklý, je i pořádně nechutný a šokující. Ale na mě místama dost nudný. ()
Strach, hnev, psychológia, metafyzika, odporné deformácie, vraždy... všetky tieto ingrediencie nám pán Cronenberg namiešal do podoby tiesnivého filmu s temnou atmosférou a výsledkom je nepríjemná a bizarná podívaná. ()
Vynikajíci psycho-ujetina s absolutne cool tematem deti-zabijaku, nektery lekacky a hlavne dost nechutnej zaver ve me zustanou jeste dlouho, nevidel jsem od Cronenberga jeste spatnej film 9/10 ()
Slušná Cronenbergova úchylárna. Vraždící děti byly fakt mazec. Škoda, že film neměl větší spád. ()
Film The Brood je v první řadě těžkým psychologickým dramatem o rozpadu vztahu, do něhož v pravidelných intervalech pronikají čistokrevné hororové výjevy. Sám Cronenberg připustil, že ve scénáři provedl několik výrazných změn poté, co zhlédl exkluzivní ukázku z filmu Kramerová versus Kramer (1979). Byl udiven tím, jak snímek líčí rozvodový proces, a zarazil ho i veskrze pozitivní závěr. Jeho osobní zkušenosti byly přesně opačného rázu. Proto se rozhodl stvořit maximálně zlé dílo tvořící jakýsi protipól ke zmiňovanému filmu. Hlavní hrdina Frank Carveth je režisérovým alter egem a Nola zase symbolizuje jeho bývalou ženu Margaret. Cronenberg se do postav snažil promítnout své pocity, svůj strach z rodičovství a tvrdý boj o nevinného potomka. Jinak řečeno, psychologie má reálný základ vycházející z nitra režisérovy mysli, kdežto samotný příběh je již čirá fikce. Ostatně nic jiného než fikce nepřipadá v úvahu vzhledem k tomu, co se ve filmu později děje. Třetí snímek ve filmografii režiséra reprezentuje zásadní zlom. Jednak zde po technické, potažmo režijní stránce učinil velký krok vpřed a úplně poprvé navázal spolupráci se svým dvorním skladatelem Howardem Shorem. The Brood precizně studuje erozi kdysi funkčního vztahu a sílu mateřské lásky využívá jako zhoubný nástroj, jenž rozsévá zkázu a zmar. Více. ()
po dlhej dobe sa vraciam k objavovaniu mojej starej lásky ku Cronenbergovi. The Brood bol pre mňa nesmierne podmanivý, intenzívny zážitok (najmä atmosféra pozerať tento film v prázdnej nemocnici s mesiacom v miestnosti je fakt sila), to akým spôsobom dokázal už ako ,,mlaďas" pracovať so psychofyzickým terorom je fascinujúca, hoci nie celkom môj šálok kávy, ale cez to všetko jeden z najosobitejších hororov vôbec. ()
Príbeh dvoch rozvedených manželov, ktorí súperia o svoje jediné dieťa. Extrémne náročný psychologický horor, ktorý by som zaradil medzi najlepšie snímky, aké kedy David Cronengerg natočil. Krvavé scény a gore efekty sú tu len na efekt, dôležitá je totiž silná zápletka a precízne herecké výkony. Film vhodný len pre otrlých. ()
K tomuto filmu jsem se dostal vlastně úplně náhodou, když jsem pročítal tento seznam nejděsivějších filmových dětských bubáků. V něm se autor zmiňuje právě o tomto filmu, o kterém se přiznám, že jsem do té doby neslyšel. Jméno režiséra Davida Cronenberga mě nenechalo klidným a jal jsem se proto po filmu pátrat. Vynaloženého úsilí určitě nelituju. The Brood vyniká mistrnou psychologickou gradací příběhů až k uhrančivému finále bizarních rozměrů, po jehož odhalení nic netušící divák zalapá po dechu: „WHAT THE FUCK?!“ Cronenberg je mistr svého řemesla, což zde prokazuje v každém záběru a maje k dispozici kvalitní herecký materiál (především Oliver Reed je naprosto famózní) vytvořil nebývale silný kus, na který já osobně teda dlouho nezapomenu. Pět hvězdiček uděluji velmi zřídka a velmi nerad – v tomto případě ale nemohu jinak. ()
Zajimavy a pekne natoceny psychologicky horor o "osklivych detech". 4+ ()
„You‘re not looking at me, Mike. You‘re not looking in my eyes.“Cronenberg víta tiesnivou hudbou a scénu začína terapiou so psychologickým tlakom. Cronenbergove podivnosti sa tu stvárňujú v záhadnej psychoterapii a náhlych začervenaniach kože pacientov. No príbeh nesledujeme z pohľadu pacienta, ale rodiča, ktorý má dcéru striedavo u seba striedavo u jej matky, ktorá je na terapii. Takto sa dcéra zúčastňuje terapie tiež a otec má starosti. Psychoterapeut vo výbornom podaní Olivera Reeda sa premieňa vďaka hypnóze svojich slov na hocikoho z rodiny pacientov na ich terapiách. Atmosféru dokrášľuje už len kamera a strih, ktoré sú štandardné, nie zlé, ale štandardné. Way of story telling tu však hrá v divákov prospech, kedy tvorcovia ľakajú diváka vecami, ktoré sú niektorým postavám zamlčané. Od 17. minúty je napätie už dosť veľké, aby potiahlo divákovu zvedavosť až do konca filmu. Cronenberg okrem toho aj umne využíva viaceré Čechovove pušky (aspoň 5), ktorými robí dej zaujímavým, inteligentným, napínavým a poriadne dramatickým. Čakal som dlhšie zoznamovanie sa s postavami a ich väčšiu psychológiu, ale aj vražda poteší rozprúdením adrenalínu. Klišé dejový prvok v tomto filme: mám problém, s ktorým mi vie polícia pomôcť a asi nikto iný okrem nej, už pred incidentom, ktorý políciu vytrhol z ničnerobenia, ale nepoviem im to. Našťastie tento klišé prvok film veľmi neruší. Stvorenia, ktorými Cronenberg straší, si môžu neskorším Chuckym utierať zadok. Film má mnoho čo ponúknuť a neustále baví, no prostredie obyčajných ľudí mi nepríde dosť strašidelné samo o sebe. Jednoducho, táto zložka mi trochu kazí celkový dojem. Vrcholná scéna tesne pred záverom v chate zmaže všetky pochybnosti o režisérovej genialite. Záver je skvostne gradovaný, zanecháva na obyčajnom človeku pocit viny a posledná scéna robí príbeh neskončeným a ešte viac znepokojivejším. Prečo film vidieť: kompletizujem si Cronenbergovu filmografiu; som fanúšik sci-fi, hororu a kanadských filmov; mám rád záhady a adrenalín; preferujem úchylnosť a odporné výjavy vo filmoch; neviem, čo je to lymfatická sústava; chcem si prečítať knihu od dr. Hala Raglana: The Shap of Rage – An introduction to psychoplasmics. „Thirty seconds after you born, you have a past. And 60 seconds after that, you start to lie to yourself about it.“ ()
Typická Cronenbergova parketa....Vyžívanie sa v ošklivosti a deformácii....Je až podivuhodné,že tento polobéčkový, ale zasa celkom originálny námet dokázal tento režisér spracovať do formy veľmi slušného hororu.Za pomoci skvelej hudby, masiek a duchaprítomnej kamery zrodil gore orgie s celkom hustou atmosférou a tempom,ktoré vydržalo až do konca. ()
Moje touha po bizarnostech uspokojena. Parádní atmosféra. Monstrózní hudba a dokonalé finále. Celý film je ale i přes všechny klady a krátkou délku docela rozvleklý. Kdyby byla celá stopáž našlapaná jako poslední půlhodinka, tak nemá chybu. ()
Cronenberg a jeho horor potřetí a co říct... ani tentokrát mě to nestrhlo. Cronenberg mě začal bavit až v 80. letech se svými klasikami jako Scanners, Moucha nebo Mrtvá zóna, které byly přecejen mainstreamovější. Tady přichází s relativně normálním psychologickým dramatem točícím se kolem jedné rozvrácené rodiny a jednoho velice podivného psychologa, přičemž občas se objeví vraždící děti a někoho zabijí. Nic moc se nedá vytknout - pěkně natočené, dobře zahrané, slušný příběh, solidní finále, ale celý film tak nějak profrčí, nenadchne, neurazí. Tři hvězdičky. ()
Ryze cronenbergovská "tělesná^ variace na Hitchcocka, potažmo De Palmu (psychoanalýza, hudba, úhly kamer): nápad se zhmotněním komplexů interesantní, ale jinak v podstatě konvenční zážitek. ()
Související novinky
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)