Králové ro(c)ku

„Beat the Devil!“ Rockový nářez roku! Roku 1994 dal Jack Black své šoumenství dohromady s kytarovými rify kolegy Kylea Gasse, z čehož se zrodila rocková kapela s nepřeslechnutelnými texty - Tenacious D. Tohle je příběh jejich cesty na vrchol. V reálu pošahaná mystifikace, střídající hodně sprosté písničky a hodně nevkusný humor. Film hodně hlasitý, hodně vtipný, ale skutečně ne pro každého. Již prolog s mladší verzi JB, jeho rebelující pubescencí a fotříkem v podání Meat Loafa, dává tušit, jakou cestu tvůrci zvolili. Řečeno stručně a výstižně: s ničím se neserou. Přesto mě překvapilo, jak daleko si dovolili v mainstreamové americké komedii zajít. Když pominu momenty vrcholně nevkusné („použij ptáka“), nezbytná camea Bena Stillera (na první pohled ho tutově nepoznáte) a Tima Robbinse, zůstává zde několik neskutečných okamžiků, jež podnítili mou zvědavost ohledně lesíku, v němž režisér našel a pozřel hříbky prazvláštních účinků (totálně zhulená pasáž s yettim). Vtipy do nás hustí s kadencí bubnování Johna Bonhama, některé kolem prošumí bez většího efektu, jiné vám budou v uších doznívat jako zvuk Gilmourovy kytary. Hudba Tenacious D není geniální, texty nejsou geniální, nejsou ani geniálně hloupé, ale hoši do toho jdou na plné koule, i když nehrají hlavou, ale srdcem, a finální duel… that was rock’n roll! Mám rád komedie od členů frat packu, přesněji: mám pro ně slabost a rád jim odpouštím jejich přílišnou slaboduchost. U Králů jsem musel odpouštět více než obvykle, ale bohatě mi to kompenzovala nářezová hudební čísla. Krom toho, Jack Black je ďábel a parodie na Mechanický pomeranč fungovala. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, B!shop, Beky, Red Meat, arkie (18.06.2008)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Efekty 6/10/// +Jack Black, hudba, některé nápady -divnej scénář a příběh/// Tak ze začátku to mělo hodně slušněj rozjezd. Především výborná hudba a dobrý humor. Později už člověk začal tápat jestli se to bere vážně a chce to být "životopisným filmem" a nebo to má být jenom velkej úlet. Kdyby zůstalo u toho prvního, tak to mohlo být i hodně zdařilé hudební dílko. Vzhledem k tomu, že se to ale vůbec nebere vážně je to prostě jen děsněj úlet, kterej nakonec nemusí sednou každému. Zvědavej jsem na to byl dost, proto je škoda že ke konci mi to už moc zábavné nepřišlo a ani během filmu jsem si bránici neuřechtal. Každopádně pro milovníky rocku asi o hvězdičku lepší film./// Celkem 65%/// (25.08.2009)

Bavil mě nápad s trsátkem osudu a ďáblem samotným, bavily mě textově svérázné songy doplňující děj, bavili mě známé tváře v malých a o to vtipnějších roličkách a vlastně mě bavil celý tenhle film. Jediné, co mě nebavilo, byl český dabing, kdy to zase distributor totálně zvoral a nepřeložil titulkama písně, které tvoří velkou část děje a mají stejný význam jako přeložené mluvené slovo, takže pokud neumí divák anglicky, bude mít z filmu poloviční zážitek, což není můj případ, ale méně jazykově nadaným dabing prostě nedoporučuju. Jinak nemám výtky, povedená komedie. (05.02.2011)

Stylová rocková hudební komedie, která předvede pár perfektních scének, vystřihne několik nezapomenutelných hlášek, ale slabší části a dvě tři opravdu trapné situace ho stahují do vod průměru. The Pick of Destiny je ale neotřepané a toho si cenním, navíc hudební části jsou textově geniální a hudebně chytlavé - sám si nedokážu vysvětlit, proč dávám nakonec jen mírně nadprůměrné 3* (6/10). Možná právě proto, že kdyby film byl spíš rockovým muzíkálem, než průměrnou komedií se záblesky geniality v několika málo hudebních číslech - byl by to nářez! Škoda... (03.04.2007)

Jacka Blacka jsem až do tohohle filmu považoval za idiota. Neprávem. Tohle je hodně povedená hudební komedie. Ne, že bych se pořád tlemil, ale tak nějak jsem se celou dobu usmíval a bavilo mě to. A třeba laskavý dialog o tom, že ďábel je v každém z nás, v srdci, mě odrovnal. Když se k tomu přidají ještě camea Bena Stillera (luxusní převlek!), Meatloafa a hlavně Tima Robbinse, je z toho asi nejpovedenější hudební komedie, co jsem viděl. (06.10.2007)