Režie:
Dušan KleinScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Milan DvořákHrají:
Luděk Munzar, Saša Rašilov nejml., Jaroslav Satoranský, Jan Skopeček, Eduard Cupák, Martin Preiss, Věra Galatíková, Jaroslava Obermaierová, Ladislav Frej st., Rudolf Hrušínský ml. (více)Obsahy(1)
Rada Heumann, úspěšný kriminalista, pátrá po několikanásobném vrahovi dětí. Ale to je jen jedno tajemství, které příběh spisovatele Ladislava Fukse přináší. Autor s psychologickou přesností rozehrává i Heumanmovo rodinné zázemí a otcovský despotismus, jehož obětí se stává mladší ze dvou synů. Viki, chlapec před maturitou, se cítí otcovým diktátem ponižován. Rozhodne se otci pomstít tím, že zpochybní jeho kriminalistickou neomylnost. Vztah otce a syna je také páteří televizní dramatizace B. Zelenkové, která v plné míře respektovala autorův záměr: tragickým příběhem vyjádřit naléhavé varování před odlidštěním rodinných vztahů. Režisér D. Klein svěřil hlavní roli Luďku Munzarovi, který vytvořil vynikající studii člověka, pro něhož povinnost byla vždy nadřazena osobním pocitům. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Psychologický film s kriminální zápletkou, jež je potlačena v pozadí, přestože hraje velmi významnou roli pro vývoj příběhu. Luděk Munzar je výborný, ale zlého muže jsem mu občas nevěřil, proto u mě jasným hereckým tahounem Saša Rašilov. Rudolf Hrušínský ml. ale předčí svou epizodní roličkou všechny jinak uspokojivé herce. Děj filmu se občas táhne, ale rozuzlení je opravdu vynikající. Člověk sice tuší pozadí příběhu, ale i tak je závěr překvapivý. Jen mi vadil ten televizní studiový zvuk zvonění telefonu, jak jej známe z Hříchů pro pátera Knoxe. ()
Detektivce bych dal spíš přednost... ()
"Jsou věci, před kterými člověk neuteče." Kriminální rada Heumann, kterého svým vcelku typickým způsobem ztvárnil Luděk Munzar, se touto myšlenkou řídí až do samé krajnosti. Případ, který začíná jako klasická detektivka o deviantovi vraždícím děti, se tak postupně mění v mrazivé psychodrama o vztahu rady Heumanna s jeho synem Vickim. Nelze přitom nepoznat, že předlohou tohoto televizního snímku je román Ladislava Fuchse ()
mňam!....taková lahůdka,televizní i psychologická,i když vlastně tragická.....a herci zahráli výborně - malinké stíny na jinak skvělé výpravě tvořily inkriminované rukavice, jako od stánkařů,jaké si tuhle koupil náš Honza,a tak nedbale potažený širm lampy,až moje srdce plakalo ()
Luxus a kariera neni vse. ()
Plytké, nikdy v životě jsem toto slovo nepoužila, ale tenhle film ho dokonale vystihuje. Učiněná hrůza, takové herecké obsazení a tak blbá kriminálka z toho vznikla, až to bouchá dveřmi. Vlastně bych tento film nikdy nenazvala kriminálkou, ani psychologickým filmem, ani název drama se pro něho nehodí. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla tak strašně nudnou kriminálku kde děj vůbec negraduje, kde nemáte být z čeho napjatí, kde nemáte strach a kde vás ani závěr nedokázal překvapit natolik, aby jste si každých 5 minut neříkali kdy už to skončí a pořád čekáte, že se děj někam posune, že se postavy nějak psychologicky projeví. Prakticky se tam celou dobu nic neděje, aby z toho v závěru byla antická tragédie. Všichni si tam v poklidu vraždej s výrazem míliusů, bez výčitek, bez strachu z odhalení, bez nerviček v kýblu prostě pohoda života a právě to mi na tom asi nejvíc vadilo. Podle mne pokud teda vrah není úplně šílenej, tak musí být pořád v nejistotě a strachu z odhalení a tady prostě nic, aby tahle kriminálka byla zajímavejší, tak bych trochu pozměnila děj. Když tatík odbouchne syna, bez toho aby se ho zeptal jestli to udělal, bo jde jen po své neomylné jistotě, tak bych děj zvrátila tak, že to udělal ten synův spolužák, proti kterému byl rada, tak zaujatej a že ho Viki prostě jen sledoval, proto ten otisk boty atd. a že se ho jen snažil krýt, tatík by poznal, že se poprvé v životě seknul a prohnal by si kulku hlavou. The End. Lepší? ()
Na televizní poměry celkem slušná adaptace Fuksova románu. Munzar do role kriminálního rady přesně pasuje, potěší tu i Eda Cupák v jedné ze svých posledních rolí. Děj se celkem věrně drží knížky (aspoň co se pamatuju), i když je samozřejmě poněkud zjednodušený a zprůhledněný. Bohužel mi to ale občas tak nějak připomínalo televizní seriál Hříchy pro pátera Knoxe (a to jsem se jméno režiséra dozvěděl až po shlédnutí filmu). ()
Potesila sympaticka "pin-up" Valerie :-), ale jinak je to hodne nepresvedciva zalezitost. Na ukraceni volne chvile ok, ale jinak zbytecne. 2+ ()
Režisér Dušan Klein nestratil čuch na dobrú detektívku. Tento televízny film mal výbornú atmosféru a netradičné rozuzlenie. Páčil sa mi aj výkon hercov , pána Munzara a Satoranského ale aj mladého Rašilova. Filmu dávam 75%. ()
Četl sem knížku která byla doslova dech beroucí a film stojí rovněž za shlédnutí.Supr počin ()
Velmi silné, ovšem pro mě nějak moc ukecané a televizní... :-/ Skvělý Munzar, i Skopeček... ()
Silné hodnocení hlavně díky předloze, kterou si budu muset přečíst. ()
Luděk Munzar z toho navzdory Kleinově až přílišné televiznosti ala Páter Knox udělal solidní a koukatelné drama. ()
Předlohu jsem neznal, ale kvůli jménu autora a zvláště režijnímu výkonu v rámci této TV adaptace, jsem si měl asi opravdu raději otevřít tu knihu... ()
Knižní předloha bere dech, toto zpracování veškeré iluze. Vůbec mi nevadí „televizní“ provedení, vadí mi mizerný scénář. Všechno, v čem je knižní předloha tak geniální, je úplně pryč, a naopak přibyly věci, jejichž smysl mi naprosto uniká. Zároveň se ale inscenace od knihy nevzdaluje natolik, aby působila jako volně inspirovaná, v některých aspektech se předlohy drží velice přesně, takže ve výsledku na mě působí dojmem „jedna pani povidala, že to četla“. Bez velice slušných hereckých výkonů by to byl úplný odpad. Jen se nabízí otázka, jakou sázku museli zúčastnění prohrát.. ()
Příběh pana kriminálního rady Heumanna, despoty a šmíráka, policejních poskoků a vlezprdelků a také jeho synka Vikiho, který je mentálně zamrzlý kdesi v předpubertálním věku. Poměrně nezáživný příběh (s dobrým koncem) této bandy na stopě pošahanýho vraha dětí skvěle dokresluje katastrofální Saša Rašilov, který je však, naštěstí, za své snažení v závěru příběhu bohatě odměněn. Pan rada vše mistrně vyřeší a může odejít na zasloužený odpočinek. A protože z podřízených si vychoval jelita, která nemají šanci rozkrýt naprosto žádný případ, může tak svému oblíbenému pošukovi s vražedným vnuknutím prokázat poslední medvědí službu, aniž by se musel starat o to, že to bylo nenápadný jako vznášející se záchodová mísa. ()
Pointa vcelku zajímavá, ale jinak to byl nudný příběh. ()
České televizní psychologické drama natočené podle stejnojmenného románu L. Fukse, v němž zkušený kriminální rada Heumann pátrá po několikanásobném vrahovi dětí. Samotné vyšetřování tohoto ohavného zločinu není však stěžejní složkou díla, neboť hlavní část příběhu se věnuje vznikajícímu konfliktu mezi kriminálním radou, jakožto chladným a direktivním otcem a jeho dospívajícím, avšak nedospěle se chovajícím synem Vikim. Despotického otce ztvárnil L. Munzar a jeho syna, snažícího se vymanit z jeho vlivu, zahrál S. Rašilov ml. Jejich neshody, jak se ukáže v mrazivém závěru, budou mít mnohem větší následky, než si divák mohl vůbec představit. V dalších rolích se ukázal policejní komisař J. Satoranský, komorník Josef J. Skopeček, služebná Betty V. Zawadská a dopadený vrah, šílenec R. Hrušínský ml., jenž se ve svém chorém mozku domníval, že dětství je jediné, co v životě za něco stojí, a proto děti rovnou vraždil. V zajímavé roli Vikiho bohatého spolužáka Baryho se objevil M. Preiss. Do malé, téměř zbytečné role důstojníka na odpočinku Seibta byl obsazen E. Cupák. Ze zpětného pohledu považuji za velmi zajímavý dialog mezi Vikim a ubohými rodiči poslední dětské oběti V. Galatíkovou a L. Frejem. Zfilmování Fuksova románu režisérem D. Kleinem mě velmi zaujalo, zejména závěr, kdy se ctěný kriminální rada před důchodem snaží za každou cenu zabránit pošpinění svého jména, byl přímo šokující. Naprosto nečekané zakončení snímku a ledová tvář pana Munzara mě přesvědčily, abych přistoupil k nejvyššímu hodnocení. ()
Kdo čekal adekvátní převedení knihy na obrazovku (televizní formát ze zpracování čouhá na sto honů, možná by spíš bylo na místě (dnes už nepoužívané) označení "televizní inscenace", protože exteriérů je jako šafránu a asi se nepletu, že i Brikciovo začení (mimochodem natočené neuvěřitelně amatérsky) se odehrálo v kulisách, i když to je jen dílčí problém. Daleko větší potíž mám s obroušením všech vztahů do bakalářské podoby. Scénáristka Zelenková udělala z Vikiho rozmazleného spratka, jehož usměrňuje nejen otec, komorník, ale v rozporu s knihou dokonce Barry; z rady Heumanna se stal místy i sympatický člověk a rozhodně ne despota, jak tvrdí distribuce. (Luděk Munzar rozhodně nebyl špatná volba, ale ze scénáře nemohl dostat víc. Škoda, má představa rady Heumanna má blíž k Munzarově komisaři Kieslovi ze Zlé krve než z tohoto bakalářského provedení.) Za své vzal i (v knize víceméně tušený, leč nepřehlédnutelný) vztah Vikiho a Barryho, který naznačoval víc než pouhé přátelství; nebyla zpracována vzpomínková pasáž, která dává nahlédnout, co (kromě jiného) formovalo jednání kriminálního rady k ostatním. Postrádala jsem absenci písně Grety Garone na úkor naprosto zbytečného rozhovoru Vikiho s Knippsenovými a neorganické snahy Barryho o vzkříšení manželství svých rodičů, kteří se v knize vůbec nerozvedli. A tam, kde Fuks nechává na čtenáři, aby si sám dosadil a pospojoval všechny informace, předkládá divákovi televize polopatický výklad, a nejen to: z blíže neurčené země se stává konkrétní Rakousko. Fuksovo tajemno i obojakost výkladu jsou pryč. Škoda. ()
Přes famózní výkon Luďka Munzara i dalších herců musím doporučit daleko lépe zpracovanou starší polskou verzi Wsród nocnej ciszy (1978) ()