La Boum
The Party
Režie:
Claude PinoteauKamera:
Edmond SéchanHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Sophie Marceau, Claude Brasseur, Brigitte Fossey, Denise Grey, Dominique Lavanant, Bernard Giraudeau, Jean-Michel Dupuis, Richard Bohringer (více)Obsahy(1)
Žádná dcera se nevyhne pubertě, žádný rodič se nevyhne únavě. Poslyšte, také jste zažili, že vašemu dítěti nic nejde pod nos? A proč vlastně pláče - vždyť mu nic neschází... Komedie o tom, co přináší do rodiny puberta, první láska, únava a stereotyp. O tom, že zdánlivě tragické a smutné věci nejsou vždycky k pláči a na nějaké se dokonce dá i umřít - smíchy... (Lucernafilm Video)
(více)Recenze (29)
Jóó to bejvaly doby, kdy se nekorunovaná princezna francouzské kinematografie Sophie Marceau poprvé zamilovala a uslyšela svoje první bušení srdíčka a po tváři jí stékaly první slzičky z nešťastné lásky, když dialogy k filmům nepsali vypočítavý producenti, ale sám život, když největším efektem ve filmu nebyl počítačový trik, ale pohled do očí, když humor byl nenucený a přitom zábavný a když jedna báječná generace umělců točila ve Francii jeden milejší film za druhým. Jóó to bejvali doby, kdy filmová postavy nepřipomínaly roboty s patentem na dokonalost, ale každého z nás. Jóoo to byly doby, kdy jsem prožíval svou první lásku, nesměle jsem se účastnil prvních večírků, jen proto, že tam byla ONA, styděl se za svoje rodiče při odejzdech na tábor, protože jsem chtěl všem ukázat, jak už jsem strašně dospělej a přitom v ruce držel namazanej chleba od maminky. A kdy na rodičovskou otázku, "Kdo byla ta holka co ti dala pusu?" jsem se zčervenal až na zubech. Kdy dospělácké láškování typu "To si jako na táboře už dáváte s holkama pusy?" jsem považoval za vrchol trapnosti a kdy si maminka mého kamaráda musela při oznamení "Já bych šla s Váma na tu diskotéku." vyslechnout "mámo ty si se snad úplně posrala, vždyť mě doživotně znemožníš" a následovala pravá maminkovská facka. Nádhernej film, kterej tohle všechno připomene, kterej umí hodně pobavit a ve kterým si na malou chvilinku zahrál dokonce i hudební genius Vladimír Cosma. Jo a ještě něco pro ty, kteří milují na francouzských filmech starší dekády každý detail. Večírek je jediným filmem ve kterým si společně "zahráli" Pierre Richard a Jean Paul Belmondo :-) ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $10,700,000▐ zábavný film o puberťákoch /60%/ ()
Nuž, Francúzov mám rád, ale VEČIEROK im zase až tak príliš nevyšiel. Uvoľnená atmosféra sa pohybuje v ležérnom duchu, obohatenom výskytom krásavíc Sophie Marceauovej a Claude Brasseurovej. Inak žiadna sláva. Neviem prečo mi som si pri pozeraní spomenul na "Antikristu" Natálie Nothombovej, najlepšej spisovateľky na svete. ()
Milé a typicky Pinoteauské..! ()
Hodně svérázná komedie, u které je třeba si uvědomit, že starosti třináctileté Vic jsou jen unondanou omáčkou (a nutností pro všechny příznivce krásné Sophie), protože prim hraje Claude Brasseur a jeho "dospělácké" problémy. Kapitolou samou pro sebe je dabing pro Lucernafilm, ve kterém dospělí imitují a dabují dětské postavy a Tonda Navrátil si tu kromě větší role profesora Erica střihnul ještě asi osmnáct dalších postav (ano, včetně několika dětí). ()
Mé hodnocení je čistě hormonálně-nostalgická záležitost. ()
Milé a okúzľujúce Prcičky v jemnom francúzskom štýle. Má to dobrú atmosféru a v dnešnej dobe, už retro štýl, zapôsobí. ()
28 let předtím než Sophie Marceau hrála v "LOL" postavu matky, si střihla roli dcery teenagerky, která zažívá první lásku. Ty filmy jsou si v lecčems podobné, byť ve "Večírek" pojednává přece jenom o mladších dětech. Zároveň se věnuje více a lépe postavám rodičů, a tak zdařile balancuje na hraně mezigenerační války, byť zde toto téma hraje menší roli než v novějším "LOL." I přes svoji nenucenou vtipnost je ale "Večírek" až moc ucajdaným filmem. Může za to hlavně ústřední hudební motiv, a vůbec celý ten příšerně nasládlý soundtrack. Takže ve výsledku o něco slabší než LOL, ale rozhodně bude zajímavé zhlédnout obě díla a porovnat Marceau jako dceru a matku. ()
Teleci roky v podani Sophie Marceau. Silenost!!! ()
Priemerny francuzsky film 60. rokov od rezisera Claude Pinoteau /Muz, ktery se mi libi/. 60 % ()
Začíná nový školní rok a školačka Vic se na mejdanu poprvé zamiluje. Její rodiče se zato rozcházejí. Dobrá rodinná komedie. ()
Jediný kdo stál za zmínku byl Brasseur, jinak to bylo celkem o ničem. ()
Málokdy se stává, kdy ve vás film vyvolá retrospektivní vzpomínku. I když nemusí být ničím specifickej, charakteristickej, může chytit vaše subjektivní postoje vůči nečemu, co se kdysi ve vašem životě odehrálo. Když jsem četl některé komentáře před videním filmu, docela jsem se některým komentářům smál, teď už se nesměju. Jsou chvíle, které dokazují, že může být film pro člověka víc než pohyblivými obrázky zo zvukom. Pro mě osobně je tohle právě tenhle případ. Občas si říkám, kéž by mi bylo zase 13 a vrátil bych se na jedno z míst, o němž platí, že jeho zdi by mohly vyprávět. Díky za tuhle živou vzpomínku :) ()
Mladučká Sophie Marceau a hitová pesnička z filmu dokážu v puberte narobiť zázraky. ()
Příjemná komedie s mladinkou debutantkou Sophií Marceau. Čtrnáct let a první láska, musel jsem se celou dobu jistě přiblble usmívat, moc milý film. Stejně mi to nedalo a občas se mi vybavila svůdná Sophie o šest let později ve snímku Sestup do pekel. Kohopak hrál Claude Brasseur, tipněte si... ()
Kam se tohle sere na Botu jménem Melichar... Na Troškovu klasiku jsem si vzpomněl víc než jednou. Nečekal jsem, že jednou budu kterékoliv jeho dílo stavět na cokoliv z francouzské kinematografie. Na film bohužel nemám, narozdíl od řady dalších, žádnou pamětihodnou vzpomínku z dětství, takže jsem vůči sentimentu přinejmenším v tomto případě imunní. Takhle jsem se už dlouho nenudil, a to počítám i hodiny strávené v práci, ch-ch. Sophie Marceau je na plátně ještě moc mladá a přestože stárnutí nemělo na úroveň jejího herectví žádný vliv, raději jí budu do rozkroku zírat v "Al di la delle nuvole", kde alespoň prokazatelně není pod zákonem, o čemž kromě data výroby filmu svědčí i viditelná monstrozita pubického ochlupení. Zpětně mě udivuje mě zejména zařazení do škatulky komedie. Vtipného se nestane * a to říkám s naprostou rozhodností * naprosto nic. Za celou dobu nedojde dokonce ani k ničemu, co by se nedalo čekat, takže jediným překvapením je právě a pouze TATO smutná skutečnost. Rozplizlost je ale až taková, že jinou škatulkovací altertnativu nenabízím. Situaci nevylepšuje ani nic, co občas vynáší i sračky do kladných čísel; na papíře by člověk mohl doufat třeba ve Vladimira Cosmu, bez jehož přispění by i takové L' Animal bylo o úroveň níž; tentokrát svými zamilovanými odrhovačkami vyloženě irituje. Před filmem na dývku běžela upoutávka na dvojku. Count me out. ()
Vidět to jako teenager, možná by to pro mě byl kult a dal bych hodnocení vyšší, ale vzhledem k tomu, že jsem to viděl v 27, tak nemůžu dát více než průměr. A to i vzhledem k tomu, že francouzské komedie mám velmi rád. Mám rád sice i ty americké, ale v nich jsou hlavní hrdinové většinou krasavice a hezounci tak dokonalý, že má pak člověk spíše blbou náladu viz nedávno viděný "Hlavně nezávazně". ()
První hraný film se Sophii Marceau a hned s obrovským talentem. Čekal jsem spíše herečku začátečnici. ()
Příjemný jemný snímek o dospívání a manželské krizi. Ano, hlavní postava tohoto filmu jde do puberty a tak začíná mít zájem o chlapce a život kolem sebe. A ani si nevšimne, že její rodiče si přestávají rozumět. Sophie Marceau je ve své první roli velice přesvědčivá. Romantismu příběhu pomáhá i líbezná melodie titulní písně, která se svou jednoduchostí až neuvěřitelně vrývá do paměti. Jemný humor, občasné hlášky, střídmě plynoucí děj. Takových filmů je opravdu poskrovnu. A jak jinak, opět kvalitu filmu sráží na kolena neuvěřitelně špatný český dabing. A je to velká škoda. ()
sonda do života 13 leté zamilované slečny, jejíž život tvoří večírky a tulení se při tanci na písničku, kterou ve filmu zrecyklují asi 6x. Pak je tam babička, která ji pomáhá dík otevřeným názorům a otec s matkou kteří si zahýbají ale nakonec se sejdou v benátkách. zkrátit to na 20 minut, bylo by to zajímavé... ()