Obviněný

Atmosferická dráma, ktorá si zobrala na paškál incest. Vlastne jeho následky, kde sa krásne ukazuje, že samotný incest je rovnako hrozný akt ako obvinenie z neho. Minimálne v tom, že to totálne zmení život človeka. Výborne spravená atmosféra, charaktery postáv a herci, ktoré Dáni jednoducho vedia. Aj keď o tom, či sa akt stal, je známe už v prvej polke filmu, ako čítam z komentárov, niektorí si myslia, že karty sa odkrývajú až v závere filmu. No, nie je to tak. A práve záver s (oficiálnym) priznaním viny som akosi nepobral. Nepoznám človeka, ktorý by sa k takémuto niečomu dobrovoľne priznal. A hlavne, keď je Henrik vykreslený ako vyrovnaný chlapík, ktorý si je plne vedomý následkov. Film má pár logických nejasností, cez ktoré sa ale dá ľahko prekročiť, záver je však úplný logický lapsus, kvôli ktorému musím ísť s hodnotením snímku o čosi nižšie. (02.05.2016)

Filmům na téma pedofilie, homosexualita (používám dosud tento obsoletní výraz) atp. se pokud možno vyhýbám, ale někdy se to prostě nepodaří. Ale i při sledování mi vrtal brouk v hlavě hamletovské "dívat se či nedívat". Problém jsem vyřešil (na rozdíl od Hamleta) tím, že jsem problém povýšil na obecnou úroveň: Nejspíš každý v životě překročil nějaké společenské, kulturní či osobní tabu. Otázkou je tedy jen, jak závažný to byl přečin a jak se s tím "postižený" dokáže vyrovnat čili zda s tím dokáže žít nebo alespoň existovat. Henrik to (ať už to nakonec dopadlo, jak chce) to nezvládl, přestože po celý film vypadal vcelku suverénně. Zakolísal ve chvíli, když se chlubil tím, že dospěl - nakonec lezl po čtyřech jako nemluvně, zatímco naplnil pouze incestuální předpoklad, kterým je oboustranná infantilita. Problém druhé strany se neřešil, tím se film odlehčil a zpřehlednil, i když divák tím přišel také poněkud zkrátka. "Druhou stranu" ale řeší jiná literatura; doporučuji knihu Francise Scotta Fitzgeralda "Něžná je noc", kterou jsem nedávno (po delší době) znovu poslouchal v rozhlasové dramatizaci (21.04.2016)

„Připadá mi, že Stine by mi chtěla něco říct.“ - „Co přesně?“ - „Jen mám takový pocit. Chce ze sebe něco dostat. Ve správnou chvíli mi to řekne.“ Obviněný to u mě měl dopředu zatraceně těžké, protože jsem na podobné téma viděl hned několik kvalitních filmů, z nichž minimálně Hon a Présumé coupable nastavily laťku proklatě vysoko. A přestože Thusenův počin nedosahuje kvalit obou zmíněných snímků, nezklamal mě. Z filmu dost mrazí. A to opakovaně. Zvlášť při pasáži, ve které otec na televizní obrazovce vidí svědčící dceru. Ale ve výsledku nejde o emocionální vrchol filmu, ten přijde až při prvním setkání „po“, to je jedna velká křeč, dusno a odhalení…Díky čemuž je vyznění filmu nejen mnohem temnější, ale bohužel i trochu „zbytečně“ vyhnané do extrému. Ten duševní rozklad na konci pak malinko sráží celkový dojem Obviněného, a proto musím hodnotit „jen“ silnými 4*. Přesto jde o více než zajímavý příspěvek k tématu. Navíc divákům-rodičům nabídne nepříjemnou otázku…jak by se zachovali oni? Odpovědět nebude snadné. (20.06.2021)

Spoilery! Dánové jsou zřejmě přeborníci v prznění dětí. Jinak si nedovedu vysvětlit tak vysoký výskyt filmů zaobírajících se právě touto velice populární problematikou. Pán na psychopatického úchyla na první ani druhý pohled nevypadá, a proto jsem jej ihned podezíral. Ti nejlepší z nejlepších psychopatů totiž dovedou svoji poruchu před okolím dobře skrývat. Dobře to vím! Tomuto pánovi to šlo obzvlášť skvěle. Ve spolupráci s režisérem, který dělal vše proto, abychom pánovi jeho nevinnu uvěřili, se to pánům podařilo. Neskutečně mi tento počin připomínal snímek Guilty. Tedy minimálně do soudního verdiktu, který, k mému nefalšovanému údivu, zněl narozdíl od filmu Guilty - "nevinnen". Jelikož tento verdikt zazněl v rané fázi stopáže, tak logicky mohly následovat jen dva možné scénáře. Buď je pán skutečně vinný a budeme sledovat jeho výčitky svědomí vedoucí k totálnímu psychickému rozpadu. Nebo je pán skutečně nevinný a budeme sledovat, kterak se nedovede vrátit zpět k normálnímu životu, což povede k totálnímu psychickému rozpadu. Se svým věrným kamarádem, který nesl libozvučné jméno "Pede" tvořili opravdu pár, který nevrhal ani zrnko pochybnosti. V Dánsku bych být souzen určitě nechtěl. Nejsou tam schopni posoudit případ správně. Zatímco neprávem obviněným nevinným tatínkům protahují ve vězeňských sprchách sedítka obdaření negři, tak skuteční pedofilové doma vesele przní své ratolesti. Důležité je, umět si svůj zvrácený čin obhájit. Závěr dost smrděl Nabokovovu Lolitou. Vzorný táta se ve finále hájil tím, že s dcerou vyráběli párky v rohlíku, protože měl pocit, že se to jeho 11leté dcerce líbilo. Dost to celé křičelo z plátna, abychom pánovo počínání chápali, ba dokonce s ním soucítili a schvalovali ho! Na jednu stranu je fajn, že nám snímek dovolil nahlédnout z jiného úhlu pohledu. Na druhou stranu to fajn není, protože by to některé pány mohlo motivovat. Některé momenty filmu jsou opravdu emočně vybroušené, dramatické, napínavé a luxusně zahrané. Bohužel jsou tyto momenty proloženy dost nezáživnou a uspávací vatou. Vidím to na lepší tři kusy. (25.10.2016)

Potkat Skandinávii, to je pro mě jako když pobožný najde na zemi Bibli. Líbí se mi preciznost psychologie postav, ale i kvalita hereckých výkonů. To vše by tento film měl, s čímž jsem i počítal. Co jsem ale nečekal, že tenhle film bude těžce bez emoční. Vlastně jsem celou hodinu a půl pozoroval problém rodiny, která mi byla vysloveně u prdele. To není úplně v pořádku, ne? (10.11.2015)