Matiné

"Thanks, mr. Hitchcock." Typický film Joa Danteho, který by podle mě měl být minimálně stejně známý jako jeho Gremlins nebo Lidé z předměstí... Matiné je vydařená americká rodinná komedie se vším všudy a užijete si ji o to víc, máte-li (kladný) vztah ke klasickým béčkovým monstr-hororům. Úplně nejlepší je snímek pochopitelně v momentech, kdy sledujeme kreaci Johna Goodmana, ale zbytek, věnující se dětským postavám, Kubánské krizi a zvláštní atmosféře strachu z jaderného útoku, není o moc horší. Nejmenší chybu nemá ani fiktivní drasťák o poločlověku a polomravenci Mant, jehož premiéře patří celá druhá strhující polovina, a moc se mi líbily i další drobnosti - třeba vtipně trapná ukázka z dalšího neexistujícího filmu o duchovi strýčka Cedrica, jenž se převtělil do nákupního vozíku. Vše vypadá skvěle, má výbornou dobovou atmosféru, falešné černobílé filmy se tváří velice opravdově... Takže schází "jen" pochválit hudbu Jerryho Goldsmitha, s nímž Dante spolupracoval už pošesté - a zase skvěle. Filmu dávám 4,5 hvězdy, které zaokrouhluji nahoru naschvál zdejšímu mizernému hodnocení a tomu, že před námi český distributor a tuzemské stanice Matiné tak důmyslně ukrývají. (07.07.2012)

Chtělo by se říct, že Dante předběhl svou dobu, když natočil poctu přednímu filmovému šejdířovi a eskamotérovi Williamu Castleovi v první polovině 90. let. Jenže pravdou zůstává, že ani dnes se filmy oslavující okrajové fenomény či překypující sofistikovanými odkazy netěší diváckému zájmu. Jen se o nich víc mluví, protože recenzenti se nyní rekrutují především z řad filmových fandů a nerdů. To nic nemění na faktu, že většinové publikum takové věci nezajímají, takže i snímky, jež u svého cílového publika dnes maximálně bodují (jako např. "Scott Pilgrim") ve výsledku končí jako propadáky. Stejný osud potkal v polovině 90. let také "Matiné" a Burtonova "Eda Wooda". Burton svůj snímek pojal jako ryzí poctu, takže posléze film nejen došel docenění, ale přímo zavdal k znovuobjevení fenoménu Wooda a jeho třeskutých produkcí. "Matiné" bohužel zcela zapadlo, za což bezesporu může fakt, že se zde rámec pocty zcela kontraproduktivně mísí s žánrem dětského filmu. Celá dětská linie vyznívá ve srovnání s Danteho dřívějšími dětskými dobrodružkami "Gremlins" a "Badatelé", jako že byla (možná producenty) násilně napasovaná na to, co mělo být hlavním tématem snímku. Zřejmě vlivem toho jsou pak dětské postavy lajdácky odfláknuté z hlediska profilace a motivací. Bohužel právě dětská linie ve výsledku podkopává nohy i jinak okouzlující poctě králi filmové propagace a přidaných atrakcí. Lawrence Woolsey v bodrém podání Johna Goodmana skvěle evokuje povahu a přednosti legendárního Williama Castlea a ve chvílích, kdy je právě on středem vyprávění, "Matiné" skvěle vystihuje to, co bylo hlavní silou Castlea: pomocí pompézně prezentovaných laciných triků udělat z projekce tuctového céčkového braku nezapomenutelný zážitek. Dante a spol. bravurně odhalují jednotlivé fígle, jako falešné virální kampaně pomocí najatých herců vystupujících coby mravokárci, i s úctou a nadšením dávají nahlédnout na kutilskou povahu samotných přidaných atrakcí. Jen nesouhlasím s mytizováním naivních diváků, kteří vše baší i s navijákem. Klíčem k úspěchu takovýchto podniků byla naopak ochota a touha publika se v kině pobavit a přistoupit na hru navzdory její průhlednosti a očividné umělosti. Po zkušenosti příznačně hektické a spartanské organizace promítání Castleova majstrštyku "Třaslavec" na letošním Festivalu otrlého diváka a neopakovatelném zážitku ze samotné projekce se navzdory nedostatkům "Matiné" nemohu ubránit dojetí a nakonec i zármutku nad tím, že Danteho evidentně srdcová pocta jednomu z jeho oblíbených velikánů filmové historie tlí v zapomnění. (08.04.2012)

Joe Dante skládá další poctu americké béčkové kinematografii a zároveň silnému dětskému nadšení z eskapismu, jakým bylo chození do kina v období politického pnutí za karibské krize, křišťálově čistému nadšení nejen ze stran dětí, ale i dospělých (výborný John Goodman) - no pokud jste cinefilové od dětství, Matiné nesmíte minout. Takováhle fandovská dobrodružství si kdykoliv nechám líbit. A William Castle by zatleskal. (18.04.2019)

Zrejme najmenej znamy a najviac zabudnuty Danteov film. Co je rozhodne skoda pretoze prijemnou dobovou atmosferou patri k jeho lepsim filmom. Ide o pribeh dospievania situovany do doby hroziacej atomovej vojny. Nie je to zrovna divacky vdacny namet, no to este neznamena ze nedokaze zaujat. Problem je vsak v nevyraznom scenari ktoremu chyba dramatickejsi dej, na druhej strane ho mozno vnimat ako poctu starym beckovym hororom s monstrami. Inovativne techniky Johna Goodmana na vystrasenie divakov v sale boli velmi zaujimave. Kto by nechcel v hororovej scene dostat pod sedadlom elektricky sok ? :D 65% (29.05.2009)

Po delší době jsem šel do nějakého filmu tzv. "čistý" - vůbec jsem ho neznal a nic o něm nevěděl (což mě, při vší skromnosti, samotného docela šokovalo :). A bylo to věru příjemné překvapení. Hned od prvních záběrů mě zaujalo, jak suverénně a kvalitně je Matiné po všech stránkách natočeno - žádná levná amatéřina, ale propracované pohyby kamery, práce s hudbou a pečlivá výprava. Ve filmu navíc skvěle funguje humor (což se o novodobých nevkusných amerických komediích dá říct jenom velice zřídka) a dobře vybraní herci, v čele s "velkým mužem béčkového filmu" Goodmanem, si své role užívají. Nad očekávání dobře je zvládnuto také na první pohled nezvyklé propojení klasického dětského filmu s linií reflektující samotnou problematiku divácké zkušenosti a předvádění filmu. O to větší bylo mé překvapení při zjištění, že Matiné bylo ve své době naprostým propadákem. ___ "Mant! Mant! Mant!" (05.04.2013)