Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrají:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (více)Obsahy(2)
Let číslo 93 aerolinek United Airlines startoval kvůli čekání na ranveji o něco později. Když letadlo dosáhlo letové výšky, už byly dostupné zprávy o unesených letadlech. Piloti dostali textovou zprávu: "Pozor na vpád do kokpitu, dvě letadla narazila do Světového obchodního centra." O chvilku později do kokpitu vtrhli únosci, z rádia se ozvalo dvakrát Mayday, pak se řízení zmocnil únosce. Pravděpodobným cílem letadla měl být důležitý objekt ve Washingtonu, spekuluje se o sídle Kongresu nebo Bílém domě. Pasažéři uneseného boeingu se telefonicky spojili s policií, linkou United Airlines i svými blízkými na zemi. Dozvěděli se o únosech letadel a jejich nárazech do budovy Světového obchodního centra. Podle rekonstrukce událostí se pak pasažéři odhodlali k odporu. (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 264)
Fantasticky živé zpracování jednoho velkého tabu. Při zapnutí mě míjel takový zvláštní nepříjemný pocit, který věstil, že toto nebude zas tak obyčejný film. Paul Greengrass, režisér který když už se do nějakého díla pustí, diváka zlomí na kolena jeho syrovostí, nefalšovanou odvahou a pocitem zármutku. Nikdy mě nedokázal film vtáhnout do děje jako tento. I přesto, že jsem věděl jak toto vše dopadne nemohl jsem od obrazovky odtrhnout oči a pouze sledoval sled událostí, které se na palubě letadla United 93 děli v posledních minutách, vteřinách, setinách. Čas jakoby neubíhal, to jen zem nad kterou tak blízko letí letadlo s určeným cílem ubíhala tak neokázale rychle, že by se nad tím vším zastavil samotný filosof s otázkou...je toto všechno vůbec pravda? Bohužel ano, ale režisér nám ji ukázal v tak reálné a přesvědčivé podobě, že pocta padlým 11. září 2001 je to opravdu nádherná, že jen málokdo si takové zaslouží. ()
Nikdy v životě jsem nezažil po projekci takové ticho. Kdyby to celé nebylo tak smutné a zdrcující, lidé by tleskali. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem po skončení nějakého filmu lapal po dechu a neuvědomil si, že pláču. Byl jsem tam s nimi. Cítil všechen ten strach a bezmoc. A odevzdaně sledovat blížící se zemi. Jeden z nejdůležitějších a nejpůsobivějších filmových pomníků. ()
Toto filmove dielo absolutne neuznavam. Po filmovej stranke pravdaze nieje co vytknut, avsak z moralneho hladiska som to jednoducho nedokazal vstrebat. Je to film zalozeny na nedavnej tragedii, a znej cerpe vsetku svoju silu. Titanic bol taktiez zalozeny na obrovskej tragedii, avsak stale to bol klasicky FILM tak ako ho pozname. Lovestory, dojemny priebeh a tak dalej. Kdezto United 93 je priama rekonstrukcia a to mi nedovolilo sa pri filme uvolnit tak, ako ked sa vzdy na filmy pozeram. Su aj ine filmy ktore vypovedaju o dnesnej dobe, ake hrozne veci sa deju. Napr. taky Crash. Tento film ma zasiahol ako blesk a tak isto som po dopozerani na niekolko hodin zostal otraseny. Avsak stale to bol klasicky FILM. Cela vypoved bola zalozena na fiktivnych udalostiach a napriek tomu mal obrovsku silu. Kdezto po dopozerani United 93 u mna skor prevladal neprijemny pocit toho ze niekto tuto tragediu doslova vyuzil aby natocil dychberuci thriller. Nemozem hodnotit ako odpad, ani piatimy hviezdami a podobne ako u Umuceni krista (ktory bol presne toho isteho razu) zostanem bez hodnotenie. Uz by som to druhy raz nikdy v zivote nepozeral. ()
Pěkně syrově natočený film o 11. září, který snad nejvíce vystihují slova autentický a strhující. Nikde neplápolají americké vlaječky, žádná scéna není zbytečně vyumělkovaná a postavy vedou úplně obyčejné dialogy. A ač mají trochu málo prostoru na to, aby každý mohl rozehrát svou vlastní roli, nijak mi to nevadí a United 93 je asi prvním filmem, kde jsem naopak jen za hrubě načrtnuté postavy ráda. Pokud bych měla vyzvednout z tohoto dílka několik scén, je to především arabská motlitba hned v začátku snímku, skvělý pohled na padající dvojčata očima dispečerů na letišti, kdy vás pěkně zamrazí a úplně zapomenete, že jste tyhle záběry viděli už stokrát předtím, a hlavně posledních 10 minut, kdy se pasažéři rozhodnou ovládnout letadlo. Ale strhujících scén jsou desítky, ne desítky, strhující je celý film bez ohledu na to, co zrovna sledujete. Až do závěrečných titulků prostě jen sedíte na místě a neschopni slova sledujete děj. Tohle už je mnohem víc než film. ()
Úspěšný recept z Bloody Sunday uplatňuje Greengrass i zde (obvzláště to jeho trademarkové vtažení do dění tím jak z vás udělá jednoho z pasažérů) - a opět nadmíru skvěle. Snad vše je zde dle stejného mustru a přitom tak jiné. 75 minut nejprve rekonstruktuje chaos kolem prvních spadlých letadel a pak vás během závěrečné čtvrthodinky zcela emočně vyždíme na palubě United 93. Opět kde to jde používá reálné představitele "as himself", zase se vyžívá v nenápadné a o to více působivé hudbě, v maximálních detailech tváří rozklepanou kamerou a v totální apolitičnosti. Působivé, byť jako snímek to těžko hodnotit, ovšem zážitek to ve vás zanechá obrovský. ♫ Hodnocení OST: 4/5 ()
Galerie (30)
Zajímavosti (34)
- Irácký herec Lewis Alsamari, který ztvárnil vůdce únosců, nedostal vízum na premiéru filmu, přestože má od devadesátých let minulého století azyl v Anglii. V USA ho však stále vedou jako člena irácké armády, i když jako dezertéra. (imro)
- Poslední věta na konci závěrečných titulků uvádí, že film nebyl nijak sponzorován ani natočen za pomoci letecké společnosti United Airlines. (Cheeker)
- Před natáčením nebyl napsán scénář v obvyklém slova smyslu. Byl to devadesátistránkový dokument, který byl podle Paula Greengrasse "v podstatě próza. Rozebírali jsme v něm děj scénu po scéně tak, abychom v každé chvíli věděli, kde se nacházíme. Tu a tam v něm byly i útržky dialogů, ale nebylo to často. Důvody byly jednoduché: Když jste například mezi letovými dispečery, sotva jim napíšete opravdu realistický dalog, protože to prostředí prostě neznáte. Mohl bych se o to pokusit, ale proč bych to dělal, když bude mnoho z nich hrát sebe? Vždyť takové věty - i když ne tak extrémní - říkají celý život. Druhá věc je samozřejmě dění na palubě samotného letadla. V tu chvíli pracujete v podstatě s elementárním strachem a snažíte se vyjádřit co nejkomplexnější spektrum emocí. Tam už si ten... řekněme jízdní řád... vytváříte podrobněji." (NIRO)
Reklama