Drahá maminko

Další z pohledů dcer na svou slavnou matku, je vedlejší, že té adoptované. Vtipné je, že ji k psaní předlohy k filmu přiměla skutečnost, že byla vyděděna. Tohle totiž lidi zajímá, praní špinavého prádla na veřejnosti. Ovšem, přiznejme si, není u Vás doma občas také taková hysterie? Třeba já se takhle běžně chovám, když mám PMS nebo když objevím na sporáku fleky nebo na stole drobky. Ale vážně. Absolutně nechápu ty maliny. Ten film je úžasný, mrazivý, děsivý, občas až tragikomický a Faye Dunaway prostě skvělá. Můj syn, který ještě ani nemá rok a půl, po náhodném shlédnutí jedné scény ztratil chuť k jídlu a kdykoli se mi povedlo film zastavit, a na obraze byl obličej Joan/Faye, začal se bát. A já se mu vůbec nedivím. Moc se ale těším až si film pustím znovu, ve větším klidu. Nevím, kde je pravda, nevím to u Joan Crawford, nevím to u Marlene Dietrich nebo u Jany Brejchové, o kterých dcery také psaly svým způsobem nelichotivě, byť je jistojistě velmi milovaly. Ale když je tolik milovaly, proč jim nevadí vydělávat na jejich slabostech? Kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Co se děje za dveřmi řady domácností, v nichž ženy ztrácejí půdu pod nohama, ať už ztrátou partnerů, atraktivity, zaměstnání, vlivem menopauzy, a bůh ví čeho ještě. Život není peříčko a mít děti v pozdějším věku plus posedlost čistotou a vlastní dokonalostí rovná se průšvihu. Já bych Faye za ztvárnění téhle nešťastné a zlomené ženy dala spíš Oscara. (03.05.2024)

Moc se mi to líbilo. Zejména proto, že je to opravdu podle skutečných zážitků adoptované dcery. Celý příběh je sám o sobě důkazem toho, že jestliže člověk prožije nedobře své vlastní dětství, nikdy už se mu nepovede prožít život vyrovnaně. Je jedno, kolik v něm sklidí úspěchů, kolik lidí mu zvyšuje sebevědomí, prostě ho už dodatečně nezíská a není cesta, jak to dohnat. Chová se nevyrovnaně a přenáší to na další generace. Je to deprimující, ale je to bohužel s většími či menšími odchylkami neměnný zákon. (18.04.2010)

Nemám ponětí, jaká byla opravdu Joan ve svém soukromí, známe přece bulvár, jak to chodí. Nicméně jsem Drahou maminku viděla asi třikrát a nikdy mě neomrzela. Výborné herecké výkony k tomu samozřejmě přispěly, jen jsem tiše doufala, že skutečná realita nebyla snad až tak drastická, to bych pak jako Christina reagovala možná podobně. (06.10.2015)

Joan byla ďábel :-) Faye Dunaway rozehrává ztvárnění jedné z největších hvězd zlaté éry Hollywoodu a divákovi pomalu tuhne úsměv na rtech. Z lehce neurotické herečky se stává monstrum, které rozpoutává na plátně peklo. Zbytek je klasická autobiografie, ale i těch pár doslova horrorových scén člověka upoutá. Když se filmová Joan vplíží do temného dětského pokojíčku s pleťovou maskou na tváři, doprovázená svým pokřiveným stínem a jednou z nejklasičtějších hlášek na rtech ("No wire hangers, ever!"), zastíní nejednu klasickou horrorovou postavu ... (27.07.2008)

Protože film nepovažuji za příliš myšlenkově přínosný, uvedu jen pár úvah, které mně přitom napadly (pokud jsem je nezapomněl): 1. Můj kamarád Honza Poláček z Brna (zemřel už hodně dávno na rakovinu) regoval na výletě s našimi prvorozenými syny na pád toho svého do kaluže blátivé vody takto: Lukášku, to děláš naschvál, aby to maminka musela prát. Jakoby neměla s těbou už tak dost práce... atp. Zprvu jsem se cítil jako spoluvník, ale pak jsem mu vynadal, aby děcko duševně nedeptal. 2. Kamery, které nás nutí být herci. Nehrajeme už před bezpečnostními kamerami, když začne blikat červené světýlko? 3. Faye Dunawayová hrála asi dost dobře. Byla mi nechutná i fyzicky, i v okamžicích když se cítila šťastná. 4. Její nejstarší adoptované dítě byla dívka slušná, citivá, tolerantní atd., takže asi přece jen byla dobře vychována. 5. Opět mi to přimělo Pasoliniho ideu: "Všechno čisté, zrcadlově lesklé a světlé, tak jako všechny činy špatného svědomí. (28.09.2018)