Hry bez hranic

Jeden z nejlepších soutěžních pořadů typu Pevnost Boyard či Po stopách Xapatanu. Sledovat jsem to začal více až někdy v 90. letech, ale dodnes si pamatuji i díly bez české účasti. Můžu to vidět i po několikáté repríze a pořád to přináší moře zábavy. Jenom naše moderátorka Marcela Augustová to trochu přeháněla z optimismem :-) Jsme čtvrtí nejlepší v Evropě a to je pořád skvělé :)) (ze 4 týmů) (01.07.2010)

Pro mě je tohle kultovní soutěž, na kterou jsem se díval už jako malý. Kam se hrabou dnešní přiblblé soutěže, které člověka jen nudí.... A navíc u téhle geniální soutěže jsem zapustil své televizní kořeny, přes které jsem se dostal od soutěží k filmům. Hry bez hranic byl největší soutěžní mezinárodní projekt, jehož slávu nikdy nic nepřekoná a já budu navždy na ně vzpomínat se slzičkou u oka (nebo v oku?) (16.10.2006)

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)

Krásné to časy...takový první pokus o FearFactor:D Strašně rád vzpomínám na hry z Itálie, Portugalska a Švýcarska..tam byly překážky a úkoly krásné. Co ale z hlavy nemůžu vytěsnit jsou ty české verze...Kdy ve chmurném počasí před poloprázdnými tribunami závodí účastníci ve velice levných modelech úborů na překážkách z kulisárny Kavčích Hor vyrobených rukou Stanislava Holého, jenž mi vždycky připadaly víc než depresivní. To bere pořadu v mých očích jednu hvězdu dolů:/ (13.04.2011)

Týmová Drtivá porážka, kde hrají země Evropy proti sobě v co nejšílenějších a nejdementnějších disciplínách. Je sranda nejenom pozorovat snažení soutěžících v nemožných kostýmech, ale především fandit českému "nároďáku", protože prostě člověk chce porazit ty Portugalce, Angličany a tak. Stupidní paráda. 95% (20.07.2016)