Bratři

„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“ Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze. (27.11.2022)

Námet tohto dánskeho filmu sľuboval zaujímavý divácky zážitok. So škandinávskou kinematografiou, vrátane dánskej, mám prevažne dobré skúsenosti a bol som primerane zvedavý, ako si tvorcovia so zaujímavým námetom poradili. No nepretrhli sa. Pozitívom boli herci, pre mňa neopozeraní a slušne hrajúci, zaujímavý hudobný motív, ale to všetko likvidoval nedbalý scenár, ktorý často predpisoval niečo, čo nevyplývalo z logiky deja, ani z psychológie postáv, iba z priania scenáristu. A tento závažný delikt pripravil film o hviezdičku, ktorú by som inak bez problémov dal. (05.11.2012)

Místy hodně nepříjemná lekce přirozenosti.. Pokud jsem americké verzi (2009) vyčítal uhlazenost a absenci odvahy, tak tady je vše dávkované poměrně s rozvahou a hlavně pořádným realismem. Postdogmatický dánský zástupce představuje dva bratry, Michaela a Jannika. Ten poté, co je jeho milovaný bratr prohlášen během blízkovýchodní mise za mrtvého, dostává příležitost dokázat, že je schopen změnit se k lepšímu, a nebýt brán jen jako nezodpovědný rváč a vymetač barů. Chopí se role toho, jenž se musí o Michaelovu rodinu (sympatická manželka a dvě rozkošné dcerky) postarat. Takže občas něco přitluče.. anebo někoho políbí.. jenže válka si bere jen některé oběti. Ruční kamera je v permanentním pohybu, příznačné je i začernání okrajů, což diváka nutí soustředit se na to podstatné, co se děje ve středu plátna. Susanne Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Trojice hlavních představitelů naplno využívá výborný scénář, který jejich postavám vtisknul neuvěřitelný ranec přirozenosti. Asi každý bude znát hlavně dánskou krásku Connie Nielsen (Gladiátor), jejíž vnitřní síla je z plátna cítit. Pár chyb jsem přesto našel, hlavní byla ale v tom, že jsem remake viděl dřív, než originál a byl jsem do jisté míry ovlivněn tím, že mě máloco překvapilo!! Moje chyba.. (17.11.2010)

Oproti stejnojmennému americkému remaku Jima Sheridana z roku 2009 dánský snímek používá trochu jiné výrazové prostředky. Je do určité míry uzavřený sám do sebe, ale vyvolává stejně silné emoce: Prostý, úsporný, pomalý a mírně melancholický ... snímaný velice flexibilní kamerou, s potemnělými okraji obrazu ... prokládaný záběry volně se vlnící trávy, svobodně plynoucí vody, vánkem přesýpaného pouštního písku ... podbarvený tichou, trochu tklivou, ale zároveň zjitřenou hudbou ... vypráví příběh, který přináší válka. Příběh zoufalství, bolesti ... a viny, kterou nelze odčinit ani přenést na ty, kteří zůstali doma - v bezpečí ... viny za skutek, který nemůžete jen tak striktně odsoudit. Co byste ve stejné situaci udělali VY ? P.S.: Ani jeden z filmů se přímo nevyjadřuje ke značně diskutabilní válce v Afghánistánu, oba jen ukazují její důsledky. O žádném z nich nemůžu s čistým svědomím říct, že by byl lepší, ale hluboko v srdci mám zapsanou novější americkou verzi, která mě svou naléhavostí a bezprostředností dostala na lopatky během okamžiku, rychle a nekopromisně - na první pokus. A na tom se prostě a jednoduše nedá nic změnit. (23.03.2012)

Dánsky film Bratia, na základe ktorého vznikol remake v réžii J. Sheridana, je u nás zatiaľ nedostupný a neprávom leží v tieni novšej hollywoodskej verzie. Nechcem Sheridanovu verziu zhadzovať, pretože jeho remake je vydarený a takmer do bodky totožný s originálom. Každá z týchto verzií má niečo do seba. Americká má hviezdne obsadenie a pokojnú kameru, no naštvať môže trochu ten ich neodmysliteľný patriotcizmus, ktorým to tu trošku smrdí. Dáni dokázali z látky vyťažiť maximum. Je vidieť, že na triky peniaze neboli, zostrelený vrtuľník je vybavený za 5 sekúnd a roztrasená kamera mi tiež trochu vadila.To sú dôvody pre ktoré dánska verzia nedostala plný počet. Inak sa ale opreli do vzťahov a hlavne aj u nás známa Connie Nielsen podáva skvelý výkon, rovnako ako obidvaja bratia. Veľmi dobre pôsobí hudba, ktorá dokonale vtiahne do deja a celkovo film pôsobí podstatne civilnejšie, reálnejšie i smutnejšie ako americký remake. Kto bude mať možnosť, nech dá dánskemu originálu šancu aj napriek tomu, že americkú verziu videl, tak ako ja, pretože vás napriek tomu dostane a potvrdí starú známu pravdu, že ak dvaja robia to isté, nie je to to isté. Veľmi silné štyri hviezdy.80%. (07.10.2011)