Režie:
Ladislav HelgeScénář:
Juraj ŠpitzerKamera:
Josef VanišHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Ivan Mistrík, Viera Vajsová, Emília Došeková, Dušan Blaškovič, Vlado Müller, Ondriš Jariabek, Václav Lohniský, Frída Bachletová, Štefan Adamec, Július Vašek (více)Obsahy(1)
Balada o lidech za časů války se srdci čistými jako oblaka na nebi... Na podzim roku 1944 podnikají slovenské partyzánské oddíly ústup do hor. V malé vísce naleznou opuštěnou třináctiletou Zuzku (V. Vajsová), které se ujme voják Peter (I. Mistrík). Ten je pak vybrán, aby s malou skupinou kryli ustupující partyzány proti blížícím se Němcům. Petrovi a Zuzce se jako jediným podaří přežít a jsou nuceni se ukrývat. Nejdříve v samotné vesnici a po jejich odhalení i na horské samotě. Zde nějaký čas žijí v klidu, ale když k nim začnou doléhat zvuky výstřelů i v této odlehlé oblasti, rozhodne se Peter nalézt svou jednotku. Na dlouhé a nebezpečné cestě jej doprovází i Zuzka, protože si slíbili, že budou stát vždy při sobě… (Česká televize)
(více)Recenze (35)
Moc pěkný film. ()
Ej! To byl biják! Panečku! Jeden z nejpodceněnějšch českých filmů z války od jednoho z nejpodceněnějších režisérů. Ladislav Helge uměl a uměl v padesátých letech a uměl i v roce 1962. Bílá oblaka jsem viděl ve stejný den jako "Neschovávejte se, když prší", film ze stejného roku a, řečeno s Cimrmanem, "to se nedá srovnat!" Film v tomto případě z poloviny dělají úchvatné exteriéry a vynikající kamera. Skutečně, tohle skvostné vizuálno, kdy každý druhý záběr vypadá jako obraz a dal by se pověsit na zeď, hraničí snad až s některými výjevy, které do historie filmu vytesal Sergio Leone. Prostě paráda, krása. Černobílost přestane po chvíli vadit a na konci, v zasněžených scénách, filmu přímo svědčí. Film má atmosféru a pokud bych měl za každou cenu hledat nějakou slabinu, tak velice opatrně ukážu na scénář. Hlavně způsob, jakým jsou prezentovány postavy a co se o nich dozvídáme. Rozumím tomu, že v případě této až lyrické záležitosti jde o emoce, nálady a symboly, ale s jasněji prokreslenými postvami to mohla být ještě větší síla. Ale to už se opravdu stávám hnidopichem. Skvělý film. ()
Tragický osud třináctileté dívky v období 2. světové války po potlačení SNP. Ztratila domov a je pronásledována nacisty. Sice ji chrání partyzáni, ale po střetnutí s nepřítelem ji zůstane oporou jenom jeden. A jejich strastiplnou cestu za spolubojovníky sleduje tento příběh plný krutosti, beznaděje, ale i síly přežít a dosáhnout svého cíle. Nádherné scenérie hor a vůbec určitých scén dodávají na impozantnosti. Dramatizace sice více připomíná divadelní hru, ale i určitá poetika dodává příběhu určitou sílu ve své tragédii. Zajímavostí je, že snímek natočil Barrandov. Na to, že se děj odehrává v Tatrách, není od věci, že také tu hrají slovenští herci. Otázkou zůstává, proč to nenatočila Koliba. Tak či tak, snímek chytí za srdce a to bylo jistojistě cílem tvůrců. ()
„Partizánské oddíly ustoupili před přesilou do hor, aby pokračovali v boji.“ – živící se kořínky a potom lišejníky? Ne nebojte se, dobře zásobený wehrmacht nenechal partyzány nikdy o hladu. Partizáni se plouží jak šneci. Příslušníci wehrmachtu dávají pozor, aby se jejich kamarádi partyzáni příliš neunavili. 12. minuta – hele už jdou rychleji. Asi chvátají na oběd k wehrmachtu. Divný útok germáncov. Nikde ani jeden germánec. Útok najednou skončí, germánci se vypařili. Proč s sebou táhne polomrtvý partyzán harmoniku? Chce snad vyhrávat po jarmorkoch? Velice inovativní pokrokový název další kapitoly „MEDZI VESMÍROM A ZEMOU“. Už to není mezi nebem a zemí. Partyzán našel novou náplň: plete košíky a nůše. „Zuzka, pojď už domov.“ – naprostá idylka. Mistrík hulí a hulí. Doma, venku, furt. Povinná socialistická propagace „nejkrásnějších křesťanských svátků“: „Chcel som, abysme mali na Vianoce pokoj.“ „Na Vianoce chce být každý pri svojich.“ Dítě už idylka nebaví, tak jde s partyzánem rači do boje. 73. minuta a první Němci v záběru. 75. minuta – více Němců v záběru. Holčička se jde podívat na popravu. Další vesmírná propaganda: „BOLEST VELKÁ AKO SLNKO“ 91. minuta: jatka – vrazi zabíjejí vrahy. „Akým právom se vy nazýváte ľudia?!“, křičí teatrálně partyzánek. A kolik si ty před chvílí zabil lidí, třeba jen o málo starších, než ta holka?? ()
"Pred ludmi sa človek lahko vyhovorí, ale pred vlastným svedomím nie..." "Ludia sú vlci, nie veveričky!" ()
Nádherný klenot. Dojemný lidský příběh založený na vztahu mezi partyzánem a třináctiletou dívkou. ()
Skvěle civilně natočený komorní příběh, který o hrůze a nesmyslnosti válek řekne mnohem víc, než kdejaký válečný velkofilm. Jeho humanistické poselství je neméně aktuální i dnes v době nesmyslného bratrovražedného konfliktu na Ukrajině. ()
Dojímavý příběh, skvělá kamera, magické hory. Vše umocněno absencí barvy. Mistrík jako snad ve všech svých rolích opět výborný. 4* ()
Nuda až na komín. Zpočátku ne, ale pak je to děs. Tu malou čarodějnici vyhrabali kde? Jestli měl závěr vyvolat lítost, tak u mne to nevyšlo, a dobře tak. Takže dávám plusy za začátek, pak jednu silnější scénu a za tu krajinu. To je vše. ()
Bílá oblaka rozvíjejí příběh partyzánů a jejich boje rok necelý rok před koncem války. A také vzájemný vztah Petera a Zuzky při putování. Bohužel povětšinu času jde právě jen o jejich rozvíjející se vztah, který se postupem času mění. Samotný závěr pak přinese trochu dramatu a tragické rozuzlení. Stejně je zajímavý i úvod. Jenže samotné putování nepřináší prakticky nic. Pouze Peter neustále rozmýšlí nad nutností splnit svou povinnost, slib, že se k partyzánům připojí v závislosti na třináctiletém děvčeti, které sebou vláčí. Krásné horské záběry jistě zaujmou, ale zbytek se táhne než se vůbec něco začne dít. Navít tu hrdinové neřeší žádné podstatné problémy, morální otázky a nemají ani příliš překážek ve svém putování. Ladislav Helge přitom v jiných filmech vždy nastolí téma k zamyšlení, sociální či politické drama. Problémem může být i spojení s Jurajem Špitzerem, který napsal jediný filmový scénář... ()
Tragicky poetická cesta dítěte nepříznivou dobou a úžasnou krajinou s ukázkami lidských vlastností od A až po Z. ()
Moc hezké. To už dneska nikdo nenatočí. ()
Válečné drama třináctiletého děvčete bez domova, kterého se ujímá partyzán Peter a společně putují přes hory k partyzánům. Krásná kamera a atmosféra slovenských hor a velmi silný, emotivní příběh. Tohle jsem si vážně užil. 80 %. ()
Poetický príbeh partizána Petra, ktorý po zranení v boji stráca svoj oddiel a spolu so Zuzkou, ktorú partizáni ponechali v dedine blúdi hrebeňmi hôr počas SNP. Spoločnosť Zuzky je síce bremenom, ale zároveň rozširuje život partizána o určitú poetiku. Hľadanie Petrovho oddielu je sprevádzané rôznymi situáciami, ale nikdy nechýba majestátna panoráma hôr. Produkcia je výborná a hudba Svatopluka Havelku zaplavuje obrazy poetickou náladou. Ivan Mistrík svojím výkonom vynikajúco zapadá do atmosféry filmu a spolu s ostatnými hercami veľmi dobre spodobňujú drsný život partizánov a bojové odhodlanie s troškou umeleckého pátosu. 75% ()
Scény s vojáky, hlavně ta úvodní, jsou dost trapné. Herecké podání Zuzky je hodně dobré. Občas režisér ukáže svůj talent. Krásná horská krajina. Celkově ale nic moc, 60%. ()