Johnny si vzal pušku

Malý Johnny říká svému otci, že bude vyjímečný. Jeho otec mu odpovídá: "jasně, že budeš. Přineseš světu demokracii!". Johnny se nechápavě ptá: "Co je to demokracie?", aby mu otec vzápětí odpověděl: "Nikdy mi to nebylo jasné... Má to něco společného se zabíjením lidí, o to se musí postarat ti mladí, kteří se zabijí navzájem." Zmatený Johnny se ptá dál: "staří ti se už nezabíjejí?". "Ti musí chránit majetek a domy," dostává se mu odpovědi. "A mladí to nemohou dělat?," pokračuje ve vodopádu otázek syn. Otec na to: "mladí nemají zkušenosti ani majetek. To je to proč odcházejí do války." Johnny: "Až přijde můj čas, budeš chtít taky abych šel?". Otec: "pro demokracii, by dal každý otec i svého jediného syna." Johnny: "Já ne." Johnny got his gun je velmi sugestivní, podmanivý a emočně vypjatý. Ač Johnny "připoutaný" na nemocniční lůžka křičí sebevíc, nikdo ho neslyší, netuší, zda spí či bdí, až jednoho dne procitne... Snímek nabízí i odvrácený pohled na demokracii, který se asi mnoho lidem líbit nebude, pohled obyčejného člověka, žijící uvnitř demokracie, člověka, který když má definovat demokracii necituje jiné, ale snaží se na základě vlastní zkušenosti dospět k odpovědi. Tento pohled ukazuje v jakých aspektech se demokracie překrývá i s tou nejzrůdnější totalitní válečnou propagandou, když náborář do armády hovoří o poslední válce, posledním bitvě a následném věčném míru, svobodě, lásce, štěstí... Když se díváme na válku a její následky Johnyhho očima, vidíme že válka je zrůdná sama o sobě, antihumánní již z principu a žádný vyšší cíl jí nikdy nemůže ospravedlnit. To vše navzdory tomu, že Johnny bojoval na té "správné" straně. (16.11.2009)

Film podle jednoho z nejlepších protiválečných románů všech dob - ´´Johnny si vzal pušku´´ od Daltona Trumba ( kdysi jsem četl a mohu jen doporučit, ještě lepší než film, vyšlo i v češtině). Pojednává o mladíkovi, který v první světové válce přišel o obě ruce, obě nohy, zrak, sluch a řeč. Pro vedení armády to není dobrá reklama, tak v nemocnici uklidí jeho lůžko do skladu pro údržbáře, aby nebyl na očích veřejnosti. Mladík se probouzí, nechápe, co se s ním stalo, neví, co je skutečnost a co sen. Postupně mu ale dojde děsivost celé situace, snaží se s okolím komunikovat, ale neví jak, chce umřít, ale neví jak, a...vše končí jednou z nejsilnějších katarzí, jakou jsem kdy četl._____Film, navzdory tomu, o jak nefilmovatelnou látku se jedná, dopadl nadočekávání dobře, možná i proto, že ho režíroval sám autor předlohy. Přestože polovinu filmu pouze sledujeme v černobílých záběrech torzo s maskou na obličeji, ležící na lůžku a posloucháme vnitřní monology, film má spád. Ostatní části filmu jsou barevné flashbacky, sny a halucinace. Knihu i film zpopularizovala koncem 80. let skupina Metallica (i já se ke knize dostal touto cestou), když se jimi inspirovala při psaní textu ke skladbě One, a záběry z filmu použila do videoklipu. Hold my breath as I wish for death, Oh please god,wake me.... (07.11.2006)

No doprdele!!! Čekal jsem nějakou otravnou přeceněnou psychedelii a on se z toho vyklubal naprosto brutální film. Zapomeňte na ochrnuté lidi, beznohého Toma Cruise v Narozen 4. července či hlucho-slepou Helen Kellerovou. Tady je za první světové války zraněný voják, který postupně zjišťuje (a s ním diváci), že přišel nejen o ruce i nohy, ale zároveň i skoro všechny smysly a místo obličeje má jen díru. Doktoři ho zachrání kvůli testům a věří, že jeho mozek je mrtvý, ale on vnímá, přemýšlí a utíká z černobílé reality do barevných flashbacků plných vzpomínek na rázovitého tátu, dětství, jeho krásnou lásku i naivní vlastenecké ideály. Jsou tu i psychedelické fantasmagorie, promluvy s Ježíšem či s lidmi z jeho minulosti alias vlastním podvědomím. A člověk je šťastný za každý flashback, aby se nemusel dívat na tu realitu, ve které jsem si přál většinu filmu, aby ho někdo zabil. Při představě takhle dopadnout mě z toho nebylo dobře... a z toho konce už vůbec ne. Ač je spíše drama než opravdový válečný film, přesto jednoznačně válečný film roku 1971. (09.01.2023)

Záměrně bezživotnou (touhu žít musí Johnny nalézt) adaptací své burcující knihy Trumbo jako režisér debutoval, díky čemuž není film vyprávěn dle zažitých konvencí a snaží se hledat vlastní jazyk. Vlastní způsob, jak komunikovat s ostatními – stejně je na tom protagonista, uvězněný v tom, co zbylo z jeho těla, bloudící vlastními myšlenkami. Barevné flashbacky, výjevy z války a vojákova života, ve kterých splývá reálné a snové, jsou méně působivé než komorní černobílé scény z nemocnice, doprovázené hlasem naprosto nezajímavě hrajícího Timothyho Bottomse. Sugestivní je film stejně jako kniha díky slovům, nikoli obrazům, působícím vcelku nadbytečně. Máte-li ještě tu možnost, začněte přečtením předlohy a zkuste si TO NIC představit sami. 70% (14.10.2010)

Trapný, otravný, nudný pokus o silnou protiválečnou message na odstrašujícím případě maximálně zmrzačeného nebožáka. Pro mě bohužel filmový děs běs a svým způsobem i zajímavá myšlenka, která prostě s tímhle pojetím těžce nefunguje. A že je děj umístěný do první světové berte s rezervou, v praxi je to úplně šumák co za válečný konflikt. Ale buď je to tak zlý, nebo já tak špatná cílovka... (24.12.2018)