Hellraiser

Reboot přistupuje k odkazu knihy a skvostných prvních dvou filmů s úctou. Většina lidských postav je něčím osobitá a zahraná aspoň normálně, což je u filmů s určitým množstvím k popravě poměrně zázrak. Bohužel příběh postrádá prvek nějaké nadrženosti postav po vyšším požitku nebo poznání typický pro barkerovské záležitosti a opravdový zápor pro Hellraiser je to, že brutalita a úmrtí jsou naprosto krotká. Nový Hellraiser vůbec v tomhle na starý nechytá a je udivující, že i makeup a vizáž cenobitů je s možnostmi dnešní technologie daleko míň působivější než v nízkorozpočtové jedničce z 1987. I obnažená páteř vypadá jako něco sestaveného z Lega a kdejaký výtvor potácející se z tetovacího salónu by vás vystrašil víc než tahle parta (malý CGI spektákl na konci nezmiňuji, protože přišel DOSLOVA s křížkem po funuse) . Jako horor to ujde, když snížíte nároky na brutalitu a smrti - to je ale pro něco s názvem Hellraiser mínus. (09.10.2022)

Bruckner si stále drží svůj vysoký standard a kultovní klasiku z osmdesátek pouze nevykrádá, ale zasazuje ji do širších a ambicióznějších významů. Nový Hellraiser tak není festivalem hnusu a hnisu s triviální slasher zápletkou, ale komplexnějším zamyšlením nad tím, co od života vlastně chceme a co jsme pro to ochotni podstoupit. A když už jsme u toho, viděl jsem v tom i efektivní výstrahu pro narkomany, jimž jehly navždy zpečetí osud a zbyde jim jen bolest a bědování… Scénář by chtěl doladit a hrdinové se zpočátku posouvají vstříc odhalení až podezřele ledabyle (a jejich setkání v ústředním sídle mi svým načasováním připomnělo nejvtipnější moment z komedie 40 let panic), ale vyprávění je jinak krásně plynulé a hororové elementy šlapou dobře - především pasáž po úniku ze sídla je hrátkami s prostředím vyloženě skvělá. Nejvíce mě tak podobně jako z originálu mrzí, jak jsou záporáci jen “polovyužití” - sami o sobě nahání hrůzu a zde ještě lépe funguje jejich ambivalence (jsou to zlí ďáblové nebo drsně spravedliví andělé?), ale jejich moc hapruje od ohýbání reality k neschopnosti projít dveřmi. Jinak jsem se ale nenudil, serióznější a výpravnější provedení mi sedlo a transcendentní motivy dotýkající se lidského těla i mysli jsou zde na hororový reboot, navazující na creature-feature originál, překvapivě působivé. Zdaleka ne tolik jako třeba v Martyrs, ale na mainstreamový streamovací produkt dostatečně.. 75 % (07.10.2022)

Mírně nadhodnotím, protože to je fakt jedinej díl tohohle bubáka, u kterýho jsem cítil respekt k Hellraiser loru (kterej byl plnohodnotnej IMHO jen u prvního Hellraisera a Inferna), ale zároveň jsem u sledování neměl pocit jako by to místama byla spíš nechtěná parodie na sebe sama nebo že tvůrci občas nevěděli, jak naložit se svojí vizí. Atmosféra, masky, hudba, kamera na jedničku a ikdyž scénář v několika pasážích trochu kulhá, na další díl v rukách tohohle tvůrčího týmu bych se s radostí podíval. (08.10.2022)

Pekelník změnil pohlaví (ach jo) a jeho restart je slušný. Prokletá pekelná kostka je opět na scéně a v rukou ji třímá opravdu neskutečně ohyzdná Odessa A´zion, která mně naprosto kazila dojem z filmu. To na ten casting nepřišla ani jedna vizuálně šikovná žena?! Se sérií jsem měl vždycky jeden zásadní problém: ani jedno setkání s Pekelníkem nebylo extra napínavé a extra nestrhlo. A tenhle problém nedokázal odbourat ani režisér David Bruckner. A určitě ani nepochválím vzhled Cenobitů. Nejhorší z celé série. Úplně směšná byla ta novodobá a designově málo působivá sestava. Pinhead, ten původní, měl vždycky celkem charisma, najednou je z něj žena, vystupuje jako The Priest, což je celkem v rozporu s logikou předchozích částí, kdy byl divákům zcela objasněn pohnutý osud prokletého muže, který vstoupil do služeb Pekla, měl posléze hlavu posetou hřeby, zdobil ho excentrický vzhled a stal se Pekelníkem. A hlavně vždycky, když se dříve na scéně zjevil, přinášel znepokojení. Pinheadka, nebo co krávu to vlastně bylo, nevnášela vůbec žádné znepokojení, prostě byla úplně marná a k ničemu. Tenhle film je poměrně umírněný v brutalitě. Gore se dostavilo v krotké formě. Tradiční mučení obětí formou napínání těl na ostnaté hrotce se objevilo jen ojediněle. Režisér dobře trefil dynamiku. Postupně to celé nabíralo na obrátkách a film se dostával do dobrého tempa. Milovníci Balkánu a tamní produkce, která přesáhla i do tohoto filmu, bezpečně poznají i v české kinematografii etablovaného Predraga Bjelace, který se zjeví na kratičkou chvíli v úvodu filmu. Záporné role se dostalo Goranu Višnjičovi, který se s temnými plány své postavy popasoval zdárně. A vše dobré z hereckého hlediska kazí jen ta držka Odessa, kterou by měli podarovat finanční sbírkou na estetickou operaci, pokud se nevybere dost peněz, už by nikdy neměla hrát ve filmech. Režijně se z toho dalo vytřískat klidně i víc. Pokud jste čekali od restartu série zázraky, měli byste svoje očekávání přece jen poněkud snížit a smířit se s ucházejícím nadprůměrem. 6/10 (27.10.2022)

Bruckner patří k těm současným režisérům, jejichž tvorba se mi líbí.  A tak jsem se na jeho Hellraisera pochopitelně docela těšil. A  fajn, atmosféra, hudba , prostředí , krvavé scény i Cenobiti samotní všechno je téměř tak jak má být. Ale brzy jsem se přistihl, že vyhlížím Pinheada, tedy toho, kdo se de facto stal značkou filmového zpracování Barkerovy novely. Chápu a respektuji volbu, která zřejmě přišla  po odmítnutí Douga Bradleyho, ikonickou postavu přepsat a přetvořit, ale já si díky tomu připadal jako v Noční můře bez Freddyho nebo Pátku třináctého bez Jasona.   Čili jedna zásadní změna, která možná více odpovídá předloze, ale osobně mi moc nesedla a pak paradoxně vlastně nic nového.  Areligiozní peklo plné bolesti, zase,  asi jsem čekal větu trochu více rozvitou. Silnější, ale trojka. (20.10.2022)