Payback: Straight Up

The Director's Cut je co do vyznění úplně jiný film než "původní" hollywoodský mainstream. Než byl Brian Helgeland odejit, tak měl vizi kriminálky o pomstě v klasickém noir stylu (žádný tmavě modrý filtry) a Payback: Straight Up budiž mu jeho satisfakcí za těch 7 let. Jinak mě zaráží, že tu nikdo nezmínil fakt, že Payback je v podstatě volným remakem Point Blank s Lee Marvinem, což je americká noir klasika, která je, světe div se, taktéž adaptací románu Richarda Starka "The Hunter". Schválně, kolik najdete podobností či citací (viz. námět je úplně stejný, úvodní Gibsonova chůze, postava Fairfaxe atd.). (25.09.2009)

Další důkaz toho, že Gibson svého času uměl zahrát drsňáka jako málokdo. Jenže stejně jako nemusím původní Odplatu, nejásám nadšením ani u Straight Up. Helgelandovo dopiplané dítě je sice příjemně přímočaré a vizuálně mnohem přívětivější, ale všechna negativa, která z originálu dělají až příliš sebejistý a přitom vypravěčský selhávající spletenec, zůstávají přítomna i tady. (14.05.2016)

Jiný přístup, jiný film. Je mi jasné, proč si Helgeland léta tvrdohlavě prosazoval svoji verzi, i když ta původní došla tak dobrých ohlasů. Jeho vize Porterovy cesty se nese v podstatně temnějším duchu (i když tu nejsou „tři malá prasátka“). Zmizel modrý filtr, zmizely voicovery, zmizel Kris Kristofferson a posledních třicet minut (pro verzi z 99tého bylo po odvolání Helgelanda přetočena téměř polovina filmu). Zatímco sestřih z 99tého tíhne zvoleným stylem spíše k tarantinovkám a ritchiovkám, Director's Cut je čistá noir záležitost, která mi svým finále připomněla excelentní přestřelky z Neúplatných. Vzniká tak unikátní situace, kdy máme dva filmy na jedno téma, s jedním základem a mnoha stejnými scénami a přesto jsou oba filmy ve výsledku naprosto rozdílné, co se fílingu týče a oba jsou naprosto vynikající… něco podobného ve filmové historii nepamatuju. (14.08.2007)

Na Odplate som bol v kine v roku 1999 ako 18-ročný a báječne som si ju užil. Nevedel som, že v skutočnosti som nevidel ani tak víziu Briana Helgelanda, ale skôr Mela Gibsona (resp. údajne Johna Myhrea???). Gibsonovi (ani štúdiu) sa Brianova verzia nepáčila a tak ho vyšachovali z hry do takej miery, že sa musel okamžite ísť spamätať do Čiech, kde v spoločnosti kamoša Heatha Ledgera a bez štúdiových tlakov a manierov nakrútil uvoľnený Príbeh o rytierovi. 17 rokov (!) po premiére oficiálnej verzie som si pozrel Helgelandovu a musím prekvapivo skonštatovať, že Gibsonova (alebo koho) ma bavila oveľa viac.  To som nečakal. Nedá sa povedať, že Helgeland nakrútil nehumornú verziu. Obe používajú približne rovnako ostrý, čierny a drsný humor. Potiaľto OK. Zmien oproti kinoverzii je však neúrekom (finále je úplne iné, dejom nás nesprevádza Porterov hlas, Bronson nie je Kris Kristofferson, ale žena a prítomná iba ako nudný hlas v telefóne). No ako vravím, verzia z roku 1999 je bomba. Toto je skôr len kuriozita. (16.12.2016)

Zmizely modré filtry (vznikla tak syrovější atmosféra), zmizely otravné monology, zmizel otřesný Kristofersson, zmizel pomuchlaný a nereálný konec s bombou pod telefonem a porodem skrz sedačku. Místo toho se objevila temná gangsterka se surovým koncem. Syrovější, atmosféričtější, jednodušší. A s lepší hudbou. Jestli jsem dával původní Odplatě pět hvězd, téhle DC bych musel dát šest. P.S. Kuva lidi, TOHLE je ta PŮVODNÍ verze!!! Ach jo. (03.08.2008)