Smrt pana Lazaresca

Nu, to je tedy síla - tenhle film! . . . Lidská bytost se symbolickým jménem Lazarescu v soukolí felčarské mašinerie, doslova smrt v přímém přenosu, bez jakýchkoli zbytečně dramatizujících berliček a filmařských klišé... . . . Možná by se tenhle film měl promítat studentům lékařských fakult, aby věděli, kam dospělo odlidštěné a byrokracií svázané moderní >zdravornictví< , kdy ani sebelepší sebemodernější technika nepomůže tam, kde schází špetka soucitu, zdravého rozumu a lidské (nejen lékařské!) etiky. A jasně, že tohle není typický případ každodenního chodu (nejen) rumunských nemocnic, tohle je ta ryzí výjimka, potvrzující všechna stará známá pravidla, že... Má cenu tohle téma dál rozebírat? Každý někdy byl nebo se v budoucnu dostane do rukou moderních spasitelů lidského těla. A pokoj duši ve vší té možné marnosti... Skutečně marný, marný film... - - - - - (Poprvé viděno 21.5.2011 na >lazarovém prostoru< , hodnocení 171., lehce emotivní komentář zde jako devětadvacátý - 22.5.2011) (22.05.2011)

Významnou přidanou hodnotou této neuhýbavé, naturalistické nemocniční road movie je, jak nás po celou dobu upozorňuje, že onen systém tvoří lidé. Lidé různě naladěni a unaveni, více či méně přívětiví, zatížení rozličnými problémy, nad které se nedokáží povznést ani před svým pacientem. Na staršího neupraveného muže, z něhož táhne alkohol (a který se posléze také pozvrací, pomočí a pokálí), reagují pochopitelně – dle prvního dojmu. Teprve sečtení několika těchto prvních dojmů dává panu Lazarescovi šanci na náležité vyšetření. Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Subjektiv, Autogram, Akana (12.09.2017)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $80,301║Tržby Celosvetovo $216,922 ║ (15.02.2009)

Lazarescu Dante Remus, vskutku nomen omen, jméno-znamení, jež po řadě vypráví jeho příběh. Lazara, na smrt nemocného Ježíšova přítele, pak vzkříšeného, každý zná. Má však pan Lazarescu také přítele, jenž umí činit zázraky? O moderní medicíně se to občas říká, zda-li je však přátelská... Dante, taky každý zná. Vydává se do pekla, očistce a nakonec končí v nebi. Je však nebe znamením uzdravení pana Lazaresca nebo ukončení jeho trápení smrtí? Remus, každý zná, ale nejobtížněji ze všech tří jmen se dešifruje. Nikoliv obtížně. Zabitý bratrem Romulem, který založil Řím a Římané-Romani byli jeho potomci a Romani-Rumuni přežili do dnešních dnů. Jak příhodné, aby potomci jednoho odpravili potomka druhého. +++++ Smrt pana Lazaresca ukazuje současné rumunské zdravotnictví jako lidsky i morálně vyčerpané, seschlé tíhou přesčasů, zanedbané finančně, zdeptané byrokracií. Stav ovšem nevnímá jako kompletně tristní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Smysl pro povinnost tu nevymizel, ani vědomí, že lidé lékaře potřebují. Stále se provádí vyšetření, stanovuje dignóza a především se stále léčí. Občas se při úkonech najde i trochu času na soucit. Kolečka systému však zatěžuje nesmírný tlak a do soukolí se dostal písek. +++++ Dokumentaristický look stojící na ruční kameře, která občas má problém se dostat k centru dění, jindy ji náhle zaujmou události, které před chvílí nesledovala, nepříliš kontrastní barevné ladění, patří už ke standardu filmů usilujících o značnou autenticitu a realističnost. Triumf filmu v ní samotné neleží, ten je tentokrát v přesvědčivosti prostředí a herců, naprosto skvěle vybraných typů, jež předvádějí své povětšinou dílčí etudy. Smrt pana Lazaresca se tak s trochou nadsázky dá označit za roadmovie. +++++ Divák by ale neměl putování pana Lazaresca chápat jako průměrný případ. Ostatně, film to přiznává. Vždyť osudnou noc zahltili bukurešťské nemocnice zranění z hromadné autonehody. Což k tomu nemůže dojít? Snad právě Lazarescovo Dantovské jméno ho předurčuje k tomu, aby se to stalo jemu a tak si "směl" prohlédnout, co je v peklu a očistci nejděsnější. Objíždí extrémy, ale neděje se mu nic, co by se tu a tam nestávalo. +++++ Ty příhody jsou ilustrativní. Ukazují třebas, jak každodenní kontakt se smrtí jistojistě obalí člověku srdce bariérou, která je nutná, aby jeden nezešílel. Třebas to, třebas povýšenost nadřízených a třebas i něco dalšího a dalšího a dalšího. Bez jakéhokoliv štkaní, patosu. S pocitem, že události se upravovaly jen v tom smyslu, že pan Lazarescu k nim dorazil vždy ve vhodný okamžik, aby nejzřetelnějším způsobem vyjevily, co hnije ve státě rumunském. (25.08.2011)

Silné a smutné drama, které bylo maximálně působivé svým polodokumentárním zpracováním. Jestli je to možné i u nás? Jasně že je, jen ne tak zhuštěně, jak jsme to mohli vidět na příběhu muže jménem Lazarescu Dante Remus, na které se po zhlédnutí tohoto filmu nedá zapomenout. Možná trochu i sonda do života lékařů, kde může vést jejich někdy velké vyčerpání k postupné absenci empatie a necitlivosti k pacientům, nebo podrážděnosti spojené s arogantním jenáním. Kéž by se tahle drastická odysea, která byla nejen režijně, ale i herecky výborná, stala jednou minulostí. (12.10.2012)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Čekal jsem mnoho, dostal jsem kupu nudy. Viděno jen 40 minut. Sorry, umírající Lazarescu, pro mne jsi stále naživu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=NFlxVb1GLrE (13.11.2012)

O Smrti pana Lazaresca se často mluví jako o výstižné kritice zdravotnického systému v postkomunistických zemích, ale ten film není tak jednostranný. Je to opět, jak je u Rumunů v poslední době zvykem, vrcholně realistický portrét společnosti jako celku. Jistě že většina diváků má tendenci ztotožňovat se na základě vlastních zkušeností s nebohým pacientem, ten ovšem taky není žádný svatoušek a lékařům jejich práci neusnadňuje. V úplném základu je to o konkrétních lidech, kteří hrají určitou roli v systému a ani si přes svoje ego neuvědomují, co způsobují. Smrt pana Lazaresca je filmem o shodě nešťastných náhod, o nemožnosti komunikovat, o bezmoci, o takřka kafkovském zmizení lidské duše v soukolí zkorumpované byrokratické mašinerie. Jediný problém, pokud se to tak dá nazvat, který zatím mám s rumunskou novou vlnou, je ten, že ať už je to Puiu, Mungiu nebo Porumboiu, jejich filmy jsou si stylově i tematicky velmi podobné, takřka k nerozeznání. Nikdy nechybí černý až absurdní humor, časté je i symbolické pomrkávání směrem k divákovi přesahující jinak striktně realistický rámec (tady například v jednotlivých jménech: Lazar, Dante, Angel), nechybí hra s očekáváními. I přes svoji nápadnou monolitičnost ale rumunské filmy aktuálně nemají v Evropě konkurenci. (16.07.2011)

Ze snímků rumunské nové vlny, které jsem zatím měl tu čest vidět, na mě Smrt pana Lazaresca zapůsobila nejvíc a je to film, ke kterému bych se rád znovu vrátil. Hodně zneklidňující drama, které působí až dokumentárním dojmem, je to zkrátka lidské umírání v přímém přenosu zapříčiněné lidskou lhostejností, byrokracií, zbabělostí a profesionální sebezahleděností. Hodně to připomíná postupy italských neorealistů 50. let. Pan Lazarescu se svým rychle se zhoršujícím zdravotním stavem putuje od jednoho lékař ke druhému a ti zaštítěni tu předpisy, tu objektivními překážkami, si s ním pohazují jako s bramborem. Ta pátá hvězdička unikla snad jen pro nepříjemný pocit, který ten film vyvolává. Celkový dojem: 85 %. (12.03.2011)

Lepší je smrt než trpký život a věčný odpočinek než trvalá nemoc. Lazarescu Dante Remus není jediným, kdo je zmítán soukolím dnešní doby. Jsou to všechny postavy, které se ve filmu mihnou, neboť jsou kolečky, které nemají možnost ovlivnit systém. A koneckonců, je to i divák, který spolu s trojicí průvodců cestuje noční Bukureští sem a tam, a postupně mu dochází bezradnost toho počínání. Vždyť snímek už svým názvem bez velikých emocí předurčuje, že ty dvě hodiny strávené s panem Lazarescem nebudou ani tak o naději, jako spíše o té prosté dantovské cestě. (05.11.2013)

„S nohama nic nemám, paní. Nějak mě bolí břicho, žaludek a skráně.“ - „Však my už zjistíme, co a jak.“ Jen aby už nebylo trošku pozdě…Hodně náročná podívaná. Téměř dokumentární styl vytváří neobyčejný pocit autenticity (divák nemá důvod nevěřit, že přesně takhle rumunské zdravotnictví fungovalo…či ještě stále funguje?), ale zároveň nabízí rozvláčné tempo s velkorysou stopáží, což asi bude pro část publika smrtící kombinace (nemluvě o tom, že sympatizovat tu lze jen s obětavou sestrou, neb k hlavnímu „hrdinovi“ lze cítit spíš odpor). Neznám režisérovu tvorbu natolik, abych si troufl odhadnout jeho záměr, ale nepřekvapilo by mě, kdyby ta převládající (ne)ochota, (ne)empatie, arogance, byrokracie a apatie nebyla obrázkem pouze zdravotnictví, ale rumunské společnosti jako takové. Za mě slušné 4*, netrpělivým a unaveným divákům ovšem nedoporučuju. „Jestli chcete, nechám ho odvést rovnou dolů do krematoria, stejně furt mele, že je mu zima. Na neurochirurgii je plno. Je šmytec! Čas došel…ještě podpis, ať je to v pořádku.“ (06.06.2021)

Dokumentárne pôsobiaci záznam sanitného prevozu pána Lazarescu s nádorom a krvácaním do mozgu bukurešťskou nocou. Chaotické presúvanie medzi preplnenými nemocnicami, byrokracia, neustále opakovanie úkonov, formuláre, arogancia, svojvoľné určenie diagnózy, nepočúvanie nárekov pacienta a presúvanie zodpovednosti. Absurdistan, dobre známy aj z tunajších pomerov. Dĺžka filmu, symbolizujúca zdĺhavosť nájdenia riešenia pri akútnej potrebe spolu so sledovaním nevábnych príznakov bolestných potiaží zhumpľovaného starca nepridáva na diváckej atraktivite, ale zato realisticky vykresľuje zachytenie tortúry s pacientom, ktorého nikde nechcú. Osamelo žijúci chudáci bez konexií a peňazí nie sú síce priamo určení na odstrel, ale využitím byrokratických procedúr v spojení s aroganciou a ješitnosťou lekárov: vládcov nad životom a smrťou sa darí počet ekonomicky neaktívnej populácie udržiavať na hranici zvládnuteľnosti sociálnej siete. (07.12.2005)

Zatím ŽÁDNÝ film ani seriál z nemocničního prostředí, který jsem viděl, nedokázal být tak realistický (a věřte, že vím, o čem mluvím)!! Jistě, ve "Smrti pana Lazaresca" se proces příjmu, vyšetření, diagnózy a ošetření prezentuje spíš negativním pohledem, u zdravotnického personálu je kladen důraz hlavně na přepracovanost spojenou s arogancí, neochotou a lhostejností. Jakožto prostředek vedoucí k zachycení syrové výpovědi se dá tento nedostatek ovšem velmi lehce obhájit a přijmout, proto ho za nějaké výrazné negativum nepovažuji... Postupně se zhoršující stav titulního hrdiny, nekonečné putování z jedné nemocnice do druhé, zdržení při vyšetřeních a další problémy, kterým musí doprovod pana Lazaresca čelit, však odkrývají hlavní trumf tohoto filmu - naprosto dokonalou atmosféru. Musím znova zopakovat, že realističtější zobrazení provozu ambulancí, byrokracii, které musí čelit nejen pacienti ale i sami zdravotníci, obyčejnost dialogů sester třeba i nad pokáleným starcem, dohadování se o dalším postupu, únavu čišící z očí a každého pohybu lékařky po náročné noční směně, jsem nikdy neviděl... Nedivím se, že se v některých komentářích mluví skoro o dokumentu! Ještě si svůj dojem ověřím, ale skoro bych se vsadil, že skutečných herců si v tomto filmu zahrálo jen pár, že zbytek lidí, které vidíme v akci, představoval skutečný zdravotnický personál. Pokud se ve svém tipu pletu, a výsledný dojem zaručila "pouze" práce režiséra a odborných poradců, musím smeknout o to víc. Protože ve výsledku, pominu-li kladení důrazu především na negativní stránku celého procesu, tenhle film není ani v nejmenším falešný. (24.09.2010)

Co mi tenhle film přinesl je poznání že: 1. v Rumunsku mají zdravotnictví na daleko nižší úrovni než u nás (žádné překvapení - to jsem tušila) 2. v Rumunsku se k sobě ještě chovají lidsky (chtěla bych vidět kohokoli v civilizovanější zemi, jak takhle obětavě vozí ožralku od čerta k ďáblu a jak by se ještě týž večer dostal na vyšetření CéTé..... ) 3. v Rumunsku ještě všeobecně lidé mají čas, nejen sousedi, příbuzní a zdravotníci, ale asi i diváci a filmaři (úmorné 2 a půl hodiny) 4. chybí smysluplný závěr, ale to není jen rumunský problém (16.01.2011)

Volám sa Lazarescu Dante Remus... Žijem v smradľavom byte na sídlisku s niekoľkými mačkami. Dnes ma akosi bolí hlava aj brucho. Zvracal som. Prichádza sanitka a vozia ma v nej celú noc z jednej nemocnice do druhej, od jedného doktora k druhému a ja cítim, že mi sily ubúdajú závratným tempom. Už nedokážem ani rozprávať... Trochu som si vypil, trochu smrdím a pomočil som sa. No nie je to so mnou jednoduché... Úvod je pomerne rozťahaný,ale akonáhle sa prehryzieme k prvému kontaktu s doktormi, film zrazu naberá tak silný náboj reality, až máte pocit, že sa to točilo skrytou kamerou. Neviem, či tvorcom išlo o to, aby poukázali na niečo choré v ich zdravotníctve, ale príbeh je dosť univerzálny, takže pohotovosť, či prehadzovanie zodpovednosti vám určite pripomenú aj naše zariadenia. Počas filmu som hudbu nejako nezaregistroval, čo bola určite zámienka na zvýšenie vierohodnosti. Po filme Štyri mesiace, tri týždne a dva dni som vďačný za ďalší výborný rumunský film. Ak by podobných filmov bolo viac, asi by som dal objektívne štyri hviezdičky, ale doteraz som nevidel nič realistickejšie z nemocničného prostredia, preto pridávam aj piatu. 90% (14.10.2010)

Skvělé drama o lékařské otupělosti. Realistická forma působící dojmem téměř dokumentu účinek ještě zesiluje. Ukazuje lékaře jako pány nad životy a smrtí svých pacientů, vůči nimž necítí nic hrozbu otravné práce. Ano, můžeme ti pomoci, můžeme tě zachránit, potřebujeme k tomu jen jedno: musí se nám chtít. Soucit, účast, ale kdeže, jestli od nás očekáváte tohle, tak jeďte jinam. (28.09.2010)

Trpká a veľmi nepríjemná sonda do útrob rumunského zdravotníctva, finančne vyčerpaného, kapacitne nedostačujúceho a slabo plateného. S tým samozrejme súvisí nechuť liečiť, neúcta k pacientom, všeobecný cynizmus a citová prázdnota zdravotníkov. A všetko si to bohužiaľ odskáče pacient. Chudák Lazarescu Dante Remus a jeho strastiplná krížová cesta, človek by si normálne až prial, aby to jeho utrpenie už skončilo a on mal konečne svätý pokoj. Film má síce jednoduchší príbeh, no povie toho strašne veľa. Navyše moje nepríjemné pocity pri sledovaní snímku vo veľkej miere zvyšovala vedomosť, že takmer v takomto podobnom rozklade je zdravotníctvo aj u nás. Silný nadpriemer. 85/100 (01.06.2016)

Člověk nemá být zbytečně natěšen, čekal jsem třešničku na dortu, ale dočkal jsem se pouze pecky. Film je strašně utahaný a v podstatě celý děj je jedna velká opakovačka, jen s tím, že se mění nemocnice a doktoři. Drama to možná je, ale do žánru komedie to spadá maximálně absurditou situace, což samo osobě na vykouzlení úsměvu vystačí dost těžko. Nevím, zda záměr autoru byl zachytit autentičnost, o čemž by mohla svědčit roztřesena kamera, ale můj dojem z filmu je jediný: Nechci, aby se mi v Rumunsku někdy něco stalo a byl bych zde odkázán na místní zdravotnický systém. (24.09.2010)

Bezútěšná sonda do hloubky rumunského zdravotního systému je natočena téměř dokumentaristickou formou, přesto jsem se o Danteho v jeho pekle bála. (07.06.2020)

Ako na Kramároch....aj s tou nádhernou doktorkou pri CT....Ale vážne. Puiu natočil dokumentárne ladený film, ktorý pôsobí dojmom, že je natočený v reálnom čase. Nejakým spôsobom ho natočil tak, že som sa ani minútu nenudil a kľudne by mohol trvať aj o hodinu dlhšie. Trochu mi vadilo, že od určitého času presne vieme, ako bude príbeh pokračovať a že tragédia pána Lazarescu nie je vždy vnímaná ako nešťastná zhoda okolností (nehoda autobusu, zlý stav rumunského zdravotníctva všeobecne), ale prichádza na rad aj ľudský faktor (trochu lacné poukazovanie na aroganciu niektorých lekárov pri telefonovaní, pití kávy, alebo riešenia osobných vecí). Toto nie je nová rumunská vlna, ale ultra neo-neo realizmus. Vzhľadom na to, že ma rumunský artový film ani sekundu svojej dva a pol hodinovej dĺžky nenudil (na rozdiel od mnohých, rovnako dlhých vysokorozpočtových produkciách), zaokrúhľujem 90% smerom nahor. (13.11.2012)

Moc hezká exkurze napříč rumunským zdravotnickým systémem, kde není člověk nic víc než kus masa, položka na seznamu a každodenní rutina. Netuším, jak to chodí kupříkladu u nás, protože jsem prozatím nemusel podobný výlet absolvovat a věřím, že to nezjistím ani v budoucnu. Každopádně docela zajímavý a velmi depresivní snímek, kterému bych si troufl vytknout zejména dost nehezký stereotyp. Kratší stopáž koncentrované deprese by mu rozhodně slušela víc, než koláž opakovaných záběrů. Taktéž nejsem fanouškem toho, když má kameraman Alzheimera. [65 %] (12.06.2021)