Černé zrcadlo - Série 3 (2016) (série)
San Junipero
Tvůrci:
Charlie BrookerRežie:
Owen HarrisScénář:
Charlie BrookerKamera:
Gustav DanielssonHudba:
Clint MansellHrají:
Gugu Mbatha-Raw, Mackenzie Davis, Gavin Stenhouse, Jeff Mash, Raymond McAnally, Jackson Bews, Denise Burse, Nick DonaldVOD (2)
Obsahy(2)
Je rok 1987 a nesmělá mladá žena se v přímořském městě setkává s dívkou, která se umí bavit. Vzniká mezi nimi pouto, které jako by neomezovaly zákony času a prostoru. (Netflix)
Recenze (148)
Pro mě určitě nejlepší epizoda třetí série a i jedna z nejlepších v rámci celého seriálu. A to přesto, anebo právě proto, že se od ostatních tak liší. Ten nápad je úžasný - a stejně tak způsob, jakým je s ním ve scénáři naloženo, jak se postupně odkrývá, o co jde. Závěr euforický. ()
Výrazně jiná epizoda, která jako by se do Black Mirror zatoulala omylem z The Twilight Zone. Což samozřejmě není špatně, zvlášť když jde o natolik dobrý i emocionálně silný díl a když důstojný nástupce Soumračné zóny aktuálně již pěkně dlouho žádný není, ale přeci jen mezi ostatní stylem, zaměřením a ostatně i sdělením nezapadá. Nerad bych, aby se z Black Mirror časem stala pouze platforma pro uvádění "jakýchkoli povídek" (ne že by to byl případ přímo této epizody). Přesto podmanivý mix melancholie a optimismu s tak akorát přesně trefeným znepokojivým chuťovým ocáskem v závěru. Jedinou chybou je výstavba, která je od počátku trochu moc okatě průhledná. Každopádně zřejmě není náhoda, že to natočil zrovna Harris, autor epizody Be Right Back, která na téma smrti a odcházení nahlížela pohled zpola vypité sklenice zatímco zde spíše zpola plné. ()
(3,5*) Příjemný pocit po dílu Black Mirror? Nová doba... ()
// Po novém Blade Runnerovi jsem dostal chuť na víc Mackenzie Davis, to jsem ale ještě nevěděl, že dostanu rovnou celou věčnost. Moc krásný. 9/10 ()
Snový svět a trošku více fantastické, nebo chcete-li pohádkové zpracování virtuální reality. Více než vědeckých faktů, či vychytávek se dočkáme nepocitů... Vyhovuje? 8/10 ()
Prvních 40 minut jsem to považoval za zaručeně nejvíc uondanou epizodu Black Mirror, ale závěr to vytáhl ještě víc než obvykle. Sice jsem tušil, jaké morální otázky to vznese, tvůrci ale došli dál, než jsem myslel, a být u tohohle seriálu překvapený je něco celkem nezvyklého. Taky jsem celkem ocenil to vítězství "materialismu" na konci - obvykle mají příběhy potřebu hledat vzletné melancholické sladkobolné finiše, ale zdejší "lets be happy because we can" působilo dost očišťujícím dojmem. Za pozornost stojí, že jde o jednu z mála epizod, kde technologie nemá negativní roli ani negativní důsledky (teda pokud nejste věřící). ()
Normálně jednotlivé seriálové epizody nehodnotím, ale tahle je tak dobrá, že si to zaslouží. Neviděl jsem ještě díly pět a šest, ale shodou okolností je to právě San Junipero, které znamená největší proměnu Black Mirror oproti předchozím dvěma sezónám (a předchozím dílům sezóny třetí). Zatímco až doteď bylo v každém dílu poměrně brzy jasné, podle jakých pravidel ten který fikční svět hraje a pak v průběhu epizody docházelo často jen ke stupňování jeho společensky negativních aspektů (místy až k hysterické nesnesitelnosti), tady je to všechno mnohem pozvolnější a nejasnější. Napřed to vypadá, že je to fakt 80s retro, do kterého se po vzoru Stranger Things zatoulá "mimozemšťan" - Yorkie. Až po delší době (někdo to na základě vodítek možná odhadne dřív) začne být jasné, že "umělý" je celý ten retro fikční svět. K emocionálně vypjatým scénám, kde se křičí a padají slzy, se dospěje i tady, ale je to všechno díky citlivému odhalování klíčových informací mnohem účinnější a opravdu emotivní. Jinými slovy, konečně jsou tady hlavní dobře prokreslené POSTAVY a ne jen loutky, které by sloužily tématu. Pomáhá samozřejmě i to, že nejde jen o další technofobní satiru, která by jedno "poselství" s malými obměnami omílala až do konce, ale o významově značně ambivalentní kus, který je ve finále spíš hořkosladký. Všechny tyhle změny jsou přitom přesně tím, co by se dalo chápat jako vliv Netflixu, který rozjetý seriál přebral (vzkřísil) právě až s touto třetí sérií. Je to výpravné minoritní retro, které navíc progresivní technologii neportrétuje nutně jako zlo - to jsou přesně ty posuny, které tady s přechodem na novou "televizi" dávají smysl. Občas jsem si během toho říkal, že je to v těchto ohledech maličko vykalkulované a uvědomoval jsem si ten koncept, ale i tak. Pokud normálně Black Mirror sleduju spíš s masochistickou distancí a občas útrpně čekám, až to skončí, tohle jsem si fakt "odžil" a trochu si zastýskal, že častěji nevznikají takovéhle sci-fi romance ve stylu Věčného svitu neposrkvněné mysli. Nádhera. ()
Sice tady od začátku blackmirrorovsky něco visí ve vzduchu a vy jste zvědaví, co z toho vyleze (samozřejmě tušíte, že půjde zase o nějaké virtuální realitu), taky myšlenka je zajímavá a má to silný konec, ale na mě byla tahle romantická sbližovačka dvou osamělých žen zoufale málo dějová. ()
Skvěle zvládnutá retro-atmosféra v kombinaci s první verzí Matrixu (té idylické co o ní básnil agent Smith). Lesbická linka jakž takž ozvláštňuje klasickou romanťárnu s vyloženě happyendovským koncem. Tahle řada to ale po těch depresivních hororech potřebovala jako sůl. ()
1987. Nesmělé děvče. Ikonická léta. Soundtrack plný elektrorytmů. Komorní námět, kterak poznala jiné děvče, které rozhodně není stydlivé. Porozumí si, přitahují se. Vše jede na takové odlišné vlně, až se do toho začnou vkrádat vědeckofantastické prvky. Mackenzie Davis kouzelná. ()
Absolútne odlišné, ako všetky epizódy doposiaľ vzhliadnuté. Neskutočný nápad, ktorý ma spočiatku nijak mimoriadne nechytil, pričom plnohodnotne si ma získal až takmer samotným záverom, keď človeku došla tá dokonalá pointa. Na záver sa “trošku” obujem do “robotníkov” tejto “stránky”. Ešte že mi ani vo sne nepadlo, čítať obsah. Tí, ktorí pracujú na chode “ČSFD” by však mohli vedieť, že mnohí z nás napriek tomu, že milujú čokoľvek sfilmované, rozhodne nechcú poznať myšlienku či dokonca rozuzlenie ešte skôr, ako vôbec po niečom siahnu, pričom idiotom nie je ten, čo pošle obsah plný spoilerov, ale ten, čo ho “schváli”. ()
Po řadě velmi vypjatých dílů působil tenhle jako hotové pohlazení s krásným až optimistickým pocitem nakonec. Obzvlášť Mackenzie Davis je tu úžasná a ten chladný polostroj z posledního Terminátora jsem v ní neviděl ani na vteřinu. ()
Prehnane ambciozne. V tejto forme to bohuzial nefunguje a je fakt skoda uzasneho nametu. Toto potrebovalo dlhsiu stopaz a vacsi rozpocet 7/10 ()
Naprostá paráda. Jedno z nejlepších děl z kategorie neakční sci-fi, které jsem kdy viděl. Skvělý nápad, zpracování a příběh. 95% ()
queer nádhera. ()
Jednoduchý i přesto silný příběh skvěle ladí s odlišným typem vyprávění, nejenom v rámci seriálu, jenž nechává diváka nemalou dobu na vážkách, na co se to vlastně dívá a především proto může vyvolat trošku rozporuplné pocity i s ohledem na charaktery hrdinek. 70% ()
Nesmírně krotký díl, ale zase velice milý. ()
“Maybe you should feel bad. Or at least feel something.” Stále jedna z najkrajších a najemotívnejších vecí, čo kedy v televízii vznikla. Najlepšie Black Mirror. ()
Oooo, tak tohle je lahůdka. Méně temný díl, ale přesto o třídu víš než některé jiné díly Black Mirror. Máte tu úžasný ústřední pár dvou dam, které se do sebe zamilují. A tahle lesbická/bi romance funguje lépe než většina tradičních heterosexuálních romancí. Těmhle sympatickým holkám totiž fandíte a chápete, proč se do sebe zakoukaly. Když se k tomu přidá ještě zápletka s umělým životem po životě, kdy si příchozí mohou vybírat mezi jednotlivými dekádami (v díle zvládnutými na jedničku), pak mi to dohromady dává plný počet bodů. 100 % ()
První polovina mě bavila obrovsky, naštěstí jsem totiž patřil k těm, co si nepřečetli (pro mě nepochopitelně spoilerovitej) popis epizody - takový to, kdy člověk vůbec nechápe, co se děje, kde se to děje a o co vlastně jde, to bylo spoečně s tou podivnou psycho postavou Yorkie a jejím podivně milostně?/přátelskym vztahem s Kelly asi vůbec to nejzajímavější. Obecně vzato (jako u BM už klasicky), ten nápad je samozřejmě zajímavej, jinak jsem z toho ale celkově spíš rozpolcenej a za pravdu musim dát třeba Ghoulmanovi, že jde trochu o zjednodušující iluzi neberoucí v potaz obrovský množství souvisejících problémů, kterejm se film prostě a jednoduše nevěnuje: problematiky psychickýho vlivu, zneužitelnosti a závislosti na "tom druhym životě", nevěnuje se ani problematice toho, že ani tohle samozřejmě nebude žádná "věčnost", byť tomu uživatelé bezvýhradně věřej a je to tak podávaný (máme omezenou funkčnost/určitou trvanlivost systému z hlediska technologií nebo dalšího technologickýho vývoje, máme tu nutnost údržby a závislot na energiích, máme tu samozřejmě taky rozpad samotnýho fyzickýho materiálu, ale ve hře je i třeba takovej konec lidský společnosti - cojávim? Zní to možná trochu vystřeleně, ale v momentě, kdy se bavíme o tom, že něco je "na věčnost", tak to přehnaný samozřejmě bejt přestává). Aspoň jeden díl BM má ale sladkej (možná až přeslazenej) konec a aspoň jeden díl nekončí děsivě, kde technologie přinášej jen zkázu, jen mě osobně to prostě nějak nepřesvědčilo: Kelly nejdřív tvrdí, že tam zůstávat nechce, protože (cituje svýho manžela) "jak by tam mohla zůstat, když tam nemůže bejt s jejich zemřelou dcerou" (a teď už teda ani tim manželem, se kterym strávila celej život, a kterej se po smrti do Systému kvůli dceři nenahrál), ale přesto je Kelly schopná si v rámci svejch posledních tejdnů života užívat tak, jako kdyby byla bezstarostnou dvacítkou - pro mě je to trochu nekonzistentnost jejího rádoby morálního stanoviska životem protřelý matky a manželky, to v kontrastu s nevázanou zábavou bez výčitek (zábavou pro zábavu, zábavou pro zážitky). Ten její konečnej obrat o 180° ("seru na manžela a dceru a celej můj dosvadní 80 letej hetero život, jde se pařit s mojí novou holkou!") mi ale přišel hodně zvláštní, to je obrat skoro jak v nějaký telenovele. Pro mě by třeba byla zajímavější otázka, jestli by vůbec bylo (kdybychom na to měli po fyzický stránce) pro lidi v nějakejch 80, 90 letech vůbec možný si takhle "po mladicku" znovu užívat, jestli by po celym tom životě, už s dospělejma dětma, možná vnukama, po životě strávenym ve vztazích a po tom, co se přece jenom mysl a psychika v porovnání s mladší verzí sebe sama nevyhnutelně změnila, jestli by vůbec člověk měl náladu/chuť/žaludek chtít se takhle bavit i s vědomím všech těch už prožitejch životních radostí a bolestí. Možná jo, nepozchybňuju to, jsem ale přesvědčenej, že by to nebylo tak jednoduchý nebo jednoznačný - protože mládí člověk prožije jen jednou (myšleno i mentálně). Ale i kdybych měl pravdu, samozřejmě se to nevylučuje s chováním postav načrtnutym seriálem - jasně že i v životě je spousta lidí, co ani v 80 letech nevěděj, co chtěj a nejsou vyzrálí, tak proč by o nich nemoh bejt seriál?... A možná to chápu moc úzkoprse - je mi jasný, že ten kontrast byl i mezi Yorkie a Kelly (jedna si užívá, protože jí to bylo upíráno, a druhá proto, že se loučí), ale prostě to na mě nepůsobilo tak přesvědčivě, aby to pro mě byl jeden z nejlepších dílů vůbec, jako to je očividně pro většinu (nejen místní, ale i na imdb). () (méně) (více)