Ex Drummer

Na co já to poslední dobou koukám? Další explicitní náser. __ Až půjdete zase jednou na koncert a budete se .. potit rozkoší z idola, co tam poskakuje, vydloubněte si ty růžový oči. __ Inteligence je mocná. Mocná a přichází s ní povýšenost. Pocit nadhledu který izoluje. Soukromá laboratoř, pokusný krysy. Člověk se nesmí nechat stáhnout svou individualitou do separé místečka bytí. Je pak prázdný a krutý. __ Kde že je ten ideál lidskosti? Proboha mnězemě bylo při tom filmu hrozně ouzko. Protože jestli něco šlo na dřeň lidský přirozenosti, tak tento hnusfest. A jak jinak jí zobrazit, než přes primitivní a svou nebetyčnou idiocií přirozené zvířectvo či výkvět inteligence s lupou v ruce nad mraveništěm. Nevim, kdo by vyhrál bludišťáka za nejvíce hodného pohrdání. Dost mě děsí představa sebe sama, když vím jak málo stačí abych se rochnil v tom bahně animální show nebo se stal minimengelem .. A já na i vně myslel že si užiju ten učesanej sex, drogy a Rock'N'Roll. Pche. Třikrát ti děkuju, 666teen, za nevymazatelnej hnus z hlavy. Asi se před příštim koncertem, než vylezu na podium, pomažu výkaly. Jo, to bych měl. (16.02.2011)

„Už se prali?" Punková špína, jak to mají mazlíčci z ulice rádi! Zpočátku tak trochu ubíjející, jak ale začali zkoušet, příběh nabral dech a rozjel se naplno. Možná více než punk připomíná všechno to křepčení, mlácení, šoustání, řvaní, krvácení a zvracení dada. Ale anarchie tam samozřejmě je, snaha popřít i sebe sama, všichni jsou žumpa a já to lejno v ní plavající a hrajeme jen jednou, No Future. A ke všemu výborná hudba, co dělá z toho hnusu a hniloby fajnový zážitek - Mogwai, Isis, Funeral Dress, Daisy Temple, Lightning Bolt, Colonel Bastard, Ghinzu... (21.12.2020)

No do prdele! To je zase jednou šílenost! Tři handicapovaní hudebníci, (kytarista, kterej je hluchej, další kytarista/zpěvák nemůže pořádně mluvit, protože šišlá a basák, kterej má postiženou ruku) hledají do své kapely bubeníka, musí být ovšem taky postiženej, tak si najdou bicmena, kterej ale neumí hrát na bicí. Když jsou komplet, tak si dají název The Feminists a jejich hit Mongoloid je fakt "uchylně postiženej". To jen něco málo k ději. Ve filmu uvidíte tu nejhorší lůzu, okraj společnosti, plný fet´áků, buzerantů, násilníků a neskutečně ujetých postav, jaké si jen vůbec můžete představit. Dialogy typu - "Smrdí mě kunda jak shnilá ryba", nebo - "Už bys neměla ukazovat návštěvám tu svoji vykotlanou krysu (rozuměj vagínu) jsou zde na dením pořádku. Nebo zpěvák šoustá basákovu matku a další další olpzlosti, to se hned jen tak nevidí! Zvláštní je kamera, nebo nějaké záběry jdoucí pozpátku, nebo když se bubeník Dries s Big dickem ocitnou uvnitř "vykotlané krysy", no zkrátka hodně haluzovej film! No a jestli chcete vidět padesáticentimetrový péro v klidu, tak neváhejte a Big dicka (tak se jmenuje jedna z postav) si nenechte ujít. Posledních 20 minut je jak utržených ze řetězu! (10.03.2011)

Režisér Koen Mortier natočil drámu v ktorej vystihol psychológiu postav pomocou kreatívneho filmového postupu. Celý čas som mal pocit, že sa pozerám na klip. Viacnásobne prestrihávanie jednej a tej istej udalosti najviac intenzívne pôsobí vrámci strihu keď boli na koncerte. Práve tu vďaka chaotickej kamere a rýchlemu strihu máme pocit zachytenia reálnej udalosti a pocitu, že práve tak sa človek cíti, keď je na takomto mieste. Tmava pochmúrna farebná tonalita celého filmu len dopomáha na umocnenie filmového žánru. Mne sa osobne tento snímok páčil už len vďaka tomu, ako famózne pracoval s nápadmi a taktiež v akých kulisách, a miestach sa dej odohrával. Belgičania nakrútili vlastný svojsky trošku drsnejší Trainspotting. (20.11.2015)

Naprostý skvost, který se mi přesně trefil do vkusu jedné z mých osobností a i do mého zvráceného smyslu pro humor, který se často snažím skrýt (urážky menšin a citlivých skupin, pubertální fóry podané extrémním a monstrózně vtipným způsobem, absolutní absurdita, černý humor, umělecká trapnost). K tomu je film podpořen vynikající muzikou a velmi zábavným koncertem (slovy režiséra: "Ty nejlepší songy z těch hrozných") dokonale zesměšňující ony archetypy hardrockových koncertních rubaček. Navíc se film nevyhýbá vizuálním a dějovým experimentům a dokonce se snaží i řešit důležité otázky (zejména pak ovlivňovaní slaboduchých osob). Tenhle film nemůžu doporučit citlivým dívkám a ženám a rozhodně ne gayům. Spousta lidí ho odsoudí, spousta lidí ho bude milovat a já jen doufám, že se mi ho ještě někdy podaří spatřit (podařilo). (06.07.2007)