Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště

Nevím, zda to tvůrci zamýšleli, ale já jsem v tom viděl nádhernou a zároveň i smutnou metaforu k dnešnímu světu. Mareš - příroda (respektive země), která se sebou nechá dělat skoro všechno, jelikož se moc ani bránit nemůže. Je manipulována, přizpůsobována a ničena aniž by něco dělala. Hrubeš - člověk, jenž se bez výčitek a hany přisere na zemi a dělá si v podstatě co chce, aniž by se ohlížel na následky svého konání. Myslí si, že on je něco víc a jemu všechno patří. Pak sice zjistí, že tomu není úplně tak, jenže to už je příliš pozdě na jakoukoliv záchranu. Ať už to tedy byl nebo nebyl záměr tvůrců, za mě to nemůže dostat nic jiného než plný počet. Dialogy byly sice úplně tupé a nesmyslné, ale v tomto případě mi to nijak zvlášť nevadilo. (03.11.2013)

Strašidelně imbecilní film, jehož atributy často stojí na kolovrátkovité snaze agresivně zesměšňovat všechny postavy na plátně (které jsou na odstřel už od pohledu). Možná právě proto ale všechno celkem funguje - částečně taky díky geniálnímu obsazení, jelikož Budař s Krajčem si svoje role absolutních ichtylů beze zbytku užívají. Stopáž bych každopádně vzal útokem, protože mít to devadesát minut, se čtvrtou hvězdou neváhám. (31.10.2015)

Jejda chudák Krajčo! S takovouhle vizáží by neměl šanci v seznámení ani přes rubriku: "Nenormální hledá ji". Morávek ví, jak rozesmát davy lidí v kinech, ale u někoho se jeho snaha, abychom se smáli "blbům", fatálně míjí účinkem. Jestli někdy půjdu opět do kina, jména jako Morávek, Budař mě od toho odradí. Holt jsme se minuli vkusem. (21.11.2008)

Není mně tak úplně jasné, co chtěl Vladimír Morávek natočit. Komedie je to jen v první polovině a o drama se to ve druhé polovině jen tak mírně otře, a to když jeden z představitelů nečekaně zemře. Dramaturgická nevyrovnanost s filmem hází na všechny strany. Jedno téma se otevře a vzápětí se načne druhé, ale bez toho, aby se to první nějak uzavřelo. Snaha do filmu nacpat budhismus, milostný vztah s prostitutkou, nekritický obdiv k vyhaslé popové zpěvačce nebo despotický otec jako hlava rodiny se dost odráží na plynulém toku filmu. V první polovině jsou nerozlučná dvojka Hrubeš a Mareš prezentováni tak, že první jmenovaný z dvojice je asertivní, ten druhý spíše submisivní. Nezdálo se mně však, že by právě asertivní Hrubeš nějak submisivního Mareše uznával, protože většinu filmu ho vulgárně urážel nebo zesměšňoval a často dával najevo, že mu ve společné domácnosti není Marešovo chování právě vhod. Až teprve poté, co se Hrubeš stane obětí podvodu, přehodnotí svůj dosavadní postoj ke svému kamarádovi, ale na to už je pozdě, protože ten spáchá sebevraždu. V první polovině bych vypíchl scénku objednání prostitutky nebo nakupování v supermarketu. Ve druhé polovině gagy vymizí úplně a postupný přechod do vážné polohy sice není úplně nejhorší, ale klidně bych se obešel bez těch českých celebrit na závěrečném pohřbu. Scéna Hrubešova návratu domů z letiště je brilantně natočena. Film však jako celek úplně dokonalý není, ale Budař s Krajčem jsou dvojka, která se v českém filmu jen tak nevidí. Jsou naprostým protipólem kamarádů do deště. 50% (03.02.2011)

Obsah včetně závěru: Hrubeš (Budař) a Mareš (Krajčo) jsou kamarády od dětství. H je revizor a odejde od bláznivých rodičů (Janžurová, Donutil) bydlet do schátralého domku Marešovy babičky. M je hodnej, asi trochu mentálně postiženej. Hrdinové připomínají touto konstelací Kouřové signály. Zavolají si prostitutku, se kterou se M pak snaží chodit. Slovenský uhrovatý režisér si vymyslí realityshow na téma přesvědčování H o tom, že je vyvoleným lámou (Spalovač mrtvol?). Ten se začne přes úvodní odpor do nového životního poslání vžívat a pravda je mu prozrazena až na letišti před odletem do Tibetu. Po jeho odchodu na letiště se M zasebevraždí. H s baseballovou pálkou na toaletě nutí režiséra a producentku, aby na M pohřeb pozvali celebrity (prolíná se celým filmem). M je pochován s vojenskými poctami v uniformě svého dědečka (tykal si s generálem Svobodou) a za zpěvu své oblíbené Haničky Zagorové. H s režisérem pak odcházejí směrem k žižkovskému vysílači. (18.12.2008)