Goyovy přízraky

Přízrakům se dá vyčítat hodně, ale pořád je to film velkého režiséra a je to na něm vidět. V druhé polovině možná trošku ztrácí směr, ale stejně jsem se hodně dobře bavil. A příjemně mě překvapil výtečný výkon Natalie Portman. Klidně to může být nejslabší Formanův film, ale pořád je to nadprůměr. *** 1/2 (21.02.2007)

Jako televizní inscenace prosím, ale jako plnohodnotné dílo jednoho z nejlepších světových režisérů? Na tristně průměrném výsledku se podílí chudá vizuální stránka, herci nemající moc co hrát a především hloupý scénář. Ten je složen ze dvou zcela nekonzistentních částí, ze kterých ani jedna není nosná. Samotný námět není zlý a postava Goyi, téma španělské inkvizice či Napoleonské období mají rozhodně potenciál, bohužel zcela nevyužitý. Ve filmu to dopadlo tak, že od všeho je tu něco, ale celkově tu není nic. Možná musel Forman hodně stříhat, ale v tom případě musela skončit lepší polovina snímku na podlaze střižny. Doufejme, že někdy bude k dispozici režisérský sestřih. Celkově to postrádá šťávu (až na dvě tři scény) a tah na branku. Postava Goyi je pro film zcela zbytečná a tak jedinou nadprůměrnou složkou je hudební doprovod Varhana Bauera. Nejpůsobivější částí Goyových Přízraků tak jsou až závěrečné titulky, kdy kamera zabírá detaily z Goyových pláten a k nim se naplno rozehraje orchestr. (02.02.2007)

Scénář: Jean-Claude Carrière, Miloš Forman .. Povídačky o pádu génia či rozpaky nad jásavou ovací nechám pro jiné, tohle není měřítko, jen mnohým kalí úsudek... Goyovy přízraky jsou jedno velké paralelní zrcadlo, odrážející dramatické a kruté podobenství na DOBU minulou, současnou a nejspíše i budoucí. Především hloupá církev a její praktiky špiclování, bolestivých výslechů a promyšlené tyranie skloubené se schopnosti tahat z obyčejných lidí peníze lze vidět i na mnoha jiných režimech. Výsledek není dílo geniální a ti s tímto očekáváním budou jistě zklamání. Těm ostatním zbude slušně zrežírovaná fikce, kde umělec - Goya dostal tentokrát jinou roli než je u Formana obvyklé. Děj se možná pomalu rozjíždí, ale časem rázně zabírá a palčivá intenzita závěru je už na úrovni. Co je na filmu bez debat excelentní jsou herci, kde mezi ansáblem výborných lze spatřit dvě perly - Natalie Portman (přesvědčivá ve všech polohách) a Javier Bardem, jehož jízlivý konformista je úžasný a zosobňuje mnohé lidské poklesky s hořkým, silně hořkým nádechem. Jsem potomkem opice !! (07.02.2007)

Rozhodně se nejedná o tak špatný film, jak naznačovaly některé recenze. Ale pravdou je, že Forman umí točit mnohem lépe. Na jeho americké tvorbě se mi líbí jakási rebelská drzost, kterou vkládá nejen svým postavám, ale i filmu jako celku. A to v Goyovi chybí. Také si myslím, že měl Forman dát od scénáře v takové podobě ruce pryč, protože působí jako narychlo splácaný. Jednotlivé záběry působí celkem obyčejně, ty interiérové někdy až nepěkně kulisově, jako v každém jiném průměrném filmu. Chybí mi zde prošpikování různými formanovskými detailnímí záběry, vystihujícími skvěle pokrytectví dané doby, jako tomu bylo v Amadeovi. Výsledkem je standartní hollywoodská produkce, bez ambicí nést jakékoliv hlubší poselství. Film tak jen naznačuje cosi hlubšího, avšak jen v těch nejhrubších rysech, takže to co chtěl sdělit, je nečitelné. Mnohými chválená hudba není také v dnešní době nic víc, než prostě standartní. Postava Goyi mě fascinuje. Zhltnul jsem "životopis" od Feuchtwangera, a tak doufal jsem, že ve filmu se dozvím něco o dalším životě Goyi. To se však nekonalo, protože Goya zde není hlavní postavou. Vlastně se zde místo Goyi mohl vyskytovat jakýkoliv jiný řadový občan. Jeho postava není pro film, kromě toho, že jej dozdobuje krásnými malbami, vůbec důležitá. Pak ale název Goyovi přízraky není vůbec na místě. Charriére a Forman si měli dát záležet trošku víc, než to takhle vyplivli. Škoda. (26.11.2007)

Měla jsem představu, že uvidím film o přízračném světě šíleného malířského rockera dávajícího svým bizarním plátnům a démonům na nich co proto. Člověk míní, Forman mění a tak jsem dostala skoro dobrodružný příběh, ve kterém Goya sice lehce podvracel, ale nebyl to žádný rváč - což mě nemile zaskočilo v případě uvězněné modelky Ines, s jejíž rodinou se léta přátelil a za jejíž propuštění skoro nehnul prstem a to při jeho známostech bylo na pováženou. A když se po 15 letech rozkýval ..... tak nic moc. V případě překabátěného fláterníka Lorenza a Ines jsem měla jasno do střihu "po 15 letech", po něm postavy scénáristicky i režijně jaksi zabloudily. Velká škoda, že si film nepodržel onu počáteční atmosféru chvějivého tajemna až do konce a že Goya nebyl jako malíř víc upopředěn. I tak mám chuť si ho dát brzy znovu a to se mi věru často nestává. (02.04.2007)