Šťastný smolař

Fášeny Her Angst, ich pišu fám, abych informoval, šé tentokraté nepovedlo se, bochušel. ~~~ On se nám Jirka snaží, snaží se i samotní herci, ale výsledkem je nuda, u které dvě třetiny trojčlenného osazenstva obrazovky televizní upadalo v hluboký spánek. Já se tak nemohl věnovat samotnému pohádkovému příběhu, anžto jelikož a protože jsem se jal zahraňovat rodinné členy před pádem ze židle na, byť kobercem pokrytou, přesto stále poněkud tvrdou zem. Pohádka se vlekla a nic moc ani nedělo. Jediným plusem tak bylo Trojanovo blábolení, které ale bylo poněkud okatým pokusem zachránit ještě co se dá. Těžko říci, jak velkou měrou přispěl samotný Jirka, pisatel scénáře nebo dramaturg. Divákovi, čti "mě", je to ale oupelně šumák a fukák, já se prostě nudil, podobně jako minulý rok u příšerné Micimutr. Tentokrát si, Jiříku, přelil, bochušel. (25.12.2012)

Chameleon Ivan Trojan je vždycky zárukou kvality, nejinak je tomu i u o téhle hravé televizní pohádky, škoda jen, že se chce zalíbit dnešní době až moc okatě. Když už hrozí, že Trojan veškerou pozornost strhne na svou postavu, přispěchají režisérské otěže už vpravdě zkušeného Jiřího Stracha, které dají prostor i jiným. Nadčasově rýpe, má nadhled, lehce bojuje s tempem a strojeností, jinak ale ve vánoční čas chutná velmi dobře!! (10.01.2013)

Těžké vánoční zklamání, nesoucí nepříliš překvapivě jméno Epstein. Jiří Strach tu ne snad šlápl vedle, ale rozhodně zdaleka nevyužil potenciál, který měl v rukou. Šťastný Smolař je těžce nevyvážený počin - nejkřiklavěji to lze demonstrovat na tom, že sledovat Ivana Trojana v roli krále lhářů je radost nad radost, ale zápletka s principálem a hlavně jeho matkou je zoufale průhledná. Je to opravdu škoda, protože scény zabývající se osobními strastmi hrdinů jsou na pohádku až nezvykle silné. Silná káva je ale bohužel taky podivná stylizace doby a prostředí, ve kterém se putování smolaře za dítětem Štěstěny odehrává. Bohužel musím říct, že Janákových Dvanáct Měsíčků je mi - přes svoji "prvosignálnost" a vyprázdněnost - z Vánočních pohádek roku 2012 tou milejší. (31.01.2014)

Opět se potvrdily profesionální kvality režiséra Jiřího Stracha, jeho týmu a vhodně vybraných hereckých osobností. Zařazení této nádherné pohádky Českou televizí na vánoční svátky je jistě bezpochyby správné, já osobně bych však upřednostnil Štědrý den. Ve srovnání s Dvanácti měsíčky Karla Jandáka s nepovedenými dialogy a téměř puberťáckými poznámkami Měsíčků či očividnými prvky Mrazíka jednoznačně u mě vede prim Štastný smolař. S přihlédnutím ke zdejším komentářům se mi pozdává, že český divák je pravděpodobně v globále poněkud rozpolcený a navíc nepřející. Proč tolik zlých slov? Proč tolik nenávisti? To opravdu musíme být ke skutečnému úspěchu českých tvůrců tak opovržliví a nenávistní? Jistě má každý právo vyjádřit svůj názor, ale se zachováním jisté míry úcty k práci jiných. Umíme vůbec tady v Česku dělat něco jiného, než kolem sebe jen plivat nenávistná slova, někdy i s hrubými pravopisnými chybami? Je to k zamyšlení. Žij a nechej žít! ..... poznámka: nejsem zaměstnanec ČT, ani režisér či herec, a vůbec jim nezávidím tak nepřející české diváky. Tak si alespoň zahraji kostky o Haničku http://advent.ceskatelevize.cz/#stastny-smolar (26.12.2012)

Ach jo. Další pohádka, která vypadá, že ji přes víkend napsal nějaký pologramot se spoustou nápadů. Zase se všechno přehrává a dohromady nic nefunguje. Přitom ve fungující pohádce by spojení smolařského hrdiny s Trojanovým Kdokolivem (nebo Kýmkoliv?) bylo trefou do černého. Nebo ten Javorského převozník - v jiném filmu by to mohlo být krásné "cameo", tady jen ruší (když už, tak měl tedy dostat víc prostoru). Co ovšem stojí za pozornost, je obsazení Bohdalové, která v nejedné pohádce působí už pomalu jako rekvizita sui generis. Vidět tuto paní nezbytnou prakticky po celý film jako ležící umírající stařenu - zcela adekvátně hereččině věku - dává zážitek velmi odvážného (a zdařilého) završení jedné kontinuální kariéry. Problémy této pohádky (krom její slabé působivosti) bych ilustroval na podivném jednání Karlose: svou matku až nepříčetně miluje, podniká vše pro její uzdravení, ale Haničce, kterou má ráda a která jí působí útěchu, ubližuje. Ve finále prohraje jeden bezvýznamný šermířský souboj, čímž prohrál štístkovou nevěstu, kterou chtěl stejně zabít, pořád má ale palác plný zlata a jeho matka se právě uzdravila. To je dost dobrá bilance. Co nyní udělá? Uteče z paláce a dá se znovu na nuznou cestu "táhna svou káru dál atd." Ovšem největším přešlapem je postava Štěstěny a prakticky všechno, co s ní sovisí. Ačkoli to Veškrnce v této roli sluší, chlubit by se jí rozhodně neměla a Epstein by si měl po každém dalším nápadu dát facku a pak teprve se nad ním zamyslet a před každým novým scénářem stokrát napsat "Nebudu si půjčovat motivy, kterým nerozumím". (04.01.2015)