Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Dokud je to o něm a ne o nich, tak nemám zásadnějších výhrad. Pak už výhrady mám a to hned několik. Shrnul bych je ale do posmutnělého povzdechnutí, že když už tvůrci z Fitzgeraldovy předlohy nepoužili nic víc než název (což se zase není co divit) a naopak nepokrytě (a nepřiznaně) vykradli Greerovu Zpověď Maxe Tivoliho, tak se jí mohli držet i v podání vztahu Maxe a Alice. Ehm, pardon, myslel jsem samozřejmě Benjamina a Daisy. Tahle sladkobolná, byť vkusně servírovaná, limonáda se Greerovu kondenzovanému vývaru plného melancholie a smutku rovnat nemůže. Já vím, že srovnávat knihu a film je značně nefér, ale tentokrát si začal Roth. Když už si "vypůjčuje" nápady jinde, tak by to měl dělat aspoň stylově. A ne takhle fušérsky, kdy to nejlepší nahradí stokrát viděnou chladnou romancí. ♫ Hodnocení OST: 3/5 (02.03.2009)

Precizní a nádherné části nedělají dokonalý celek. Benjamin Button je toho příkladem. Dokonalé okamžiky, jako stylové vzpomínky plné dobových "škrábanců", jsou propojeny obyčejnými částmi se skvělou atmosférou, ale s ničím "na víc". Fincher opět dokazuje svůj neskutečný cit pro obraz a vzhled svých filmů a dokonce překvapivě tvoří i emoce. Pravděpodobně ne tak silné, jak by si příběh zasloužil a někdy by bylo dobře trochu přitlačit na pilu, ale emoce jsou příjemné. Problém je jinde a to v délce. Fincher se snažil film o životě a jeho pomíjivosti natahovat až zbytečně moc. Všechny kouzelné okamžiky a drobnosti, rozházené v celém filmu na konec zapadnou kam mají, ale díky délce nemají ten drtivý účinek jaký mít mohli. Herci odvádějí své, i když bych žádného na žádnou cenu nenominoval, krom efektů, které Pitta na začátku filmu dokonale zastupují. V pozdější fázi je vyhlazenost obličejů, nejdříve Cate a poté Brada dosti okatá, ale díky celkovému digitálnímu vzhledu filmu to nevadí. Stejně jako digitální prostředí a magický nádech mnoha scén (cokoliv s lodí, "úder bleskem"). Technická dokonalost filmu je nepopiratelná. Na druhou stranu krom délky, je tu i "způsob vyprávění", který mi přišel trochu zbytečný a i jeho "časové" zařazení jsem trochu nechápal... Ani digitální vzhled pohádky nemusí sednout všem, ale tím tak výčet slabších stránek končí. Přesto všechno je Benjamin Button filmem výjimečným a magickým, který dokáže oslovit každého, kdo chce naslouchat dlouhou kouzelnou pohádku o životě a všem, co v něm zažijeme... Krása a dokonalost, jsou stejně jako život, pomíjivé. PS: malá drobnost, trochu mě zklamal Fincher ohledně úvodních a závěrečných titulků... Škoda, že si využil ve filmu Sedm "titulky pozadu", tentokrát by se hodily...nebo cokoliv, krom obyčejného textu. (06.02.2009)

Emocionální chlad, který postihl valnou část ČSFD u Nouzového východu, jsem já pocítil u nového Finchera. Řemeslně přesně zvládnuté, leč se nejedná o nic víc (včetně herců) než profesionální standard. Nedostatek nápadů při rozvíjení mentálního vývoje hl. hrdiny je v kombinaci s šíleně přestřelenou stopáží takřka smrtící. Fincher kočíruje zdatně, ale nebýt opětovné kombinace vizuálních triků a detailně promyšlených kompozic (viz. Zodiac) při vytváření dobově fantaskní atmosféry, nejspíš by mi v hlavě neutkvělo krom skvělých masek zhola nic. (08.01.2009)

Robi mi radost vidiet dozrievat (starnut) vynikajuceho rezisera, ktory stale dokaze tocit dobre filmy. Ten film pritom vobec nemusi byt epicky, aby bol velky, nemusi byt fontanou srdceryvnych emocii, aby bol dojemny a nemusi byt dokonaly, aby bol krasny a vedel si ziskat moje sympatie (i ked je dokonale natoceny). PS: Spomedzi mnozstava odkazov a prepojeni (v pribehu i style, v praci s hercami, konkretne B. Pittom), ktore film obsahuje, mi najvacsi usmev vykuzlil moment, kedy si postava Julie Ormond prezera fotky z dalekych miest, ktore Benjamin - Brad navstivil. V hlave mi ihned vystali spomienky na istu legendu o vasni... . PS: Na druhe pozretie este chutnejsie. Vsetko ma svoj cas... . (02.02.2009)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona je bezesporu nadprůměrný film. Bohužel mi ale přijde, že je určen spíš než divákům filmovým kritikům. Ono se sice vlastně ani nedá moc vytknout (teda kromě přestřelené stopáže a z ní vyplívající občasné nudy), člověk navíc může jen smeknout před excelentní prácí maskérů, ale...chyběly mi tu emoce (a ty já v žánru drama prostě vyžaduju). Vůbec jsem je z filmu necítil a moje snažení vcítit se do Benjamina a fandit mu, přišlo v niveč, protože právě hlavní hrdina mi přišel neuvěřitelně prázdný, jako by ani nebyl duší přítomen, jen proplouval životem a čekal na smrt (to se sice trochu změnilo, když spolu začli Banjamin a Daisy žít, ale na nějaké vciťování se do pocitů hlavního hrdiny už bylo dost pozdě). Hodnotím silnejším průměrem a vznáším prosbu: Davide, vrať se prosím k thrillerům! (snad Ness...) (11.07.2009)