Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Laura (Rebecca Romijn) je mrcha. Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001, kde smrtelně krásná, ale také všeho schopná "femme fatale" odvážně uloupí drahocenný šperk a vypálí rybník svým komplicům. Poté odjíždí do Ameriky a v letadle se seznámí s úspěšným podnikatelem Wattsem (Peter Coyote) a s ním si užívá anonymity v cizině. Po sedmi letech je podnikatel pověřen prací ambasadora ve Francii, takže jeho žena Laura se po odvážné loupeži vrací zpět do Francie s novou identitou. Bývalý paparazzi Nicholas (Antonio Banderas) Lauru neustále pronásleduje a pokouší se odhalit ji takovou, jaká je. Vyfotí ji pro jeden z velkých týdenních skandálních časopisů, a její bývalí komplicové po čase stráveném ve vězení po ní jdou. Laura je ohrožena na životě, ale jako ztělesněný ďábel se umí bránit všemi prostředky.

Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Film Femme Fatale má jedinečnou pařížskou vůni, to proto, že režisér žil několik měsíců v Paříži a město si oblíbil. Antonio Banderas nezklamal v roli Nicholase, který je odrazem Lauřina ducha a obav. Jejíma očima ho vidíme jako nebezpečného jedince oblečeného do černého. Vpravdě ďábelskou podívanou předvedla Rebecca Romijn-Stamos (X Men) jako Laura, která používá svou krásu a sexualitu jako zbraň k získání toho, co chce. A daří se. V malé, zato výživné roli ambasadora Wattse se ukázal Peter Coyote. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (212)

Jossie 

všechny recenze uživatele

Tak tohle se mi hodně líbilo. Ono to ze začátku nevypadalo na žádný zázrak, ale pak to nabralo úžasné obrátky a já zjistila, že to bude přesně ten typ filmu, co si můžu pouštět stále dokola a užívat si každý záběr a objevovat souvislosti a obdivovat kameru a to už vůbec nemluvím o Rebecce Romijn ( pánové si ten film musí zatraceně užívat). Ten konec byl samozřejmě překvapivý, ale tak nějak mě vnitřně uklidnil. De Palmův styl mi očividně sedí ()

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Nevím jak a čím začít. Počátek filmu se jevil jako obyčejná gangsterka s krásnou a "vykutálenou" Rebeccou, která celou bandu doběhne svou rafinovanosti. To celé víte za 40 min.projekce. (Na WC "lesbické hrátky" při níž se mi zvedal žaludek), to bude tím, že jsem normální. Pak ale scéna ve vaně s budíkem a přetékající vanou, kdy zpozorníte, protože očekáváte, že se koupající buď probudí nebo utopí. Nic z toho... usne a má ve snu vizi do budoucnosti, co se stane. (Ale to vše se dozvíte až na samém konci filmu, kdy se děj rychle opakuje). Proto ta zmatenost, že se divák v tom téměř neorientuje. Je to zvláštní film, ale že bych při něm hýkala, ani náhodou....chápu, že pro chlapy tam jisté scény měly jisté kouzlo, jenže film jako celek je lepší průměr. Nemohu dát tři a půl hvězdičky, proto se přikláním ke 4* vzhledem k réžii, která chtěla "vykouzlit" něco mimořádného, ale kromě mimořádně dlouhých nohou REBBECY ROMIJN a mimořádného charisma ANTONIA BANDERASE jsem zde nic mimořádného neviděla. BRIAN De PALMA už tvořil lépe. ()

Reklama

DDT 

všechny recenze uživatele

De Palma se tedy s nějakou logikou a alespoň minimální věrohodností děje vůbec nepáře. Nejhorší mi přišla mnohými opěvovaná úvodní krádež šperků v Cannes - takhle dementně a překombinovaně vymyšlenou loupež už jsem ve filmu dlouho neviděl (trochu to vypadalo jako nějaká nepoužitá scéna z "Mission Impossible"). Zbytek filmu byl sice také podivně splácaný, ale mnohem zábavnější (když rezignujete na přemýšlení). A závěrečný "prudký zvrat"? Ten je tak blbý, až je pěkný, takže mi z toho celkově vyšel nejkoukatelnější De Palmův film od "Carlitovy cesty". Podruhé bych ho ale vidět nemusel. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv bývá Brian De Palma často přirovnáván k Hitchcockovi, v mistrovském díle Femme Fatale se se svým vzorem dost radikálně rozešel. Jistě, pořád tu máme spousty společných trademarků jako perfekcionismus, napětí, zdvojování, morbidní humor, silná vizuálnost, manipulace s divákem, voyeurismus atd., jenže Femme Fatale je nesmírně chytře zkonstruovaná hlavně po obsahové stránce, takže se poněkud příčí Hitchcockovu krédu hlásajícímu, že „jak“ je důležitější než „co“. Většina Hitchcockových filmů zní podle anotace hrozně hloupě, některé přímo otřesně, což ale není nikterak na závadu, protože Hitchcockovi šlo primárně o zpracování. Dokonce inklinoval ke špatným předlohám a vyjadřoval se nelibě o těch dobrých a složitých. Nenáviděl chytré mysteriózní filmy a scénáře, které klamou (mystifikují) diváky a vyžadují po nich intelektuální činnost, a místo toho kladl důraz na emoce vyplývající z napětí, které vyvolával tím, že poskytoval divákovi všechny informace – odsud vidíme, proč je tajnůstkářský Lynch přesný opak otevřeného Hitchcocka. A stejně tak odsud vidíme, proč je Femme Fatale, která je založená hlavně na intelektuální rekonstrukci značně zamotaného děje, tak anti-hitchcockovská. Důvod může být i ten, že Palma si k filmu sám napsal scénář, na rozdíl od Hitchcocka, který sice se scénáristy dost úzce spolupracoval, ale sám nikdy nepsal, takže nekladl tolik důraz na obsah. Tady je ovšem obsah vzdor prvotřídní formální stránce, která je pro Palmu typická, takřka vším. Tudíž i když většina lepších kritiků odmítá podrobné popisy děje jako zbytečné a příliš snadné, v tomhle filmu je to právě to nejtěžší. ____ Netvrdím, že jsem přesofistikovaný příběh pochopil, pokusím se nicméně o jeho sesumírování, snad to bude někomu vhod: (-spoilery-) Laura (zlodějka) je na začátku po loupeži drahocenných šperků zaměněna jistými lidmi za svou dceru Lily (sebevražedkyně). Záhy Laura usne ve vaně a ve snu prožívá budoucí život Lily ve Francii. Fakticky vzato zažívá podobnou vidinu i na úplném začátku při sledovávání noiru Pojistka smrti, díky němuž se dozví, co se stane se „špatnými holčičkami“, jako je ona. Klíčové je, že Laura je svým způsobem jen snem Lily (byť sní Laura, ovšem život Lily) a Nicolas (paparazzi) je zase snem Laury. Přesvědčuje nás o tom i název dokumentu o filmu: Dream Within a Dream. Podobně jako v Počátku tu tak máme několik hladin, konkrétně tři: Lily-Laura-Nicolas (ve skutečnosti však čtyři, protože si to všechno vymyslel a vysnil Palma, totéž však platí i pro Nolana). Banderas to údajně vůbec nepochopil a pořád nějak svou postavu inovoval, aniž chápal, že je jen snem Laury a reálně existuje pouze v posledních minutách, když ji zve na drink. Určitý paradox spočívá navíc v tom, že vždycky ten aktivnější je ve skutečnosti pasivnější - Nicolas, byt chlap a fotograf, je jen sen Laury a mrcha Laura je jen sen Lily. Druhým paradoxem či komplikací je fakt, že Laura zažívá Lilynu budoucnost, kdežto Nicolas sestavuje z fotek Lauřinu minulost (pro Nicolase je to sice Lily, ale ve skutečnosti je to Laura, která ve snu prožívá budoucnost Lily). Zásadní je samozřejmě vztah Lily a Laury, který není jen snivý, ale probíhá i v reálu v pokoji rodičů Lily. Odsud vidíme i důvod druhého twistu na konci - Lily odlétá do Ameriky, kde se seznámí s ambasadorem (a prožívá tak v reálu velkou část toho, co snila Laura), a Laura vyměňuje diamanty za peníze. Ten důvod, proč je může vyměnit a proč jsou oba černoši zabiti, je ten, že zachránila život Lily, když předešla jejímu zasebevraždění, a tudíž si zasluhuje odměnu – nejen peníze, ale i vykoupení. () (méně) (více)

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Brian De Palma .. Déja vue. Náročnější porce v podobě pikantní lahůdky zahalené snově-noir závojem. Je trochu paradoxní, že u Lynche podobné postupy nemusím, ale tady jsem si liboval. Může za to skvělá režie De Palmy, kdy je třeba neustále sledovat každý z řady dlouhých záběrů. Přesto i nejbystřejšímu uniknou spojitosti a náznaky, které objevíte až při dalším zhlédnutí. Pravda scénář, který si De Palma napsal sám, jako celek nedrží příliš pevně, ale silných momentů a promyšlených pasáží má spoustu. Z formální stránky stojí ještě za vyzdvihnutí excelentní práce kamery - je skutečně mistrná. Kapitola sama o sobě jsou herci, resp. herečky: Rebecca Romijn je překrásný kus ženy a ve snímku je toho využito na stodeset procent. Jejím sex-appealem je doslova nasáknuté každičké políčko, kde se objeví. Za povšimnutí stojí taktéž modelka Rie Rasmussen, která podobnou šanci předvést se dostala o několik let později v Bessonově Angel-A. Osobně jsem si pošmáknul, i když bych Femme Fatale stěží jen tak někomu doporučil. DÉJA VUE ()

Galerie (41)

Zajímavosti (7)

  • Melanie Griffith přesvědčila svého manžela Antonia Banderase, aby roli přijal, i když není hlavní. Udělala to kvůli Brianovi De Palma, který jí pomohl na začátku její kariéry. (don corleone)
  • Hadí kostým z diamantů byl navržen a vytvořen zpěvačkou a herečkou Elli Medeiros, která v době natáčení chodila s De Palmou. (don corleone)
  • Film, na který se na začátku Laura (Rebecca Romijn) dívá, nese název Pojistka smrti (1944), což je film-noir, ve kterém také figuruje žena v roli femme fatale. (SgtPepper)

Reklama

Reklama