Oblečen na zabíjení

Alfred Hitchcock je u mňa na prvom mieste a Briana De Palmu mám veľmi rád. A práve preto nejdem nad 3*. Dressed to Kill sa formálne podobá na Hitcha viac než Hitch sám, no napätie i šok v ňom balancujú s jemnou naivitou a miestami až nechceným smiechom. Ak to De Palma robí schválne, v rámci nadhľadu, potom uberá filmu to, čo robí Hitcha Hitchom a prečo by sme mohli milovať aj túto jeho poctu majstrovi. Ak to nerobí schválne, za naivitou filmu je pravdepodobne podpísaná doba vzniku filmu. A tu prichádzame k ďalšiemu De Palmovu faux pas - Hitchove filmy nestárnu. (25.02.2004)

Pracně budovaná hitchcockovská atmosféra dostává velmi brzy první trhliny. Což je samozřejmě problém, protože pak to šokující odhalení nefunguje tak, jak by fungovat mělo. Inspirace Psychem je zřejmá: všechny herečky se tu ocitají ve sprše, kde se dlouho a velmi detailně myjí a mydlí... Jako bychom o každém druhém filmu říkali, že je inspirován Pánem prstenů, protože v něm chlapi nosí prstýnky... Nooo nic. Oblečen na zabíjení je spíš lehce podprůměrný film, ale Michael Caine to zkrátka umí a jeho přítomnost film vytahuje na tři hvězdy. (11.06.2018)

Čím více jste z De Palmovy "hitchcockovské" tvorby viděli, tím méně se budete pravděpodobně bavit. Pokud je to vaše první setkání, mohla by to být láska na první pohled ( nebo taky zhnusení - u De Palmy člověk nikdy neví ). Fanoušci dostanou to, co očekávají. Pino Donaggio složil jeden ze svých nejhezčích hudebních motivů. A asi nikdy jsem neviděl takhle esteticky nasnímanou břitvu. -- Pro mě osobně ale zůstává nejzábavnější depalmovkou 80. let Dvojník... (23.08.2006)

Strhující vizuální jízda nabitá erotikou. DePalma v absolutní formě, tomu prostě říkám filmová lahůdka, výborní herci, skvěle klapající film, na svou dobu určitě odvážný film. Geniální scény jako návštěva muzea nebo úžasně natočený sex ve sprše na začátku patří ke zlatému fondu světového filmu. Jistě, zlí jazykové budou Palmu obviňovat z inspirace několika filmy od Hitchcocka, ale svou inspiraci rozvrstvil, dodal svůj vlastní vyjímečný styl a posedlost ženami. Alfréd by byl za takového žáka rád. (23.01.2009)

Tak mám za sebou první setkání se slavným režisérem Brianem De Palmou. No byla to jedna primitivní hororová kravina a ještě z větší části nudná. Slavnému Psychu Alfreda Hitchcocka jsem nadělil 3 hvězdičky a ač jde o zdařile natočený film, nemůžu se u něj zbavit jisté pachuti prvoplánového děsení diváka, stejně jako znuděného pocitu z nekonečného rozjezdu. De Palma na Hitchcockův styl přímo navazuje, či dle některých vyjádření přímo vykrádá, nicméně žeby ten brakový příběh o vrahovi v ženských šatech získal v jeho podání nový zajímavý rozměr navíc... no, pro mě bohužel ne. Spíše bych řekl, že tak silná inspirace notoricky známým filmem byla spíše na škodu, protože pointu zde divák poměrně brzy vytuší a nedokáže už ani tolik šokovat. Režisér se až nechutně vyžívá v zabijáckých scénách plných krve a současně nahoty, ale mezi tím si na chvíli u mě napravil renomé, když se mu podařilo vybudovat v druhé polovině působivou atmosféru, včetně zajímavých vizuálních nápadů (zejména s prodělením plátna, kdy v jednu chvíli sledujeme dva děje kolem klíčových osob souběžně). Ovšem i to napravené renomé si znovu stihl skazit lacině psychopatickým zvratem k závěru. No nic, pokud jde o variace na Hitchcockovy slavné motivy, pro mě osobně legendární zůstávají Chabrolovy Kloboučníkovy přeludy (1982). 35% (08.02.2021)