Kino no tabi: The Beautiful World

Kino no Tabi není seriál, který má nebo by se jen snažil mít nějaký příběh, nepotřebuje jej a byl by mu jen na obtíž. Místo toho nás s každým navštívením nějaké země čeká představení nějaké absurdity či zla v životě jednotlivce i společnosti. Skutečně jde vysledovat určitou podobnost s Exupéryho Malým Princem (jak píše dezorz), hlavně v jeho cestách po asteroidech, případně, chcete-li, se Swiftovými Gulliverovy cestami. Malý princ i Gulliver se mně osobně líbili více, ovšem srovnávat s dvěma veleznámými knihami světové literatury není úplně na místě a možná je i trochu nefér. Úvahy nad lidskou povahou předkládané v Kino no Tabi mi nepřipadají o mnoho, pokud vůbec, hlubší než v jiných fimových, seriálových nebo třebas literárních dílech, a to i mnohem menšího kalibru, než psali Swift s Exupérym. V těch jiných dílech jsou většinou přidány do děje jakoby mimochodem, jsou součástí příběhu, ale zde asi v polovině dílů viditelně trčí jako hlavní, ba vlastně jediné téma. Proto jsou tyto úvahy více vnímány. Divák je k rozjímání nad předkládanými tématy až nucen. Díky tomu si však spíše povšimne, že v mnohých chvílích se Kino no Tabi pohybuje v myšlenkových mělčinách, což se dá ještě tolerovat a co chvíli narazí na skalisko, a to je horší. Mohlo by to být proto, aby se divák do hlubších vod odvážil sám, ale soudím spíše, že jde o nechuť, nedostatek odvahy nebo rovnou neschopnost autorů. Nyní je na místě, abych vytkl několik konkrétních prohřešků proti logice a nejen proti ní, kterých se seriál dopouští. Budou lehce SPOILERovité. Již v díle prvním se např. dozvídáme, proč a jak se ze všech lidí v dané zemi stali telepaté. Je samozřejmě nemožné, aby racionálně uvažující lidé uvrtali celou zemi do něčeho takového neodzkoušeného. Samo o sobě by mi to nevadilo, ovšem zdůvodnění toho, proč byli skutečně všichni, je jedním z ústředních sdělení dílu. Jak mě má ale přesvědčit o své autentičnosti, když vychází z čeho vychází? Zlý čaroděj, odporný terorista s nanoroboty či šílený megalomanský tyran, to vše by bylo věrohodnější - ovšem bez sdělení, které toužilo být vyřčeno. KONEC SPOILERů. Další absurditou mnoha zemí je skutečnost, že všichni obyvatelé mají stejnou povahu, často reprezentovanou jedinou vlastností. Mít jedinou vlastnost je bezpochyby šílené a není divu, že právě takové nám připadá chování nositelů této vlastnosti. Primitivní soud samozřejmě vede k odsudku oné vlastnosti. Pár dílů trpí odhadnutelností - v mém případě šlo hlavně o zemi, ve které čekají konec světa a v zemi s mechanickou služebnou. Formální stránka Kino no Tabi není špatná, režisér seriálu Lain dokazuje, že je mistrem atmosféry - atmosféry odstupu, trochu odcizení a samoty. Jak píše Jhershaw, Kino si skutečně zachovává povětšinou značný odstup. To bych ovšem autorům vůbec nevyčítal, neboť to není Kino, kdo má být středem pozornosti, ale země samotné. Určitou záhadou mi byla komunikace s divákem pomocí vkládaných titulků, které nepříliš zřetělně souvisí s děním na obrazovce - jsou nadbytečné, ale v Lain se Nakamurovi zřejmě zalíbily. Tam, ve světě počítačů, měly však své opodstatnění. Dobrá je i struktura vyprávění, 20 minut bez problémů stačí na to, aby dílo řeklo, co říci chce a přitom nevznikl pocit uspěchanosti. Škoda, že to co říká, mi není vždy po chuti. Verdikt - Přes zdání, které si asi každý učiní z mého komentáře, se mi seriál docela líbil - dík postavě Kino, dík tomu, že občas se scénář trefil či dotkl myšlenky, která nebyla zcela banální, či překvapil pointou, dík příjemné atmosféře, ... Škoda, že tomu tak nebylo pořád. Slabší ****. (19.06.2008) (méně) (více)