Un uomo, un cavallo, una pistola

Tak tohle, vyrovnáno podtrženo, se mi zatím líbilo nejvíc, co jsem měla tu čest od Tonyho vidět, po čertech zábavný kousek. Ghigliu vystřídal Cipriani, jenž do hudby vydal ze sebe opravdu vše (včetně nejpozoruhodnější změti všech možných žánrů), a v celkovém dojmu je to úžasný soundtrack, k takovému střelenému kousku pak naprosto pasující. Tony je abnormálně vyklidněný vágus, opatřen extrémně suchým humorem, nezapomenutelnými bonmoty a tento nenápadný osamělý cizinec mezi sakra nebezpečnými chlápky v boji o spoustu zlata (velmi efektně zamaskované) a svou existenci (scéna „Zabijte ho potichu," mě málem zabila). Nic tu není úplně normální, vyhnané do extrémních nápadů a v kontextu vyvolávající salvy smíchu i v sakra drsných chvílích (i když co je tu vlastně míněno vážně?). Tony už zcela upustil od modelu z jedničky a je opět cizinec, ale kapku jiného zaměření, vždy připraven se spustit do neprobádaných hlubin, nechat se protáhnout za jedoucím vozem, ze zajímavé skrýše někoho vesele oddělat, ukrást všechno sám, převléci se za poštovního inspektora a k tomu se samo sebou tvářit jako poctivý muž Divokého Západu. To všechno může znít spíš jako model zákeřnosti Arizony Colta a Tonyho humor vzbuzovat obavy - zcela zbytečně a neoprávněně. Jeden z nejzábavnějších kousků, co znám a odjezd s ohňostrojem je topka. Jo, PS: jestli tohle „eklekticky" využívá Leoneho, tak sním vlastní sombrero. Ač má každý zábavná díla a každé má něco do sebe, mají docela jiný smysl pro humor a odlišnější asi nic ani být nemůže. (24.07.2013)

Polozapomenutý italský western s Tonym Anthonym v hlavní roli. Součást trilogie Luigi Vanziho (ještě A stranger in town a The silent stranger). Něco mezi Fistful of Dollars a They Call Me Trinity. Cizinec (tak se hlavní hrdina jmenuje) se dostane do města, které ovládá banda vedená zákeřným En Pleinem (Dan Vadis). Když do města přijede dostavník, zabijí banditi všechny, co ho doprovázeli, a s dostavníkem pláchnou. Krátce po nich do města přijedou vojáci, aby vše vyšetřili, cizinec jim namluví, že je inspektor, a tak ho pověří dopadením bandy. Samozřejmě za tučnou odměnu. K tomu se spojí se starým potrhlým knězem (Marco Guglielmi). Přestože polozapomenuté, vlastně nic nového nepřinášející, tak se mi to dost líbilo. Pár skvělých nápadů (zlatý dostavník, rachejtle, kopání hrobu). Hlavní hrdina na konci používá čtyřhlavňovou brokovnici. I když příběh je klasicky westernový, má nádech komedie. Tony Anthony je v hlavní roli skvělý zvláště proto, že si jí sám napsal, ovšem asi nejlepší je Raf Baldassare v roli šíleného bandity. Skvělá hudba Stelvia Ciprianiho, který sice napodobuje Morriconeho, ale hlavní melodie je opravdu vynikající. (06.08.2008)

Široký krok Anthonyho se nezměnil, ale dvojka chytla daleko větší drive a ztratila pel béčkovitosti, kterou byl nasáklý Stranger in Town. Co mě trošku zklamalo, vzhledem k mé krvelačnosti, byla právě absence krve a to i při zásahu čtyřhlavňovou brokovnicí z metrové vzdálenosti, tak nečekal jsem lítající střeva, ale trochu kečupu by přece jen bodlo, finální vyrovnání s padouchy zase trošku skřípalo, Anthony je prostě šašek a tak musel všechny bandity odkráglovat originálně a s vtipem, no mně to moc nesedlo. Naopak bandité byli naprosto úžasní, zlí, špinaví a jedineční a na hudbu už jsem asi od prvního dílu zvyknul, i když nadšením jsem zrovna neskákal. Suma sumárum je dvojka Strangera rozhodně lepší filmem než ještě neučesaná jednička. Těsně, ale za 4. (04.12.2013)

Najslabší diel trilógie s malým komickým Anthonym. Hlavný - bezmenný - hrdina si neustále koleduje o problémy, takmer vždy mu zoberú zbraň, preto sa nemôžme čudovať, že to zo začiatku pekne a viackrát schytáva - je nutné podotknúť, že zaslúžene. Akcie v pravom slova zmysle sa našťastie divák dočká - v závere, kde sa aj so samozvaným prorokom za sprievodu delobuchov rozohrá fajn prestrelka. Najlepšia scéna - pri jedení za stolom. (29.03.2017)

Tony Anthony opět jako "Cizinec" v typickém béčkové spaghetti westernu, který eklekticky využívá prvky předchozí tvorby, zejména Leoneho dolarové trilogie; stejně jako se autor hudebního doprovodu Cipriani inspiruje Morriconeho tvorbou. Jen díky svižnějšímu závěru a záměrné ironii dávám tomuto průměrnému dílu 2. půle 60. let tři hvězdičky. Jinými slovy: vysoké umění to rozhodně není, ale nuda také ne. (26.01.2011)