Město ztracených dětí

Takú "novoZemanovskú" atmosféru vie vytvoriť iba jeden režisér, jeho "jeunetpunk" ma vždy vedel očariť. Delikatesy pre mňa Mesto stratených detí neprekoná, ale je to pekná rozprávka plná fantázie a úžasných postavičiek, so šarmantným Ronom Perlmanom na čele. A tie jeho svaly, hmmm :-))) Predsa však uberám 1* za pomalé tempo a občasnú nudu. Jasné, takéto filmy sa nemajú ponáhľať... ale aj 15 minút dole by pomohlo. (30.01.2011)

Vizuální stránka (je skvělá) Města ztracených dětí vypadá jako kříženec Tima Burtona, Teryho Gilliama a dejme tomu i Pitofa. Nádherně stylizované obrazy vytváří správnou atmosféru, jakou má ponurá fantasy pohádka mít. Co film srazilo dolů, to byl superpodivný a zároveň supernezajímavý scénář. Vždyť se v něm skoro nic nedělo, kruciš! A když se dělo, bylo to tak stupidní, až hanba. K tomu všemu mě navíc rozčilovala postava malého "roztomilého" bratříčka, který se pořád něčím cpal a hned nato krkal... a klonovaní pitvořící se idioti to taky moc nevytrhli. Alespoň že se v hlavních rolích ukázalo dobře hrající duo Ron Perlman a Judith Villet, kteří zachránili co mohli. Dávám dvě a půl (skoro jsem film nedokoukal), které zaokrouhluji nahoru (za to, že jsem to nakonec vydržel, a za závěrečnou mládnoucí a stárnoucí scénu). (13.06.2010)

Jean-Pierre Jeunet se svým tvůrčím souputníkem Marcem Caro vybarvili a rozhýbali ilustrace z knih Julese Vernea, zatopili pod kotlem fantasknosti a doufali, že pečlivě zkomponované scenérie a všudypřítomné bizarnosti znamenají víc, než kvalitní scénář. Ten je tu skutečně jen proto, aby jednotlivé obrazy pospojoval a dal divákovi pocit, že pouze nesleduje osobitou vizualizaci dětských fantazií, v níž se odkazuje na estetiku letitých fantastických děl... Jenže tomu tak prostě není a ani vynikající Judith Vittet - představitelka podezřele vyspělé Špetky tuhle bolístku nemůže přelepit. (01.02.2009)

Oproti Delikatesám víc překombinované. Uznávám, že to nemusí každému padnout do noty. V jiném psychickém rozpoložení bych to asi nevydržela sledovat až do konce. Pokud člověk očekává absurditu plnou různých vymyšleností, přijde si na své. (12.09.2014)

Prazvláštní dílko, divné, úchylné, bizarní, takový filmový new weird s nekonzistentním příběhem a fascinující audiovizuální stylizací - převažuje temnota, rudá barva s příměsí zelené, depresivní je také hudba. V ponurém Městě se ztrácejí děti, unášejí je Kyklopové s mechanickým okem a prodávají je psychicky mimóznímu panu Krankovi na jeho plošinu na moři, obklopenou minovým polem. Pan Krank nemá schopnost snít a tak nasává inspiraci z dětských mozků. Pomáhá mu v tom skupina ňoumovitých klonů, jejich trpasličí matka a věčně protestující strýček, což je mozek v zeleném nálevu. Kyklopové ovšem udělají chybu, když unesou malého bratříčka Baštíka poněkud jednoduchému silákovi jménem One. Co chybí na rozumu jemu, to hravě doplní dívka z ulice, Drobek. Další fascinující postavou (nebo spíše dvěma postavami) je Chobotnice, šéfka dětského zločineckého gangu, potkáme taky "pána blech" nebo šíleného profesora-sběratele, který žije ve své ponorce a podniká ve skafandru výpravy po mořském dně. Zní to jako strašný guláš? To taky je:-). Příběh je podřízen celkové úchylnosti, nehledejte v něm žádnou logiku, berte to jako temnou pohádku. Vytknout musím chaotickou roztříštěnost a chvilkama nepříjemnou uječenost. Pochválit je třeba herecké výkony, obsazení se skutečně povedlo. Nevšední podívaná, která jen tak z paměti nevymizí. 72% (29.10.2009)

Film nepřestává po celou stopáž udivovat překrásnými a fantastickými lokacemi, a doslova přetéká nevídanou originalitou. Například to co lze všechno vytěžit z motivu siamských dvojčat, je opravdu nečekané. To jak pracují rukama, jak kouří…Jeunet a Caro nás zasypávají originalitou. Finále, dvívčin průnik do snu, je dechberoucí, brutální a děsivý. Rozhdoně se jedná o nejsilnější moment filmu. Škoda, že tvůci nepověsili ty spousty nápadů na lepší scénáristickou konstrukci, kde mohli více naznačit motivace postav a věnovat více času vysvětlování o tom kdo, proč a jak. (20.10.2008)

Vyvedené dílko z dětského "drsnodivnosvěta"!! (13.02.2010)

Komentář se váže k mé druhé projekci 12. 3. 2009: Groteskní kabaret s prvky steampunku (technologické implantáty v retro stylu, nanotechnologie v područí vražedného blešího cirkusu, diferenciace společnosti jejíž jednotlicé vrstvy oplývají specifickou technologií atp.) a estetiky podivného fantastického stylu New Weird (neurčitá asambláž hororu, grotesky, fantasy a sci-fi), pod taktovkou nezaměnitelné imaginace Marca Caro. Město ztracených dětí je – podobně jako Delikatesy – bizarní, ale funkční fantastický slepenec originálních nápadů tvůrčí dvojice Caro/Jeunet a jejich ansámblu. Vytváří hermeticky uzavřený fikční svět, vyjmutý z „původního“ časoprostoru, za jehož hranicemi „nic není“ (podobně jako např. Burtonův Batman, Sin City, Anténa aj.). Tato filmová „snovost“ tvoří autonomní kauzální logické struktury, které obsahují vazby s archetypálními mimovědomými obrazy a umožňující (naladěnému) divákovi zažít percepční exkurzi do oblasti matric kolektivního podvědomí – reziduálního prostoru kolektivních myšlenkových procesů, divotvorného světa Alenky - chcete-li. (12.03.2004)

Dílo, kterému by se mělo říkat klasika. Dějově nijak revoluční, ale stylisticky naprosto úchvatné a bezchybné fantasy, které si bere jen to nejlepší z Terryho Gilliama, a i to dokáže podat originálně a labužnicky. Film o tom, kterak důležitý je dětský pohled na svět, podpořený kvantem výjimečných režijních nápadů a hereckým umem opičáka Perlmana či chameleona Pinona. Sice hůře docenitelné pro psychologickou strohost a rádoby neuchopitelné pro svou věrnost klasickému vyprávění, ale jinak stoprocentně oslovujicí a omamné, dílo hodné mistra. (14.08.2017)

Na tenhle ,,art" jsem asi ještě malej a nebo jsem se měl nejprve něčím nadopovat. Neříkám, že vše bylo psycho a ztvárnění onoho podivného města bylo úchvatné (kde ale někdo vzal dojem, že je středověké viz. obsah - to nechápu). Některé myšlenky i postavy byly zajímavé, ale celý příběh byl toho tak plný, že ani po druhém zhlédnutí jsem se moc nechytal. * * * (22.01.2012)

Dych-vyrážajúce, fascinujúce, šialené, bizarné, smutné, čarovné, geniálne, magické, temné, mrazivé => dokonalé. Vidieť a zomrieť. (02.04.2008)

Prapodivná a zároveň vizuálně překrásná fantasy s dokonalým castingem. Dokonce i role dětí jsou perfektně obsazeny, což nebývá často pravidlem. Dostávala mě jak malá Miette, tak hlavně malý bratr Denree, kterého naprosto nic nevyvedlo z rovnováhy a vždycky dokázal odněkud získat kus žvance. (12.02.2006)

UPDATE 2020: A tak ono má smysl tomu dát druhou šanci. Možná i lepší (a samozřejmě divočejší) než Delikatesy. Pinonova šestirole epic. -------- Hmm líbili se mi všechny Jeunetovi známější filmy počínaje Delikatesami a konče Příliš dlouhými zásnubami. Ale tohle ve mě nic nezanechalo. Přehlídka bizarních postaviček v bizarních situacích v jednoduchem ději neději. Ablolutně nic. Hvězdičku jen za skvělé nápady s kamerou a kulisami. (28.07.2006)

Geniální fantasy dílo. Dojemné, vtipné, ale především výborně herecky obsazené - od prcků, přes zakrslíky až k svalovým formátům, jako je Ron Perlman. Myslím, že ve filmu nebyly použity žádné masky, i když na první pohled bych řekl, že kromě dětí mají na sobě všichni ostatní silikonové ksichty. Výprava je naprosto fantastická (jak jinak - ve fantastickém filmu). Překonala u mě i takového divotvora, jako je Guillermo del Toro. (29.06.2008)

Smíchejte Burtonovu slabost pro expresionistické kulisy a dekadenci s imaginací a tíhnutím ke grotesknosti Terryho Gilliama a vyjde vám něco, co se podobá právě Městu ztracených dětí. Tento ranější film Jeana-Pierre Jeuneta je jakousi pohádkou, která je pro děti až moc krutá, temná a depresivní a pro dospělé zase až moc jednoduchá. Propracovanost charakterů je zde omezena na odříkání jejich stručné historie a nastínění určité motivace, od níž se odvíjí jejich pozdější konání. Město ztracených dětí je narativně nejjednodušším Jeunetovým dílem a co se týká samotného příběhu, i v této oblasti se jedná o slabší kousek. Na začátku je nakopnuta jednoduchá dějová linka a po té film ubíhá bez jediné odbočky až do finále, což považuji za zjevný nedostatek, neboť je u tohoto filmu jasně pozorovatelná jakási snaha o vytvoření originálního světa, jakési pokroucené reality, jenže všechna snaha upadá vniveč, když nám film neumožní nahlédnout tomuto světu pod sukni a místo toho slepě následuje hlavní dějovou linii. Jsme tak vrženi do originálního světa, který ale nemáme čas důkladněji prozkoumat. To, co film ztrácí v oblasti nedopečeného scénáře, zase zachraňuje vizuální stránka. Jak jsem již zmínil, Jeunet si bere to nejlepší od mistrů Burtona a Gilliama a zdárně to kombinuje se svým vlastním stylem. Můžete se tedy těšit na bizardní postavičky, originálně pojatý svět, který si z každého časového období bere něco, zajímavé kamerové kreace a Jeunetovo typické žlutozelené barevné ladění. Na Město ztracených dětí je radost pohledět, ale když si odmyslíte překrásný vizuál a celkovou bizarnost, nezůstane nic víc než jen lehce nadprůměrná báchorka, z jejíž námětu by se určitě dalo vyždímat mnohem více, kdyby pan scénárista trochu více zapracoval. 70% (20.09.2008)

číra radosť, koncentrovaná fantázia, destilovaná mágia (25.02.2014)

Akoby najskôr Jeunet a spol. pripravili úžasné lokácie, rekvizity a zohnali skvelých hercov (bez Perlmana a Pinona by film nemal dôvod vzniknúť) a vytvorili dokonalé masky. A až potom začali vymýšľať, aký príbeh do tohto úžasného sveta zasadiť. Jasné, že to tak nebolo, len musím priznať, že ma príbehy týchto postáv nechytili za srdce a občas som sa strácal aj v deji. Čo by sa pri filme s takouto vizuálnou stránkou stávať nemalo. Uvedomujem si, že toto konštatovanie je čisto subjektívne. 70% (21.05.2021)

Po vizuální stránce naprosto omamná steampunková záležitost, ovšem děj mě nezaujal ani trochu. Rozhodně si tady nehodlám honit péro nad tím, že je děj vyloženě nudný a nesnesitelně chaotický. Je to takové hovno v mramorové krabičce. [30 %] (09.02.2023)

v niecom dobre, v niecom divne..druha polka velmi solidna, plna napaditych veci..70% (05.08.2007)

Vizuálně originální a depresivně atmosferická pohádka pro dospělé, která však pod vším tím pozlátkem skrývá neoriginální zápletku o silákovi, který jde zachránit svého malého bratra. Ve filmu je spousta zajímavých nápadů a prostředí ve kterém se děj odehrává je svým způsobem kouzelné ale jako celek mě snímek moc nezaujal a po slušné první hodině jsem se začínal nudit. (31.07.2008)