Show začíná

Anglie 1937. Film začíná pohřbem, po oficialitách a po té co odjede kolona nablýskaných aut, čerstvá vdova vesluje sama na loďce a zoufale brečí. Je to její definitivní rozloučení s manželem a smutkem. Má peníze, konexe a především chuť do života. A na nějaké rady, co se sluší a patří .. „Když ti zemře manžel, je obvyklé pomáhat sirotčinci“. Kašle!!!! „Nic o tom nevím“. Náhoda ji přivede k divadlu, které je zrovna na prodej. Nezdolná dáma ( i když používá často slova pro dámu nevhodná. „Latinsky neumím“) věčně v konfliktu se svým manažérem a její první pokusy o kabaretní vystoupení. Jenže, konkurence je velká, chce to nápad, něco nového, chce to skandální nápad! Nahé dívky. Smekám před Laurou Henderson, která během války ignorovala i vládní příkaz k zavření divadla, a zároveň před báječnou Judi Dench. Nominace na Oscara za nejlepší herečku v hlavní roli a za kostýmy jsou rozhodně zasloužené. (03.02.2006)

Príjemní herci, no aj kvalitne nepríjemná nuda ma zasahovala počas celého filmu, čo je veľká škoda. Film s taký nápadom. Neslušná vdova, zásadový Žid a britský Moulin Rouge. Človek by povedal, že z toho sa dá vyťažiť oveľa viac. Línia komédie temer žiadna (potenciál obrovský) a pár dramatických okamihov film nezachráni. 55%. (14.11.2006)

Angličtí lordi vs. ženská nahota. Kdo s koho? I na Stephena Frearse velmi nezábavný retrofilm. Judi Dench a Bob Hoskins, každý jiný, oba nesympatičtí a k sobě přitahovaní jenom z vůle scenáristy. Ten vyprávění zpustlé jako pole po boji někdy v závěru druhé třetiny z nepochopitelných důvodů obohacuje o romantickou mini-vsuvku. Aby nechyběly nějaké ty emoce, aby i nějaká ta slza ukápla. Tato málo vtipná, hodně patetická óda na „jinou dámu“ a spoustu jiných společností oblíbených faktorů, je nejkoukatelnější v těch nejméně filmových, totižto v divadelních momentech. Kdyby Frears se stejnou invencí inscenoval zbytek filmu, nad třemi hvězdičkami bych váhal podstatně kratší dobu. 55% (17.06.2011)

Při sledování Frearsova snímku jsem si vzpomněl na vtip zjevně směřující na nejmenovaného českého premiéra. Pokud se pane redaktore ptáte nás, prostých miliardářů... Příslušníci zbohatlických elit mívají potřebu ukazovat svou lidskou tvář a získávat sympatie těch dole. Scénárista i režisér se sice snaží, seč můžou, ale mě neopouští intenzivní pocit, že sleduji svéhlavou arogantní dámu, která je schopná přivést svoji indickou služku za práh zoufalství a deptat své okolí se stejnou vášní, s jakou se chopila příležitosti zachraňovat divadelní scénu. Nenašel jsem k postavě ztvárněné Judi Dench cestu a s Bobem Hoskinsem jsem na tom byl jen o málo líp. Navíc spojení vlastenectví s provozem šantánu prodávajícího erotiku mi nepřijde až tak košér, a tam, kde tvůrci mají pocit, že vyhmátli ten nejsilnější patriotický okamžik, cítím, že se ošívám. Na to, v jakém prostředí se příběh odehrává a jaká jména má režisér k dispozici, vidím nevyužitý potenciál. Celkový dojem: 55 %. (02.12.2019)

Tak jsem se defeinitivně rozhodla, že budu klidně s tou svojí pětkou vyčnívat, protože já jsem byla maximálně spokojená. Pro mě to byla báječná show, která měla šmrnc, vtip, jiskru a spád, chvilky smíchu střídaly ty smutnější v akorátním poměru a já se ani trochu nenudila. A to nemluvím o ústřední herecké dvojici Judi Dench a Boba Hoskinse, protože oba byli k zulíbání kouzelní. Bezvadná divadelní atmosféra podpořená pohledem na krásná nahá ženská tílka v Nude Revue je pro mnohé mužské plémě určitě plusovým bonusem. A jestli je tenhle příběh alespoň z části pravdivý, tak ve své době klobouk dolů před Laurou Hendersonovou a Vivianem van Dammem. (02.01.2015)