Návštěvníci

Od této komedie jsem očekávala jistý vtipný směr, kterým se bude ubírat. Ovšem, přiznávám, že síla jejího totálně ujetého, bláznivého a nekončícího adrenalinového stylu, mě zprvu poněkud zaskočila. Poté jsem si již přivykla na zhruba hodinový nápor nekončících gagů, výjevů a dialogů, které mi zcela bezostyšně nebyly ochotny poskytnout alespoň malý oddech:) Chvílemi jsem měla pocit, že z těch komediálních "orgií" exploduje buď obrazovka, nebo má hlava:) Každopádně asi to nejbláznivější dílo, v čem jsem dosud Jeana Rena viděla. Začínám zvažovat, v kterých postavách je lepší. Jestli v těch gangsterských a "ozbrojených" či v těch komediálních:) (15.07.2011)

Nebudem tu obhajovať Návštevníkov, že sa mi nepáčili iba vďaka mojim vysokým očakávaniam. Tým by som urazil všetky filmy, ktoré ich naopak ešte prekonali. Návštevníci a navštívení neustále celých 107 minút melú a melú, až mi začalo byť úplne jedno o čom a o kom. A to mám rád rovnako ukecaného Blbca na večeru. Veľmi divný humor, ktorému som prišiel na chuť iba v scénkach, odkazujúcich na nemú grotesku. Čiže vtedy, keď niekomu skončí na hlave hrniec s jedlom. No a to je trochu až trochu dosť málo. Reno aj Clavier mi tu boli značne nesympatickí a mal som chuť ich poslať namiesto nazad do minulosti skôr do horúcich pekiel. Čudujem sa vedľajším postavám, že tak neučinili a podľa diváckych očakávaní sa s hosťami začali zbližovať. Možno niekedy nabudúce tomu prídem na chuť. Aspoň že záverečná pointa bola vydarená. 50%. (26.10.2013)

Pre mňa najzábavnejšia komédia ever. Ešte pri ôsmom zhliadnutí mi od smiechu celých 100 minút tiekli slzy a bolelo brucho. Jean Reno a Christian Clavier čoby zbrojnošskí burani v našej hetickej dobe a všetky postavičky, ktoré stretávajú, sú božské. Ich vystrájanie, poňaté typicky francúzskym, rýchlym, bláznivým tempom a šialenými uhlami kamery ma dostáva. Rovnako koncipovaných je síce väčšina francúzskych komédií, ale Les Visiteurs mi prídu výnimočný a dokonalí. Aj vďaka úžasnej hudbe, milému fantasy feelingu a myšlienke filmu, ktorá je na žáner prekvapivo hutná. (09.01.2003)

Tohle je klasický případ mého vztahu k některým filmům. Pamatuji si, jak to přišlo do kin, vyvolalo letmé haló a všichni o tom mluvili. Já to, klasicky, neviděl. Pustil jsem si to až po letech, někdy počátkem nového tisíciletí. Ale vůbec nic mi z toho v paměti neutkvělo. Možná proto, že to zase až taková sranda není. Asi dva dobré vtipy na komedii mi přijdou docela málo. Postavově a herecky mě ale příjemně zaujaly Isabelle Nanty (dlouho jsem se navzpomínal, kde jsem ten její obličej už viděl, než mi došlo, že v Amélii a tam i tady je prostě nepřehlédnutelná) a Valérie Lemercier. (14.03.2018)

Je príjemné baviť sa na komédii, ktorej fóry sa netočia okolo fekálií či medzinožia hlavných aktérov. A ak hej sú skôr milé než silové. Ďalších milión fórkov je umne rozmiestnených na celu stopáž, takže akonáhle sa bránica dostane do tých správnych vibrácií neprestane sa triasť až do záverečných tituliek. Samozrejme že sa kde tu vyskytnú naivné a prvoplánové paleoftípky fungujúce za čias Laurela a Hardyho, ale i miska polievky na hlave vie vyčariť aspoň nostalgický úškrn. Tak isto pripomenutie na moje niekdajšie pobláznenie Erou robí z filmu v mojich očiach a ušiach dobrú službu. (14.06.2012)