Femme Fatale

Nikdy jsem z žádné ženy nestrhal šaty za 10 milionů dolarů a asi to ani dělat nebudu. A určitě nebudu dělat fotky tajemné potvory, která by si mě za to mohla slupnout k večeři. Taková poučení mi přinesl tento snímek, v němž Laura neustále mění délku i barvu vlasů a potácí se v místě i čase. Až do konce jsem nemohl uvěřit tomu, že to celé může dávat nějaký smysl. Nakonec dávalo, ale místo zábavy to byla fuška pro hlavu, jejíž činnost měla pauzu pouze ve chvílích, kdy Laura svým hambatým vlněním úspěšně zaměstnávala orgán nacházející se asi o 80 cm níže. (13.05.2013)

Hypnotizující sezení s divákem, estetická terapie pro smetánku. Brian De Palma si hodinu a třičtvrtě hraje s divákem, mate a nutí ke krkolomným myšlenkám o smysluplnosti všeho, aby mezitím dokonale uhranul spoluprací obrazové a hudební složky. Úvodní dvacetiminutovka je kompoziční orgasmus, moderní, decentní, opojný, smyslný a erotický, zbytek filmu se nese v mysteriózně špionážním duchu, pořád značně nasáklém (Rebeccou). Závěr je krása a ať už si De Palma dělal z diváka srandu nebo ne, je to moc hezky poskládané/ulítlé/bizarní. A ta Rebecca Romijn... (07.05.2008)

Velmi podivný, rozporuplný a zamotaný film těžící především z režisérova umu a dvou hereckých hvězd. Po prvních (dost dobrých) patnácti minutách si říkáte, že to bude standartní tuctový thriller, jenže na konci je to všechno jinak. Jde jen o to jestli jsme na takovýhle vývoj příběhu ochotní přistoupit nebo ne. Když ano, určitě musí být zážitek z filmu stoprocentní. Jestli ne, tak dopadne tak nějak neslaně nemastně. (18.07.2004)

De Palma se tedy s nějakou logikou a alespoň minimální věrohodností děje vůbec nepáře. Nejhorší mi přišla mnohými opěvovaná úvodní krádež šperků v Cannes - takhle dementně a překombinovaně vymyšlenou loupež už jsem ve filmu dlouho neviděl (trochu to vypadalo jako nějaká nepoužitá scéna z "Mission Impossible"). Zbytek filmu byl sice také podivně splácaný, ale mnohem zábavnější (když rezignujete na přemýšlení). A závěrečný "prudký zvrat"? Ten je tak blbý, až je pěkný, takže mi z toho celkově vyšel nejkoukatelnější De Palmův film od "Carlitovy cesty". Podruhé bych ho ale vidět nemusel. (26.02.2006)

Podivný, zmatený, nelogický, ale zároveň také velmi zajímavý, působivý a svým způsobem umělecky originální film. Toto vše se mezi sebou neustále prolíná, objímá, odstrkuje, točí se v jednom kruhu a nikdy se nedostane pryč. Nad všemi těmito spletitostmi nesmyslností, absurdit a divákovým nepochopením ničeho, vyniká a vládne postava ženy L. Nádhernou, tajemnou, smyslnou bytostí, která je vodítkem celého filmu a jejímuž poslání v něm nejste schopni porozumět. Rebecca Romijn je nádherná žena a její striptýz za doprovodu songu "Sexe" od Damiena Saeze je velmi vzrušující:) (02.01.2006)