Drátěnou košili v pračce nevypereš, aneb současná doba si nedokáže vážit statečných rytířů.Stačilo se jen omylem napít lektvaru namíchaného nepřátelským kouzelníkem a rázem se rytíř Godefroy a jeho sluha Jacquouille (již podle tohoto jména poznají Francouzi, že se jedná o zcela neurozeného člověka) ocitli ve 20. století. Samozřejmě, jak už to ve Francii bývá, našli své potomky, i když zrovna ne na takové úrovni, jakou by si představovali. Šlechta, potomci statečných rytířů, zchudla a v jejím zámku se naopak usídlil potomek vykutálených sluhů, který si jen změnil jméno z posměšného Jacquouille na důstojnějšího Jacquarta. Samozřejmě, že se pán i jeho sluha nejdříve ocitnou v blázinci, ale šlechtická krev se nezapře a Beatrice, jako přímý potomek rytíře Godefroy de Montmirail, se o svého předka postará.
Režiséra Jean-Marie Poirého známe především díky jeho vynikající komedii Operace Corned Beef, kde se také objevila trojice komiků, kteří ve Francii patří ke špičce v tomto žánru:
Jean Reno,
Christian Clavier a herečka s neobyčejným komediálním talentem
Valérie Lemercier. V Návštěvnících si je navíc užijeme v dvojrolích předků a potomků.
(Česká televize)
Na DVD
od:
Aleee89
Tak tohle jsem nečekala! Už dlouho mě totiž žádná komedie nezaujala a nebavila tak, jako tato! Návštěvníci byli prostě super. Ten námět uchopili z dobré strany a povedlo se jim vytvořit opravdu skvělou komedii. No možná to je také tím, že to dělali Francouzi a ne Američani, kteří dokážou hodně věcí zprznit... Chtě nechtě jsem se pořád musela smát, opravdu se mi to líbilo, a to moc!(27.6.2013)
Anderton
Nebudem tu obhajovať Návštevníkov, že sa mi nepáčili iba vďaka mojim vysokým očakávaniam. Tým by som urazil všetky filmy, ktoré ich naopak ešte prekonali. Návštevníci a navštívení neustále celých 107 minút melú a melú, až mi začalo byť úplne jedno o čom a o kom. A to mám rád rovnako ukecaného Blbca na večeru. Veľmi divný humor, ktorému som prišiel na chuť iba v scénkach, odkazujúcich na nemú grotesku. Čiže vtedy, keď niekomu skončí na hlave hrniec s jedlom. No a to je trochu až trochu dosť málo. Reno aj Clavier mi tu boli značne nesympatickí a mal som chuť ich poslať namiesto nazad do minulosti skôr do horúcich pekiel. Čudujem sa vedľajším postavám, že tak neučinili a podľa diváckych očakávaní sa s hosťami začali zbližovať. Možno niekedy nabudúce tomu prídem na chuť. Aspoň že záverečná pointa bola vydarená. 50%.(26.10.2013)
kingik
Navštívila nás dvojka ze středověku. Rytíř se svým sluhou, kteří se po požití lektvaru ocitli v současnosti. Střet vyspělé civilizace se středověkými zvyky je nejsilnější přísadou francouzské hitové komedie, ale překvapivě na tom až tak nestaví. Konfrontace s neznámým prostředím je vystavěná dobře. Jean Reno & Christian Clavier jsou komediální a funkční dvojka, která gagy podává s patřičným nadhledem a originálně. Naopak slabší až chudá výprava a nijak zvláště propracovaná režie nedaly vzniknout něčemu mimořádnému. Je to návrat ke starým dobrým francouzským komediím, které jsou na úbytě. Pobavil jsem se na střední úrovni a rafička dobrých gagů nepřesáhla požadovanou normu. Klidně to celé mohlo být ještě odvázanější, ale série měla na to ještě další dva díly. Není kam chvátat. 60%(26.5.2012)
Segrestor
Návštěvníci patří nejen k těm nejlepším francouzským komediím, ale především stojí i za zamyšlení. Kromě té legrace, kdy se rytíř a jeho sluha ze středověku konfrontuje s naší dobou, nám tvůrci předkládají (na to, že je to vlastně jen taková fraška) sci-fi prvky, které už fraškou nejsou. Nelze nalézt chybu v žádné jejich teorii cestování v čase a to ani v laické rovině. Nevím ovšem, jestli to byl záměr nebo náhoda. Ale to asi není to hlavní, co je na filmu nejvíce obdivované. Samozřejmě jde o tu srandu i herecké výkony a určitě i příběh. Rozhodně se jedná o unikát, jelikož druhý díl je asi největší pičovina, co jsem kdy viděl. Vlastně jsem jej ani nedokoukal a to už to zkouším nějakých dvacet let. Tyto Návštěvníky jsem viděl nyní už osmnáctkrát.(25.9.2014)
Phobia
Tak tohle byla ta slavná, takřka kultovní francouzská komedie? No tak alespoň konečně vím, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala... škoda jen, že jsem v tom nepokračovala. Víte, kolikrát jsem se zasmála? Ani jednou. Víte, kolikrát jsem se usmála? Jednou, při koupací scéně. Víte, jak často jsem se cítila trapně, že na to vůbec koukám? Imrvére. Příšerně užvaněné, děsivě uječené, veskrze blbé (to poslední je možná klad, ale určitě se s daným tématem dalo udělat víc, aby se divák chechtal). Já radši anglický sarkasmus, než hlučné žabožroutí pitvoření - to mě mohlo bavit, dokud jsem byla děcko. Jůůů, Clavier odplivnul kemra na něčí sako, jůůů, Clavier se ubzdil u jídelního stolu, jůů, Clavierovi táhne z držky... no ha-ha-ha! 10% za ten jeden úsměv, 10% vybojoval Jean Reno, 5% za efekty a 10% za to, že mě fascinuje doba středověku. To máme 35% a polibte mi mou odvrácenou dolní tvář s tímhle druhem humoru.(14.7.2011)