Parfém: Příběh vraha

nu, zrovna jsem to viděl znovu po velmi dlouhé době, tak se právě dokopávám aspoň ke krátké písemné reakci.. Tykwer přichází z dalším velmi neobvyklým snímkem, tentokrát ale zcela s jiného soudku, kde by nějaké Bushido nevydrželo ani vteřinu a spáchalo seppuku, ač je to věc neživá.. Zmapování života jednoho velmi talentovaného Francouze zapracované do jakési alternativní historie a využívající hojně všechny prostředky pro tu správnou auru (vypravěč) a atmosféru, je opravdu mrazivé, ale přitom čarokrásné a kouzelné. Další ze snímků, kde je naplno využíváno všech es, které si kinematografie schovává v rukávech svého velmi pestrého pláště, a podává divákovi všechny trumfy přímo k nosu - těžko byste asi našli více procítěný a pročuchaný film, neboť v mnoha estetiku ždímajících scénách se snažíte spolu s hrdinou cítit, vnímat tu obrovskou různorodost pachů a vůní. Ano film je 4D bez 3D, a musím říct, že tohle působilo mnohem inovativněji a vonavěji :) Kromě nepřéhlednutelných řemeslných kvalit, jak po stránce vizuální - práce s kamerou je právě to, co dělá film tím, čím je, či hudební - a to je zase faktor, který přináší osudovost a podtrhuje poetiku, ale není všechno tak dokonalé - obsazení nicméně žádný kaz ještě netvoří - hlavní hrdina je zahraný výborně, první pocity diváka, kdy ho vnímá jako smutnou oběť špinavých stok Francie, jsou rychle vystřídany zhnusením a naprostou nemožností mu jakkoliv fandit po jeho definitivním rozkladu v temné monstrum vysávající nevinnost.. Jak tu někdo v komentářích už zmínil, ty slzy tam dát nemuseli, stejně jsem mu to nevěřil. Další postavy jako Rickman či Hoffman podávají to, co se od nich očekává, no éteričnost Rachel Hurd-Wood je popsatelná jenom těžko. Nádherná pohádková bytost a rudé vlasy jsou prostě nádherné.. Ale k těm chybám - děj není tak konzistentní jak by měl být, často se zdá, jako by přeskakoval, ne vždy popíše situaci tak jak by měl, no a ten rychlý závěr, který se ale nakonec promění v naprosto WTF a k tomu celé v slow-mo, mně moc nepotěšil. Úplný závěr už zase ano, to jo, a chápu, co tím asi chtěl autor říct, celým filmem se vine silná morbidita a taky černý humor, o zesměšnování různých institucí nemluvě (jeptiška a mnich vládnou :)). Ale takhle stylizované mi to prostě vůbec nesedlo a tu hranici vkusu, na které se film celou dobu držel tak tak, tohle překonalo směrem dolů.. No, možná to vypadalo, že chci ještě vytahovat něco víc, ale to by bylo k chybám asi tak všechno :)) SUMA: Art ve velkofilmovém provedení, plný nádherných audiovizuálních perel, řemeslně naprosto vyhovující snaze předvést divákovi tajemný svět pachů, ale trošku selhávající v samotném finále. Poetika a umění tolik nebavila už dlouho. (20.06.2012)

Atak vjemů. Tykwer nabídl zraku místy až hororovou podmanivost neštítící se naturalismu, uši polaskal vznešeným hudebním doprovodem a nebohého diváka svou iluzí téměř přesvědčil, že může zapojit i tolik podceňovaný čich. Ta hmatatelná snaha dostat tam přesah a pokořit nezfilmovatelnost ale byla provázena marností banality a se závěrem zůstala na patře pachuť, při které mému otupělému já začal šestý smysl našeptávat, že ta třináctá esence je extrakt z podpaží Heleny Fibingerové (po pátém pokusu). A co je nejhorší, Rickman a Hoffman ještě nikdy nebyli tak průměrní.. (06.11.2020)

Čichám, čichám rusovlásku… Předchozí Tykwerovy filmy byly v některých momentech neestetické jenom proto, aby vynikla estetičnost všeho ostatního (zachraňování života na začátku Princezny a bojovníka, soulož dvou cizích lidí v Nebi). Parfém je jiný, odporný od prvních minut. Vše začíná absurdní, téměř parodickou scénou porodu a poutavou (ne vždy pěknou) vizuální formou přes mnoho voňavých či naopak smradlavých scén pokračuje až k hořkosladkému finále a nejmasivnější scéně skupinového sexu, jaká kdy byla v mainstreamovém filmu k vidění (fakticky!). Zprvu se mi líbila Tykwerova odvaha ukazovat věci bez příkras – dušení kojenců, mlácení malých fakanů, červi, bláto, zvratky, krev, hnus! Střídavě mě bavily slušně zrežírované thrillerové sekvence, úžasné vizuální nápady, hravé výkony vedlejších herců (ač Dustin má navíc), a děsila demence všeho ostatního, včetně samotného Jeana-Babtisty. Má citová zmatenost kulminovala během rozporuplného finále, které musí patřit do jedné z vyhraněných kategorií „genialita“ a „pošahanost“. Nevím, ohledně této konkrétní části filmu se jakožto ignorantský neznalec předlohy nedokáži jednoznačně rozhodnout. Zbytku dávám tři hvězdičky jakožto noblesním černým humorem projasněné exhibici jednoho příliš snaživého režiséra. 70% Zajímavé komentáře: kleopatra, POMO, Galadriel, Marius, ripo, MIMIC, Jordan, dzej dzej, jahol, Desperado, agathon, Dero, mUy_FragiL (09.10.2008)

Zase to pověstné čtení knih před zhlédnutím filmu. Samozřejmě beru výtky vůči zklamanému divákovi, že si to nějak vysnil a teď je zklamán, že to měl v hlavě úplně jinak. To všechno beru. Ale neberu tvůrčí zlovůli v naprostém, naruby obráceném vyznění hlavní postavy. Grenouille je - ze samotné podstaty - odporně podlézavá bestie, klíště, které trpělivě vyčkává a pak vysává oběti a zároveň jim podkuřuje a chlácholí je. Stejně tak i na konci - když mu ukápne slza. Byl jsem ochoten odpustit jákékoliv nedostatky vůči předloze, ocenil jsem i občasné zrychlení a zlogičtění (ačkoliv ten hlavní laps, který mi kazil i knihu, zůstal), ale aby Grenouillea dohnali k citům (byť minimálním) to bylo moc... Polidšťování postav nenávidím, zejména ne těch do morků kostí prohnilých a plných žluče a nenávisti. K plusům patří kvalitní a spolehliví herci (i když i ta Hoffmanova postava doznala patrných změn, to tam nemohla zůstat alespoň jedna postava podrazácká, sobecká, úlysná?) a vizuální stránka. Co mě rovněž těší je, že se nezalekli závěru. (05.01.2008)

Nemám slov. Vím, že Tom Tykwer je talent, ale žádný z jeho snímků mě ještě takhle neodrovnal a taky jsem vůbec nečekal, že na mě nějaký tak silně zapůsobí už na začátku roku 2007. Původně jsem si myslel, že mě budou rušit třeba vypravěčské monology, ale nekonec se ukázalo, že jen umně zapadnou jako kolečko do stroje režisérova záměru. Vizuální lahůdka, úžasná jízda (kterou ale musí režisér na chvíli zvolnit, jinak by se to nedalo vydržet :-), nečekané emoční a herecké orgie a ty opravdové taky. A divákovi nezbude, než s otevřenou pusou zírat na plátno, i když by chtěl několikrát svou hlavu odvrátit. (19.02.2007)