Královská hra

Skvělý případ nacistické oběti a mučeného geniálního Žida a naproti tomu přítele a konfidenta nacistické strany a rovněž geniálního ruského hráče šachu. Ti dva se srazí na jedené lodi do USA a při společné bitvě nenechají jeden druhého vydechnout a rovněž tak i divák sledující neúprosný souboj pravdy s arogancí a děsivou lží!!! (28.07.2008)

"Já říkám, že určitý druh inteligence přináší trable a je zdraví škodlivý." Tak jako měl Hemingwayův Stařec svou rybu, tak měl Zweigův (a Hubačův) Dr. Kleibert svého Spitze-Čentoviče. Anebo ještě spíše samotné šachy, záchranu i prokletí mysli. Šachy tu působí jako droga, které se chce závislý člověk zbavit. Nerad používám superlativů, ale toto byla scénáristická a herecká hra stejně dechberoucí jako ta šachová. Scéna, kde Munzar jako Kleibert popisuje Růžkovi své věznění na gestapu je obrovsky silná a dokázala mě naprosto rozložit, přestože při ní nebylo ani zmíněno jediné přímé fyzické násilí. Jen nezměrná prázdnota oddělující člověka od světa a následně i od svého vlastního vědomí. A Hrušínský? Vedle jeho Čentoviče je podle mě i taktéž jeho Kopfrkingl jen příštipkář, a to přitom tento šachista zřejmě nikdy nepoužil fyzické násilí. Zatímco Kleibert byl obklopen samotou nucenou, Čentovič sám sebe obklopil svou představou moci srážející vše, co se jí postaví do cesty, i když k tomu volí šachové partie. (27.11.2016)

Jednou z emocí, která se mi uhnízdila v hlavě, je mírné znechucení. Druhou pak údiv, jak velkého obdivu se dostalo této prvoplánovité alegorii o boji mezi hrubou silou nacismu a slušnými lidmi, oběťmi. Hraju šachy víc než 35 let, několikrát týdně. Takže mohu prohlásit, že o filozofii této hry, se tady nic nedozvíte. Tvůrci buď neporozuměli tomu, jak se odráží povaha hráče do stylu hry, nebo se tím zabývat nechtěli. Každopádně nebyli to schopní promítnout do samotné partie. Čentovič je hrubě narýsovaná postava...arogantní, nevzdělaný, bezcitný...dělá věci z pozice síly - nacismus. A proti němu bývalý vězeň, mučený nacisty, který se snaží aspoň zpětně svým utlačovatelům postavit a přemoct je - dobrý člověk. Herecké výkony samozřejmě oceňuji ...ale jinak je pro mě tento film další z mnoha, ve kterých se autoři vymezují proti nacismu a válce, dost humpoláckým způsobem. Zatím nejlepším počinem o šachu, je pro mě Dámský gambit. A nejlepší o střetu mozků, stojících na opačných stranách barikád ...ani nevím, ale tento film jistě ne. (22.10.2022)

Časy kdy jsem pohrdal našimi televizními inscenacemi jsou snad už dávno prýč. Tohle byla láhůdka kde se za minimálních prostředků rozehrál velmi zajímavý příběh o jedné zajímavé hře. Herecké výkony pana Hrušínského, Munzara a Hančince byly skvělé. Happyend mi udělal radost, ale přece jenom jsem mu moc nevěřil. Ve knize prý dopadne všechno trochu jinak, čemuž se vůbec nevidím. Určitě zkusím i experimentální zpracování z roku 1963. (14.08.2019)

Roztahaná a unylá inscenace s prapodivně jednotvárným Hrušínským, a s přehrávajícím Munzarem. Čentovičova postava byla jednoznačné zklamání. Jakoby ji mistr vůbec neprožil, jen odrecitoval. Místo deklarované krutosti a prospěchářství jsem z ní cítil jen lhostejnost. Tón hlasu byl stále stejný, mimika taktéž. To mi na deklarovaného geniálního primitiva vůbec nesedí. I to by se dalo přejít, kdyby Královská hra trvala tak dvacet minut, při delší stopáži scénář obsahoval spoustu hluchých míst, a mám pocit že se některé scény téměř opakovaly. (18.07.2013)