25. hodina

Od Henriho Verneuila už déle obdivuju jiné snímky ze 60. let Opice v zimě a Víkend na Zuydcoote, ale 25. hodina je, troufám si říci, ve výsledných dojmech úplně překonala. Není to ani tak onou velkou mezinárodní koprodukcí, jako spíše díky silnému tématu. A téměř neustále napínavého příběhu J. Mirtze, který se v nejnebezpečnějších časech v 40. letech minulého století ocitává na těch nejhorších místech proti své vůli, od falešného Žida na nucených pracích, přes nacistického důstojníka se zhuseným pocitem války až po jednoho z obžalovaných na Norimberském procesu. Svým způsobem jde až o tragikomické dobrodružství, podávané v nádherných kamerových záběrech, pěknou výpravou či honosnou hudbou s několika valčíkovými motivy. Pro mne osobně filmový zážitek plný kontrastných emocí. Občas vyčerpávějící, v závěru dojímavý... docela rozumím těm pomalu a těžko rodícím se úsměvům ve tvářích manželů před fotografem, oba by chtěli mít chvíle štěstí hlavně pro sebe a ne pro mediální senzaci. Anthony Quinn se své role zhostil výborně a jeho výkon v roli primitivního smolaře s pořádnou dávkou štěstí v osudu náleží k těm nezapomenutelným, stejně jako závěr filmu. Vyzdvihl bych rovněž výkony v epizodních rolích Serge Reggianiho a Jana Wericha, netradičně coby zrůdného velitele v uniformě. 95% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (21.10.2019)

Tak tohle válečné drama (nebo možná spíš válečná tragikomedie) mě možná v něčem dostalo víc, než některé jiné (vážněji laděné) snímky obdobného charakteru. Příběh prosťáčka Johanna Moritze může svým vývojem možná někomu připadat až trošku pohádkově. Vždyť komu se "poštěstí" být po osm let svého života na tolika rozličných místech a nikdy přitom vlastně ani nevědět či nechápat, z jakého důvodu zde je? Být na nucených pracích (coby falešný Žid), stát se nacistickým důstojníkem (jako domnělý zástupce rasy "hrdinské rodiny")  a nakonec skončit jako jeden obžalovaných na Norimberském procesu. Dává tohle vše nějaký smysl? Myslím, že příběhově ani moc ne, ale to vůbec nevadí. Právě v nesmyslnosti všech těch událostí v životě Johanna Moritze je totiž myslím možné vidět smysl tohoto filmu. Snímek tak vnímám jako doklad nesmyslnosti války a jakékoliv agrese a bezpráví vůči lidem, ať už jsou jakékoliv národnosti či náboženství. Pokud jde o samotný film, moc  se mi líbilo velmi přirozené herectví Anthony Quinna v titulní roli a užil jsem si Jana Wericha ve vedlejší roli dozorce v táboře nucených prací. Ocenit lze nádherné kamerové záběry a i kvalitní výpravu. (27.09.2022)

Henriho Verneuila znám především ze spojení s Belmondem a jako režiséra slavného Sicilského klanu. Válečné téma bych od něj moc nečekal. Už od začátku mě překvapilo rumunské prostředí a to že všichni herci mluvili anglicky. Velkým překvapením bude pro našince i Jan Werich v záporné roli velitele. Je velmi zajímavé ho tady vidět, má dobrou angličtinu a je opravdu věrohodný. Stejně jako (mě nepříliš známý) Anthony Quinn v hlavní roli Johana Mirtze, který je chvíli považován za Žida, pak za Maďara, nakonec je dokonce navlečen do vojenské uniformy a po válce skonči před soudem, aniž by někdy pořádně věděl co se kolem něj děje. Občas je to pořádný primitiv. Někteří filmoví primitové jsou milí, nějací vtipní, on není ani jedno. Ale je to dobrák který by neublížil mouše a mně taky občas holky říkají, že nejsem génius.  Tak jsem mu celkem fandil a jeho netypický příběh mě bavil. Občas to bylo až tragikomické (ostatně, občasné komediální prvky zmiňují i někteří ostatní komentujicí.) Zajímavá atmosféra filmu, docela jsem si to užil.  A ono je to fakt dobrý a zase trochu jinýma očima a dobře absurdně to ukazuje hrůzu a nesmyslnost válek.  Nejlepší je závěr na nádráži. To je typ scény na kterou se nezapomíná. Neskutečné... (26.10.2019)

Verneuil točil i pitomosti, toto je ale hustý, velmi dobře zvládnutý film.  Příběh rumunského primitiva (Anthony Quin), který vlivem špatných náhod (jak z mého života) se od roku 1940 do 1949 stal snad vším možným. Užasnete! Každého Čecha nejvíc zaujme role Jana Wericha (i hlas) jako zkorumpovaného velitele rumunského tábora pro židy. Dále mě zaujalo, že produkci má Ital Conti, film je v angličtině, režisér je je francouz, původem Turek.  V závěru je kritizována Rudá armáda, což zcela vyloučilo, aby se to u nás promítalo. Takové zásadní motto: I ve válce se můžeš zachránit, máš-li peníze.  Závěr filmu je na nádraží s fotografem. Usmívejte se! Těžká síla, jak by se mohli smát? (15.09.2021)

Pozoruhodný snímek o smolařském antihrdinovi, který se vždy objeví tam, kde nemá být a zná jen dočasné štěstí... Anthony Quinn hraje svou roli jemnými, drobnými tahy - jako nenápadného, stále jakoby překvapeného mužíčka, který se do problémů dostává rychle a nepostřehnutelně... Jako zupácký seržant Constantin se představuje Jan Werich, jehož angličtina byla tehdy stále ještě dost kvalitní na to, aby nemusel být předabován. Jeho role však byla příliš malá na to, aby mohl ukázat nějaké větší herecké umění. Dokázal však svou figuru udělat skutečně odpudivou a nepříjemnou, tak jak měla být - vskutku, jeho Blofeld v bondovkách mohl být velmi okouzlující.. (26.10.2007)