Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
První byl Boyard, druhý byl Xapatan. Svého času nebylo lepších televizních soutěží - a troufám si říct, že by si svoje místo našly i dnes, protože bezmozkových hustoakciček máme plnou pr...ádelnu a zhýčkaný Gemini si exotiku nepředstavuje jako sledování piklících modelek a manažerů/triatlonistů v pustině uprostřed Zairu/Austrálie/ostrova LaKalamita (byť ten Survivor určité kouzlo taky má). Prostě asi nežiju v té správné době, anebo možná zmrdství vymýšlitelů televizní zábavy skutečně je Zlo. Jelikož jediné, co mi na Xapatanu vadilo, byla ta snaha přesvědčit nás, že se vše děje na motivy skutečné legendy, s ledovým klidem dávám 70%. A jen tak BTW tohle byla první záležitost, kde český divák mohl vidět akční záběr z minikamery na hlavě:) ()
Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()
K hodnocení tohoto seriálu musím zapátrat hodně v paměti. Vždycky jsem nadával, jak moc jsou amazonky nespravedlivé, že ty chudáky napadají takhle v přesile, takže jsem soutěžícím fandil o to víc. Jasná inspirace Pevností Boyard mi vůbec nevadila, byl jsem malý. Ale ani dnes by mi to určitě nevadilo, protože úkoly byly dost zábavné, někdy o hrubé síly a jindy o přemýšlení, ale díky neustálému odpočtu času a následnému sprintu na konci, kdy čas od času zjistili, že mají smůlu, jsem se vždy těšil na další díly. Znělka mi zní v uších stále a jdu hledat aspoň ty staré díly. Moc moc mi chybí a žádné dnešní reality show tuhle ztrátu nezacloní. ()
Pro mě o chlup lepší než Boyard. Mám radši divokou přírodu než kobky starý pevnosti. Navíc čupr hudba, headcamy, čtyřicetikilová francouzka řídící šestilitrovej offroad a houkání vlaku, který nečeká. Jediný co mě vždycky štvalo bylo, když ta trubka co hledala sošky byla neschopná a chudák chlapík zmořenej potem si mohl vybrat jen ze tří sošek a z toho byly dvě rozbitý a navíc pak jen poslouchat jak jí bolej nožičky a do těch schodů rychlejš nepůjde... ()
Tak tohle jsem přímo miloval, podle mě je to o chlup lepší než pevnost Boyard. Na místo ostrovní pevnosti se soutěž odehrává v přírodě, spousta vody, lesních porostů, jeskyně....parádní divočina. Mužští soutěžící plnili úkoly s tím, že si museli navzájem pomáhat aby uspěli. Jak procházeli jednotlivými úkoly, jejich počet klesal a jen ten nejlepší vyhrál. Mezitím jediná soutěžící dívka hledala požadovanou sošku, kterou musela vyhledat v předem stanoveném časovém limitu. Nakonec zbylý muž a ona žena tu sošku museli včas předat chlápkovi, který na ně čekal u vlaku. V případě, že soutěžící zastihli vlak ve stanici a chlápkovi předali správnou sošku vyhráli finanční obnos. ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama