Tvoje, moje a naše

Výborná komedie, která mne dokázala rozesmát. Už do začátku víte, že to nemůže dopadnout jinak než dobře, i přes neskutečné úsilí dětí, rodiče rozdělit, i přes chaos, který v nově vzniklé rodině vládne. I přes vylomeniny, které děti dělají. A to se mi na ní líbilo, že i když se zpočátku nesnášeli, dokázali se spojit, pokaždé pro věc, ve kterou věřili. Na filmu nemám co vytknout, nebyl nijak dlouhý, ani se netáhl. Jediné co můžu udělat, je jej doporučit, protože já se při jeho sledování dokonale pobavila. (26.11.2017)

On osm, ona deset (ale šest adoptovaných), dohromady 18!!! Quaid ani Russo nepatří mezi mé oblíbnence a zřejmě podali standardní výkon. Sluníčkem poměrně banální, naštěstí ne dlouhé komedie, je maličká Linda Hunt jako paní manionová. Když si míchá Martini se dvěma olivami a sleduje vrestling, případně když uklízí a za oknem se dějí věci - to se dějí věci. A na otázku jak se jí líbí nový dům vece: “Je potěšitelné žít ve státě, kde bují klíšťová encefalitida.“ Jinak děj postavený na dvou odlišných povahách - puntičkářském admirálovi a bohémské módní návrhářce - je předem jasný a po klasické scéně se zubní pastou už moc nepřekvapí. Ovšem klid Russo ve všech situacích s dětmi je obdivuhodný. Když jde otec „na rande na slepo“, jedno z dětí se bezelstně zeptá „A ona nevidí?“. Po všech peripetiích a naschválech v souladu s hollywoodskou tradicí děti zjistí, že by bylo fajn mít zase oba rodiče. Jen by mne zajímalo, zda si ještě pořídili nějaké to naše… (06.06.2008)

Trapnost nad trapnost. Trochu mě to mrzí. Sem-tam jsem se opravdu příjemně bavil, ale celkový dojem byl tak podprůměrný, že i 2** je moc. Absolutně nereálné situace, pitomé dialogy a stokrát kopírované klišé. K tomu nepříjemní herci, v rolích těch děcek určitě. Od půlky bylo jasné, jak to celé dopadne. Chjo. Škoda R. Russo i D. Quaida! (29.06.2010)

Komedie, která je variací na seriál Krok za krokem. Podobná také filmu Dvanáct do tuctu. Klasická zápletka - děti, které se vzájemně nenávidí, protože se nechtějí dělit o svého rodiče. Takže proti sobě zprvu bojují, pak se snaží naštvat rodiče, rozeštvou je a nakonec se snaží vše napravit, protože se vlastně mají rádi. Banální zápletka, od které nemůžete čekat žádné velké herecké výkony, ani nic převratného. Přesto dobrý oddechový rodinný film. (25.04.2009)

Hollywoodský megamagnát si pozve na kobereček šéfy společností Paramount Pictures, Universal, 20th Century fox atd. a začne točit velkým losovacím bubnem. Zastaví buben a vytáhne z něj papírek. "Takže tentokrát je to Paramoun Pictures." Šéf společnosti se zatváří kysele a naštvaně odchází. Megamagnát na něj ještě zavolá: "Ale no tak, Michaeli, víš přece, že to děláme každý rok. Někdo ty rodinné sračky točit musí, tak něco vyblijte..." ____ Mimochodem, otřepaná emerická fráze: "Uvědomili jsme si, že rodina je to nejdůležitější..." nikdy nebyla křečovitější, jak v tomto filmu. (22.12.2015)