The Tree of Life
Strom života
The Tree of Life
Režie:
Terrence MalickScénář:
Terrence MalickKamera:
Emmanuel LubezkiHrají:
Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastain, Hunter McCracken, Laramie Eppler, Fiona Shaw, Joanna Going, Kimberly Whalen, Jenny Shakeshaft, Will Wallace (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Texas, 50. léta minulého století. Jack O’Brien si prošel dětstvím plným her a krásné nevinnosti. Dospívání mu však přináší rozčarování a vztah s jeho otcem, který by mu pomohl tímto nelehkým obdobím projít, je dosti komplikovaný. Jack je ztracenou duší v moderním světě, která si klade řadu otázek a snaží se v životě zorientovat. Kde je pravda? Co je věčnost? Jak vznikl život... Hvězdně obsazený snímek je poctou životu, přírodě a světu kolem nás, jenž se nám odhaluje jako symfonie. Postupně, obraz po obrazu nám přináší epický a dokonalý příběh, který je aktuální dnes stejně jako před více než půl stoletím. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (961)
Hezky vypadající nuda. ()
Terence Mallick ve své druhé nejlepší podobě. Symfonický orchestr přenádherných obrazů, hudby a života tak, jak je. ()
Krásné prostředí a několik nádherných vizuálních obrazů. Někdy jsem nechápal jestli je to vůbec film. Začal jsem se ztrácet a drama mě začalo nehorázně nudit. Hudba je skvělá, ale upřímně jsem Tree of Life musel chvílemi přetáčet. Tento film není rozhodně pro každého. Mě bohužel neřekl nic, ale je to spíše pro labužníky symfonií, přírody a hudby, která pro mě zatím také moc není. Podobný film už nechci vidět a nejspíš jsem se ještě dostatečně nevyvinul, aby mě tento snímek mohl bavit. Pro starší publikum, lidi co rádi čtou, mají rádi přírodu, apod. je tento film na místě. Pro mladé diváky a teenagery naprosto nekoukatelná záležitost, samozřejmě pokud nemají rádi poezii. Dávám si minimálně 10 let a podívám se znovu. Budu na toto dílo koukat určitě s nadšením. Bohužel teď jen 2/10 = 25% ()
Filozofická úvaha nad životom - jeho krásou i hrubosťou, dospievaním - jeho strasťami i radosťami. “There are two ways through life the way of nature, and the way of grace”. Otec, hlava rodiny, predstavujúci prírodu (nature) a matka, predstavujúca láskavosť (grace). __ Najmä zo začiatku snímky nám Malick ponúka nespočetné množstvo obrazcov a scenérií krás prírody, ktoré len na oko nemajú žiaden význam. Treba si však počkať, pretože ich pravá hodnota sa začne odtajňovať počas priebehu snímky a stopercentnú definíciu všetkých hádaniek, hlavolamov a skrytých myšlienok režiséra, divák odhalí až po viacnásobnom zhliadnutí. Tým chcem povedať, že ďalšia projekcia je absolútne nutná. Teda, pokiaľ vás táto nádhera (ktorá ako všetci správne tvrdia, nie je určená pre každého), neodradila už po prvej projekcii. [MFF Cinematik 2011, PN] ()
Po několika projekcích mě film pro svou zbytečnou explicitnost stále výpovědně trochu míjí, filmařsky se ale nepopiratelně jedná o jeden z nejlépe natočených a odvyprávěných snímků v historii. Ze Stromu života se proto opět stává typický Malick, který nemusí vždy myšlenkově zaujmout, svým filmovým umem ale rozkládá (věrné) diváky na molekuly dokonale. ()
já pochopil i dinosaura i záměrnou absenci (absenci?!?) příběhu ... jen existuje mnoho slušných filmařů, kteří podobné téma umí podat líp. ()
Brad a jeho brada, hoho. ()
Žiaľ, len veľmi málo respektíve skoro vôbec sa mi nepodarilo naladiť na rovnakú spirituálnu vlnu s pánom Malickom. Snažil som sa zo všetkých síl no nešlo to. 50/100 ()
Po tomto filmu by měla v kině zůstat světla zhasnutá ještě alespoň hodinu. (...) (…) Nevydržel jsem to a vypravil jsem se na film podruhé. Pár lidí během promítání zase odešlo, mnozí jiní se i tentokrát začali ve chvíli, kdy se na plátně objevil dinosaurus, smát, další si šeptali jako žáci na nudné hodině. A přitom Strom života není složitý snímek: naopak, pojednává o těch nejprostších pravdách, klade ty nejzákladnější otázky, a od diváka nežádá ani tolik intelektuální výkony jako spíše pozorné ztišení, kterého televizí a internetem rozptýlený, městem ohlušený, novinami o údiv nad podstatnými věcmi připravený divák dnes není příliš schopen. A jsou další důvody, proč Malickovo dílo vyvolává neklidné vrtění se v sedačkách: vyžaduje totiž otevřenost pro Boha, samo je jednou dlouhou, mnohohlasou modlitbou ve slovech, obrazech i hudbě. Jenomže v České kotlině je Bůh tabu jako málokteré jiné téma – ve slušné společnosti se o něm prostě nemluví a také slušné snímky o něm mlčí, jinak je to navýsost trapné (v soukromí ať si každý dělá, co chce). Dalším důvodem divácké rozpačitosti může být neschopnost uzávorkování ironie, jež je českým národním sportem (sportem, na němž se jako na jednom z mála podílím) a která nás chrání někdy před hloupým patosem, jindy však žel před skutečností. Ke kinematografii u nás patří nadsázka a smíchem se bráníme příliš vážným otázkám. K porozumění Stromu života by mnohým, kdo litovali zakoupeného lístku, možná pomohla též orientace v Bibli. Ve zkratce, velmi neexplicitně, v aluzích leckdy nenápadných se tu totiž představí příběh Stvoření a Pádu, Kain s Abelem, podobenství o ztraceném synu, Pavlovy listy („Dělám to, co nenávidím…“) a zejména kniha Job. Neznám druhý film, který by byl tak plný touhy po Bohu. A přitom tak neagresivně, nekazatelsky… Mnoho by se k tomu všemu dalo napsat, ale rozebírat Malickův opus na částečky je škoda. Je určen k rozjímání, k přitakávajícímu zakoušení, ne k analýzám. Rozložit do slov jde stejně málo jako třeba nějaká Bachova kantáta. ()
Tomuhle snímku jsem loupnul dvě slunce a ani jsem nemrkl. Čím to je, že jsem si byl nedávno tak jistý...? Že by náladou která mě ovlivnila, nebo snad nevhodně zvoleným žánrem, než na jaký jsem byl v tu chvíli naladěn? Dnes, už si tak jistý nejsem, lehce bych se mohl vytasit s odpadem a nebo naopak s pěti slunci. Jenže, jak obhájit to mé hodnocení, jak jsi mám být jist, že jsem tenhle snímek plně pochopil. Jsem jen obyčejný člověk, nefilosof, nefilmový kritik. Navíc, nikde není psáno, že pokud bych byl, grokoval bych tento snímek do plna. Ano, nohl bych si říci, "srát na to, vždiť o nic nejde". Ale ona to není zase až tak pravda. Při rozhodování vždy o něco jde a každé rozhodnutí částečně ovlivní jednání v budoucnu. (uplynulo 15 minut) Asi to budu muset udělat jednoduše, jako ve škole. 1 slunce dávám za herecké výkony, druhé slunce dávám za scénář, třetí za hudbu, čtvrté za celkový výsledný dojem, díky kterému na tenhle film jen tak nezapomenu. ()
Terrence Malick ve svém posledním snímku rozjel lépe řečeno filozofické dílo než kinematografické. A současné tvorbě se jen minimálně podobá. Děj Stromu života není chronologický, obsahuje několik časových i mimočasových rovin (například život po smrti), scénář se skládá spíše z několika scén šikovně poslepovaných k sobě než z lineárního děje. Jenže to všechno nemusí na každého působit. Spousta myšlenek je zde vysvětlována pomalu a zdlouhavě, několik záběrů jistě má svou hloubku, ale zároveň balancuje na hraně směšnosti (dinosauři u řeky) a především sledování vývoje postav je mírně přepálené. Ano, nejde tu sice o vývoj postavy Brada Pitta, ale spíše o vývoj celého života, jenže ten Pitt tu je a od začátku každý tuší, že ač je na své syny tvrdý, v závěru nám bude sděleno, že “on takový musel být, a bylo to dobře”. Až moc předvídatelné na někoho, kdo se věnuje i otázkám stvoření světa. ()
Na všetko sa dá zvyknúť, ale na to ich poondiate šepkanie ... To sa jednoducho nedalo! To malo akože umocniť pocit mystéria a ezoterična vo mne? No ty koki, mňa išlo roztrhnúť! Ja jednoducho nenávidím vo filme, ked pri jedle mľaskajú, alebo žerú a kecajú, alebo ked šepkajú! To by som zabíjal! No nič, pekné to bolo. Flora, fauna, východ slnka, západ slnka... Zamyslel som sa. Na tú desaťhodinovú rannú v pondelok nikto za mňa nepôjde! ()
Answer me. ()
Možná až příliš otázek směřujících k Bohu, možná až příliš digitální, ale přesto magická, pomale plynoucí meditace a rodinný horor v jednom. Kdo není připraven na film Terrence Malicka, dostane ránu do koulí víc, než u jiných jeho filmů. ()
Ryzí autorský počin. Naprosto průzračný a významově jednoznačný, ale vůči divákovi - právě proto, že se nepřidržuje žádného zažitého schématu - poměrně náročný. Na první pohled by se mohl zdát býti líbivým či kýčovitým, ale pro svou upřímnost a již zmíněnou průzračnost je naopak krásným. ()
Nikdy jsem nečekal, že to napíšu, ale moje oblíbená Fontána v porovnání s tímto kolosálním dílem najednou působí jako pouhé špitnutí - jen opatrně (a možná přímo nejistě) vyslovená myšlenka, možná i dvě. K Malickovi jsem vždycky choval velkou úctu a do Stromu života jsem tak vkládal nemalé naděje. I tak mě však výsledná podoba filmu doslova odzbrojila, a to na všech frontách. Můžu se rozplývat nad Malickovou precizní režií a a způsobem, jakým vnímá svět. Můžu sáhodlouze vychvalovat skvostnou a velmi progresivní kameru Emmanuela Lubezkiho (Nový svět, Potomci lidí, Ali...všechno prostě boží), kterého očividně s režisérem pojí silné umělecké pouto. Můžu pět ódy na všechny herce (na všechny, bezezbytku!!!), v jejich filmových charakterech pulzuje ryzí život. Můžu žasnout nad famózní střihovou skladbou a do nekonečna se divit, jak něco tak květnatého (myšlenkově, tematicky, vizuálně,...) vlastně může tak pevně držet pohromadě. Můžu toho tady napsat opravdu spoustu, ale pravda je taková, že zážitek, který jsem si ze sledování Stromu života odnesl, se takřka nedá popsat. Dokud neuvidíte, nepochopíte. ____ Zároveň však chápu všechny ty negativní reakce, neboť Malick po Tenké červené linii a Novém světu se už zcela odpoutal od zažitých vypravěčských postupů a stvořil velkolepou avantgardu, dílo, které mnohdy zcela ignoruje v průběhu desetiletí ustálené filmové postupy a využívá možností filmu zcela po svém. Intuitivně a přirozeně. Strom života nemá za cíl vyprávět kontinuální a jasně definovaný příběh, tohle opravdu není jeho cílem Pravda je taková, že příběhů se v něm odehrává stovky, akorát že některé z nich trvají několik desítek minut (příběh stvoření života) a jiné zase jen pár vteřin (příběh o usmíření manželů=z kontextu vytržená scéna hádky/střih/několikavteřinový záběr na matku s novým, drahým náhrdelníkem, atd.), a nejsou to polopaticky vyprávěné příběhy, jaké nám vypráví Hollywood. Strom života je především pak impresionistickým dílem, které, troufám si říct, NABÍZÍ PRO KAŽDÉHO SUBJEKTIVNÍ FILMOVÝ ZÁŽITEK, NEBOŤ JEHO CÍLEM JE PROSTŘEDNICTVÍM VYOBRAZOVÁNÍ A KOMBINOVÁNÍ RŮZNÝCH FRAGMENTŮ Z ŽIVOTA NAVODIT URČITÉ POCITY A VYVOLÁVAT VZPOMÍNKY - ZE SLEDOVÁNÍ STROMU ŽIVOTA SE TAK MŮŽE STÁT VELMI OSOBNÍ ZÁLEŽITOST...POKUD SE TEDY DIVÁK PODVOLÍ. Jako příklad bych uvedl scénu, kdy se všichni tři bratři vydají s matkou do města, kde potkají postiženého muže a několik strašidelně působících kriminálníků - tato scéna ve mně právě díky Malickovu umění vyvolala ty samé pocity, co mají děti, když jednou konečně opustí důvěrně známé prostředí domova a v otevřeném světě najednou narazí na něco nezvyklého, co nabourá jejich dosavadní vnímání (dále např. scéna jejich prvního setkání se smrtí...).______ Strom života je opravdovým unikátem na poli kinematografie (aspoň tedy v rámci dlouhometrážní tvorby), který od diváka žádá, aby se oprostil od zažitých představ o filmu a vyprávění obecně. Nechci dělat ukvapené závěry, ale tohle by mohla být NOVÁ VESMÍRNÁ ODYSEA, čemuž nasvědčují i rozporuplné divácké reakce.___ P.S.: Jsem ateista, praktiky církve se mi příčí a zbožňuju Nietzscheho, ale se spirituální rovinou filmu jsem neměl nejmenší problém, neboť je otevřen volným interpretacím a nijak nepropaguje náboženství. Toleruje jak evoluci, tak i náboženskou víru. Já si si prostě vybral to své, a tak mezi mnou a tvůrcem nedošlo k žádnému konfliktu.___P.S.S.: A ano, i já jsem byl nucen v kině trpět primitivní výlevy nedozrálých kok*tů, kteří buď vůbec nevěděli, na co jdou, anebo se prostě jen vydali do společnosti za účelem hlasitého maštění ega. Anebo obojí dohromady. Díkybohu docela brzy sami sebe unavili anebo rovnou odešli. () (méně) (více)
Film, o ktorom sa bude asi veľa diskutovať a polemizovať - a ak nie, malo by sa, minimálne na pôde filmových znalcov, fanúšikov a umelcov. Strom života totiž nie je film v pravom slova zmysle - pretože Malick nie je filmár (pozrite si ostatné jeho "filmy"), Malick je filmový básnik, filmový esejista a filmový "filozof" a tento film je vyvrcholením týchto troch zložiek jeho tvorivej osobnosti. Strom života je filmová esej, obrazová báseň s jasnou a mierne naivnou filozofiou podávanou nesmierne poeticky a umelecky citlivo. Je to nedramatická meditácia na najzákladnejšie a najuniverzálnejšie ľudské témy Boha, života a smrti - a ich miest v ľudskom živote i vesmírnom pláne, matky a otca (aj reálne aj prenesene metaforicky ako symbolov prírody a boha, prísnosti a nehy, jinu a jangu). Film, ktorý divákovi ponúka priestor na meditovanie, kochanie sa a po skončení na premýšľanie a sklame každého, kto od neho čaká napätie, dobrodružstvo, príbeh a katarziu s týmito prvkami zábavy spojenú. katarzia, o ktorú sa pokúša toto audiovizuálne dielo, je hlbšia, intenzívnejšia, príde neskôr a bude trvať dlhšie a narozdiel od fyziologicky príjemných pocitov zimomriavok, rozhorčenia, sĺz či zadosťučinenia prežitého šťastného konca a dokonanej spravodlivosti vám ponúkne viac duševné precítenie a pochopenie, istý druh svetla založeného na empatii a porozumení. ak, samozrejme, pristúpite na túto hru a nezľaknete sa toho, že niekedy vedome vstrebávate číru melanchóliu hraničiacu s patetizmom, ktorý je však autorským zámerom. vyabstrahované "krásno" za ktorým cítiť zmysel. nesadne každému, mhohým učaruje, nejedného sklame. tak to má asi byť. A prečo dávam 3 *? Musím si to pozrieť ešte niekoľkokrát, aby som dal 5 - aj keď som ich mal nutkanie dať hneď, no som asi príliš zbabelý, hlúpy a pomalý, aby mi došla genialita tohto diela takto ihneď, bezprostredne po zhliadnutí... ()
Nie každý má rád poéziu, nie každý dokáže pochopiť tento film (asi tretina divákov z kina odišla počas premietania). Je to zvláštna filmová poézia. Silná a sugestívna meditácia na tému zmyslu života, umocnená vynikajúcou hudbou (najmä Smetanova Vltava bola dobre načasovaná, ale hodila sa aj Bachova Toccata a fuga d mol, Rekviem a ďalšie. Zaujímavý výber!) Film videli zatiaľ moji traja obľúbení užívatelia (Aidan, jhrasko, E=mc2) a ich komentáre sú takmer úplne totožné s mojimi dojmami. Tentoraz nemám čo dodať. ()
Nemám rád označenia ako meditatívny zážitok, alebo podobenstvo, pretože tým dáva alibi tvorcovi, respektíve divákovi, ktorý na otázku "o čom to bolo?" odpovie, že to je jedno, pretože krásne pritom meditoval. Každá meditácia musí byť k veci a ja mám pocit, že Strom života k veci je a Malick kladie tie správne otázky. Čo je pre boha, keď nás stvoril, ľudský život? Iba bezvýznamné zrnko piesku v nekonečnosti vesmíru, alebo bol celý vesmír stvorený iba pre život človeka? Budeme veriť v boha aj vtedy, ak nám bude aj brať? Kde sa v nás berie zmysel pre umenie, ak sme stvorení z obyčajnej vody? No a tak ďalej. Problém bude mať mnoho divákov s formou, tá skutočne nemusí sadnúť každému, ale každý tvorca má svoj rozprávačský štýl a má naňho právo. Strom života je omnoho náročneší art (nehovorím, že lepší), ako mnohé európske festivalové filmy, takže jednoduché označenie americkej kinematografie za komerčnú a európskej za artovú jednoznačne odmietam. Malick je starší pán a natočil film skôr pre divákov, ktorí už toho majú v živote dosť za sebou a zaoberajú sa reálne otázkami zmyslu života a smrti. ()
Související novinky
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)
Amenábarův scenárista točí sci-fi
Mateo Gil, několika cenami Goya oceněný španělský spoluscenárista tří filmů Alejandro Amenábara – konkrétně Otevři oči, Hlas moře a Agora – se poslední roky pokouší i o režii. Po dobře přijatém… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
46. ročník MFF Karlovy Vary
Od 1.7. do 9.7. se v Karlových Varech uskuteční nejvýznamnější filmový festival kategorie A ve střední a východní Evropě. Festival představí 178 celovečerních filmů, převážná většina z nich bude mít… (více)
,,Život je krásný. Neboť ač opakován zákon zelenosti trav - není opakovatelnosti stvolů. Neboť ač opakován zákon lesní tmy - není opakovatelnosti stromů. Neboť ač opakován zákon lidských mas - neopakován jeden lidský osud... '' -------------- Tohle filmové dílo asi napoprvé zkrátka nejde zcela pobrat. Těch sdělení je tam příliš mnoho a člověk si připadá jak v obrovské cukrárně s neomezeným kreditem.... Už v prvních minutách sledování Stromu života jsem měl deja vu. Když jsem viděl poprvé Thin Red Line, doslova mne dostala a pak znovu a znovu kdykoliv jsem ji viděl. Z toho válečného filmu to byly paradoxně právě ty neválečné momenty, které mne fascinovaly a tolik kontrastovaly s bahnem a smrtí na atolu... Vlnění záclony v oknech, vzpomínky na milostné chvíle s dívkou, déšť padající na tropické listy, průhledy větvovým na slunce kdesi vysoko nad zeleným pralesem Quadalcanalu... Byla to i ta blízká kamera snímající obličeje... Rukopis Malicka jsem ihned poznal. I ta hudba se svým občasným zvonem mi připomněla kameru kroužící kolem vězeňské lodi s atoly a červánky v pozadí jen mne překvapilo, že to tentokrát není z pera Zimmera... Malick je věřícím člověkem a tak jeho Strom života oslavuje život skrze Všemohoucího Boha, alespoň tak to chápu já. Ptá se, hledá a vzápětí odpovídá. Odpovídá však tak, že člověk si připadá jak pouhé stéblo ve větru... Nezbývá než se neustále snažit pochopi, smířit se daným a užívat těch pár chvil co tu na světě máme. Ideálně je přožít život v lásce, protože jen to je ta pravá hodnota, kterou se měří naše bytí zde. Nejsou to funkce, peníze, dobré bydlo... (když se to píše zní to neskutečně blbě a jako fráze, ale divák pochopí). Člověk si musí dát práci s pochopením těch myšlenek, obrazů, vzpomínek... . Tenhle film je neskutečně intimní záležitostí. Skoro to vypadá, že Malick do filmu možná přenesl i některé nepěkné vzpomínky (možná) na své dětsví. Ty se zdají být s hlavním motivem nekonzistentní, ale ono vše do sebe zapadá, jen se tomu člověk musí otevřít. Tenhle film je nutno sledovat očima a duší. Není to polopaticky vyprávěný příběh s hvězdami večera Bradem Pittem a Seanem Pennem. Ačkoliv jsem chápal ono znázornění vesmíru (ba i ty dinosaury) přesto mi to zrození, chcete-li stovření místy přišlo jaksi natvrdo vložené do retrospektivních pasáží z Texasu... Nesoustředěný divák pak může nabýt dojmu, že chvílemi sleduje sleduje další Baraku či již zmíněnou Odyseu 2001... Tenhle film je nutno zkrátka vnímat na plno (ideálně srdcem), stejně jako tu Červenou linii. Jen tak si ho užijete a jen tak ho možná pochopíte. Osobně mi vadila jedna věc (stejně jako u Červené linie). Vždy kdy už jsem si myslel, že je konec, snímek po předělu pokračoval... Přitom by to konkrétní zakončení tak klidně mohlo být. Ale nebylo - jakoby Malick sám nevěděl hranici tohoto svého sdělení.... Každopádně mi to sedlo a - film, hudba, herci... je to zážitek. Jestli byla Thin Red Line oslavou života s položenou otázkou, proč si lidé stále ubližují, když je tu tak krásně... tak strom života byl v tomto ohledu ve vztahu k životu o několik levelů dál. Nic většího už asi nejde natočit. I když tohle není film pro všechny, a ne každý ho zkousne a pochopí (viz hodnocení zde). Určitě jej doporučuji! * * * * * () (méně) (více)