poster

Útěk do divočiny

  • USA

    Into the Wild

  • Slovensko

    Útek do divočiny

Dobrodružný / Drama / Životopisný

USA, 2007, 148 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • pan Hnědý
    ****

    Vzdal se všeho, aby si splnil svůj sen, a i když ho to stálo to nejcennější, co vlastníme, věřím, že neměl čas litovat. Velmi silný zážitek, který je (více propracovanější a rozsáhlejší než 127 hodin) přes svou delší stopáž rychle utíká a ani na chvilku nenudí. Podkreslující hudba je výborná a Seana Penna bezmezně obdivuju.(6.8.2012)

  • J*A*S*M
    ****

    Chápu, že na mnoho lidí může tento příběh mladíka, který jde za svým vysněným dobrodružstvím (a nehledí na to, co tím způsobuje své rodině - sestře - a lidem, které na cestě potká), velmi silně zapůsobit a mít na ně značně inspirující vliv, ale mne rozhodně nestrhnul. Into the Wild není filmem, jenž by mě dokázal okamžitě zaujmout (a po jehož skončení bych byl emocionálně vyčerpaný), jestli ve mně zanechal něco víc, rozhodne čas. Emile Hirsch zvládnul roli se ctí, ale do jeho postavy jsem se už ze své podstaty prostě nemohl vcítit, což mi zabránilo v maximálním možném zážitku. Nejsilnější částí podle mne nebyl závěr, ale krátké vystoupení Hala Holbrooka, kteréžto na mne působilo upřímněji a uvěřitelněji než celé Chrisovo putování. Písničky, vyskytující se v průběhu celého snímku, se sem skvěle hodí a z veliké části tvoří specifickou atmosféru tohoto díla. Edit: Tak se mi to přes noc rozleželo v hlavě a musím přihodit čtvrtou hvězdu.(29.7.2008)

  • Radyo
    ****

    Zajímavý filmařský počin Seana Penna, jemuž dává kromě výkonu Emile Hirsche zvláštní punc hlavně fakt, že to takto nějak skutečně proběhlo. K dokonalosti sice něco chybí, ale určitě stojí za podívání. Pro všechny zapálené fans Twilight Ságy pak stojí za povšimnutí krátká epizodní rolička Kristen Stewart a.k.a. Belly. A pamětníci si zase vybaví Hala Holbrooka, filmového veterána, známého z některých zajímavých titulů.(12.8.2010)

  • Hellboy
    *****

    SPOILER! Příběh lehce naivního, mladého a o to víc zapáleného idealisty, Chrise McCandlesse. Chris nebyl spokojený s vidinou budoucnosti svého života. A přesně jak je to v názvu-utekl do divočiny. Ve filmu sledujeme na přeskáčku jeho pobyt na Aljašce a cestu, kterou podnikl předtím, než se tam dostal. Postupně se nám odkrývají jeho motivace, poznáváme jeho (disfunkční) rodinu, a hlavně to, jak v průběhu své cesty potkává nejrůznější lidi a díky nim si formuje nebo potvrzuje své myšlenky a přesvědčení, zatímco jeho mladický zápal naopak poznamenává ty, se kterými přijde do styku. Jsou to předevšim dvojice starších hipíků, kteří k němu mají složitý vztah (sami byli možná kdysi takoví, ale jejich vlastní syn utekl a neozval se), dívka Tracy, žijící uprostřed pouště, stařec Ron Franz, který žije více usedle, než je zdrávo a podnikavý Wayne, kterému zřejmě jedinému Chris psal dopisy. Na své cestě hledá Chris, nyní jako Alexandr Supertramp, především volnost, svobodu, ale také pravdu, které se mu doma nedostalo, a štěstí. Nakonec doputuje na Aljašku, po které tak toužil a zřejmě najde cíl své cesty a zaplatí za splnění svých nesplnitelných snů. O konci se ale dá diskutovat do nekonečna, především, co tehdy cítil? Byl šťastný? Kdo ví.. Z filmu to vypadá, že by mohl být..ačkoliv si uvědomil, že pravé štěstí je jen to sdílené. Jenže ve skutečnosti to bylo asi mnohem těžší. Pravděpodobně nakonec dost trpěl. ___ Podle mě Chris nechtěl, aby všichni šli žít do lesa. Nikoho nepřesvědčoval, ať všeho nechají a jdou s ním. Nikdo mu nemůže vyčítat, že ačkoliv odešel do divočiny, že to byla "malá" divočina a že pořád využíval minimálně ten autobus. On nechtěl, aby se lidstvo zbavilo všech moderních výdobytků naší doby. Například, používal auto. Jenom prostě nechtěl nové, když mu starý Datsun ještě dobře sloužil. To, že sám odešel do divočiny neznamená, že tam chtěl zůstat do konce života. Ale určitě se tehdy cítil neskutečně volný a plnil si své sny. To je dostatečně vidět na nejrůznějších příhodách, především na jízdě kánoí do Mexika. Komu z nás se to podaří? No zřejmě nikomu, vzhledem k čekacím listinám rezervovaným na 12 let dopředu:) Rozhodně to nebyl dokonalý člověk, měl spoustu chyb.. minimálně se mohl ozvat alespoň své sestře. Na druhou stranu, jednou už chtěl zavolat domů - jenom to nějak nevyšlo. ___ Jaké prostředky Sean Penn využívá k ozvláštnění příběhu? Obraz rozdělený na více částí, komentář - voice over - hlavního hrdiny a hlavně jeho sestry, četné flashbacky a retrospektivní vyprávění, fantazjiní scény a představy, záběry na způsob domácého videa, zpomalovačky, prolínačky, zcizující efekty-Chris se dívá přímo do kamery, rozdělení do pěti kapitol, lokalizující titulky, úvodní citát od Lorda Byrona, záběry na přírodu, zvířata, panorama hor, dopisy adresované Wayneovi přes obraz.. V průběhu filmu se mnohokát ukáží knihy, které s sebou Chirs tahal, Volání divočiny Jacka Londona, Walden H.D.Thoreaua, něco od L.N. Tolstého.. Nakonec důležitá poznámka : zdá se mi, že mnoho lidí zde hodnotí Chrise McCandlesse a zapomínají hodnotit film! I kdyby byl Chris sebevětší blázen nebo sobeckej magor, tak film to byl perfektní!(18.5.2008)

  • Radek99
    *****

    Americká krása dovedená do extrému. Tam, kde ve své filmové reflexi končí coby tvůrce Sam Mendes (odchod dětí z dysfunkční rodiny...), odtud začíná své podobenství vyprávět herec a režisér Sean Penn. Dvě časové roviny - aktuální a retrospektivní, které obě dvě lineárně směřují k splynutí, obsahují silný příběh člověka, který na útěku před rodiči a civilizací nachází sám sebe i prožitek skutečného života. Člověka, který porušuje onu symbolickou Kazanovskou tichou dohodu a odmítá věcmi a penězi nahrazovat pocit štěstí. Co na tomhle dokonalém filmu vyzdvihnout především? Asi režijní invenci Seana Penna. Tohle zlobivé dítě Hollywoodu přerostlo škatulku herectví a dospělo v plnohodnotného umělecky založeného tvůrce - jeho režie ani scénář nepostrádají invenci, složitě strukturované herecké i dějové celky, účelnou zkratkovitostí přebíjí rutinu, kterou se navíc Penn nebojí ozvláštnit čistě poetickými a uměleckými vložkami (detaily zvířat, plynutí mraků, prolínačky, zpomalovačky...). Často je film estetizován klipovostí, záběry, kdy nad kamerou přejíždí nákladní vlak či kamión, pasážemi podkreslenými jen hudbou...jsou to jakési milníky fázující plynutí děje a přechody mezi oběma stěžejními časovými rovinami. Určujícím znakem jsou také až divácky ohromující jízdy kamery, kdy počátek je vždy snímán z velké perspektivy k zvýraznění krajiny, uvnitř ní se skrývá bezvýznamný člověk (jízda uvnitř Coloradského kaňonu nad řekou, Aljašské záběry, především příjezd a závěr...) Penn se nebojí experimentovat, ale jeho režijní rukopis už je zažitý a dobře čitelný (místy mi některými scenériemi a záběry připomínal třeba jeho Přísahu), vkládá do něj mnoho symboliky (opasek...) a důrazu na pradávnou ritualizaci života... Nedílnou součástí působení snímku je vynikající hudba Eddieho Veddera z Pearl Jam. Jeho až folkový projev pouze s akustickou kytarou i jeho celková osobnost přesně zapadají do modelu příběhu a jeho vynikající texty mnohdy posouvají jeho vyznění dál... Casting je tradičně u Seana Penna bezchybný (vždyť je sám hercem), zvláštní uznání zaslouží ale především představitel hlavního hrdiny Emile Hirsch, který je fyzicky (alespoň podle závěrečné fotografie) podoben skutečnému Christopheru McCandlessovi. Penn skutečně neplácá do větru...natočil film, který postihuje nějaký hlubší proud v současné západní civilizaci, kde se ve své cyklicitě vývoje objevuje kdosi jako post-hippies... (v českém prostředí třeba ohlas ve Vorlově Z města cestě...) Happiness is real only if shared!(19.3.2008)

  • - Emile Hirsch kvůli roli ubral na své váze více jak devět kilogramů. (DaViD´82)

  • - Christopherovo tělo nalezl místní lovec ve spacáku uvnitř autobusu 6. září 1992. Ch. McCandless byl mrtvý již více než dva týdny a vážil odhadem 30 kg. Oficiální a nespornou příčinou smrti bylo hladovění. (Beastmaster4)

  • - Útěk do divočiny je inspirován knihou o skutečném americkém tulákovi Christopheru McCandlessovi, který si vyrazil žít svůj život na Aljašce, kde taky zahynul ve svém opuštěném kouzelném autobuse v roce 1992. Samotnou knihu napsal Jon Krakauer, také cestovatel, který pro změnu miloval hory. (Rodriguez)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace